Edinburgh – Jedni oslavují, druzí se snaží vypořádat se zklamáním. Emoce, které rozhýbaly britskou společnost, pomalu utichají. Ulice jsou sice pořád plné vlaječek a transparentů, ale referendum už je pryč a Skoty čeká další úkol. Musejí teď odložit vlastní přesvědčení stranou, zapomenout na YES a NO a nastoupit na společnou loď. Pouze tak mohou s Londýnem úspěšně vyjednávat o zvýšení svých pravomocí.
Tohle ráno bylo pro mnohé stoupence odtržení Skotska od Velké Británie velmi bolestivé. „Mnozí stoupenci nezávislosti si nasadili na uši sluchátka a vůbec nechtěli mluvit a nic komentovat, jiní se před kamerou rozplakali, další nadávali na Londýn, mluvili o zradě a hlavně o nedůvěře ve sliby britských politických stran,“ komentoval atmosféru v ulicích Edinburghu zpravodaj ČT Bohumil Vostal. „Vítězný tábor září spokojeností, ale ten nebyl nikdy tak viditelný, tak emocionální jako separatisté,“ dodal.
Referendum s 85% účastí je podle generálního honorárního konzula Paula Millara, Čecha žijícího čtyřicet let ve Skotku, zajímavý příklad demokracie; právě tyto okamžiky činí Velkou Británii velkou. Lidská přirozenost velí cítit po neúspěchu zklamání, a tak není divu, že zastánci nezávislosti Skotska nemají bezprostředně po prohraném referendu myšlenky na nějaké další politické vyjednávání.
Celkovou atmosféru ovlivnilo i to, že směli hlasovat lidé už od šestnácti let. „Tím, že se v referendu rozhodovalo o skutečně zásadní věci, která by trvale ovlivnila budoucnost země, bylo dobře, že do něho mohli zasáhnout i mladí lidé,“ míní John Thorburn, učitel angličtiny žijící v Česku. A právě i tito mladí voliči intenzivně prožívali svou první možnost ovlivnit politiku. O to více na ně působilo, že šlo o tak zásadní okamžik. Ale emoce už se pomalu zklidňují a jak dodává konzul Millar, rodiče se s dětmi přece nerozhádají, jen proto, že volili jinak.
„Já jsem se jako lékařka domnívala, že se mám držet mimo politiku. Názor jsem změnila kvůli lžím a nesprávné reprezentaci, kterou používala YES kampaň. Tvrdila, že jedinou možností, jak zachránit naše národní zdraví, je mít nezávislost. Což není pravda,“ popisuje vlastní pohnutky Anna Gregorová, lékařka pocházející původně z Česka. „Ale teď se musíme dát všichni dohromady, abychom vyřešili problémy, které tady máme a které se kvůli referendu posouvaly do pozadí,“ má o dalším vývoji Skotka s českými kořeny jasno.
Status quo je už nenávratně narušen a nyní je na Skotech, jestli toho dokáží plně využít a skutečně zásadně změnit fungování britského království. Na konci této cesty může být podle Paula Millara Velká Británie federálním státem. Ale vše musí začít skotským smířením.
55,3 procenta proti odtržení
Skotští voliči v referendu rozhodli, že chtějí zůstat pod křídly Velké Británie; v drtivě většině z dvaatřiceti volebních obvodů získali převahu unionisté. Celkové skóre zní 55,3 % pro setrvání ve Spojeném království, 44,7 % pro nezávislost. Volební účast se pohybovala nad 84 procenty, což ukazuje na enormně velký zájem ze strany Skotů.
