Moskva/Praha - Necelých deset měsíců po smrti sovětského diktátora Josifa Vissarionoviče Stalina, 23. prosince 1953, byl popraven šéf ruské tajné policie Lavrentij Berija. Někdejší blízký Stalinův spolupracovník a jeden z vykonavatelů vůdcových čistek byl odsouzen k smrti zastřelením za údajnou vlastizradu a páchání teroristických útoků. Ve skutečnosti ale Berija spíše neustál mocenský souboj s Nikitou Chruščovem a stal se obětí systému likvidace politicky nepohodlných osob, na jehož fungování se paradoxně sám dlouho podílel.
Lavrentij Pavlovič Berija se narodil 29. března 1899 do chudé zemědělské rodiny v abchazské vesnici Mercheuli. Už jako malému se mu ve škole dařilo, a proto ho rodiče vyslali na technickou školu do ázerbájdžánského Baku. Původně chtěl být architektem, již při svém studiu ale započal revolucionářskou cestu a ve svých 18 letech vstoupil do komunistické strany.
V průběhu dvacátých let zaznamenal Berija rychlý mocenský vzestup v rámci strany i sovětských bezpečnostních orgánů. V letech 1931 až 1938 působil jako první tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Gruzie. Posléze byl jmenován ministrem vnitra SSSR, jímž byl až do konce druhé světové války.
Berija nesl spoluodpovědnost za provádění čistek i za nelidské podmínky panující v ruských vězeňských zařízeních. Kvůli němu bylo uvězněno také několik desítek tisíc československých občanů z tehdejší Podkarpatské Rusi. Jeho moc byla taková, že se ho obávali i někteří straničtí kolegové, neboť Berija jako šéf tajné policie disponoval řadou důležitých informací, které si pečlivě shromažďoval.
Stalinovu přízeň si Berija získal systematickou a důkladnou likvidací jeho protivníků. Své oběti často popravoval osobně a dohlížel i na deportaci vězňů do gulagů. Zajistil jim víc jídla a snesitelnější životní podmínky, aby je mohl nasadit na těžkou fyzickou práci, a pomoci tak sovětskému hospodářství. Po válce dohlížel na výrobu prvních jaderných zbraní.
Oldřich Tůma, ředitel Ústavu pro soudobé dějiny:
„Byl zapleten do celé řady velkých represivních akcí, které za Stalinovy doby probíhaly. Berija byl bezpochyby člověk, který naprosto neměl zábrany. Měl na svědomí statisíce lidí, ale i celou řadu lidí ze svého nejbližšího okolí.“
Ekonomické reformy zastavila kulka do hlavy
Vrcholné posty ve stranické hierarchii a bezpečnostním aparátu SSSR zastával Berija ještě několik měsíců po Stalinově smrti v březnu 1953. V této době začal odsuzovat Stalinovy zločiny a pomalu se chystal převzít moc ve státě. Údajně připravoval reformy na uvolnění sovětské ekonomiky, zavedení soukromého vlastnictví a zcela rozpustit chtěl také neefektivní systém kolchozů. Stačil podepsat amnestii a zřejmě chystal i další.
Mnoho ze svých plánů však Berija už nestačil uskutečnit. Následující boj o moc v Sovětském svazu totiž bývalá Stalinova pravá ruka a jeden z nejkrutějších mužů tohoto režimu prohrál. 27. června 1953 ho nechal zatknout Nikita Chruščov. Berija byl obviněn z řady těžkých politických zločinů včetně špionáže a se šesti svými spolupracovníky byl postaven před soud. Předem připravený rozsudek smrti zastřelením padl 23. prosince 1953 a byl vykonán ještě týž den.
