Osvětim (Polsko) - Auschwitz-Birkenau - největší německý vyhlazovací tábor za druhé světové války - ležel na území dnešního Polska u města Osvětim. Jednalo se o komplex několika táborů v oblasti Horního Slezska, které byly navzájem propojeny. Zemřelo tam přes jeden milion lidí, z nichž nejvíce Židů, Poláků a Romů. Právě tady 28. listopadu 1944 skončil tamní smutný provoz smrtících sprch. Nacisté vše nainscenovali tak, aby si lidé mysleli, že jdou hromadně do sprchy kvůli dezinfekci. Na stěnách šatny byly plakáty, které nabádaly k čistotě. Obětem prý někdy bylo dokonce rozdáváno mýdlo. To vše mělo jediný cíl, spořádaný odchod do plynové komory.
Plynové komory nevymysleli Němci, byly používané už dávno předtím. „Nacisté byli akorát první a doufejme, že i poslední, kteří je využívali k masivnímu vraždění,“ podotkl dokumentarista a historik Lukáš Přibyl. Plynové komory byly poprvé použity již v roce 1939, dokonce na německých občanech, kteří měli nějaké fyzické nebo mentální postižení. Krom handicapovaných lidí tam umíralo mnoho Židů, Romů a Poláků, které Němci brali jako méněcennou rasu. Většina plynových komor byla na konci války zničena.
Celý program vyhlazování byl přísně tajný. Němci měli dokonce speciální komanda, která měla za úkol co nejlépe smazávat stopy po jejich hrůzných činech. Nejenže se ničily plynové komory, ale také se vykopávaly masové hroby, aby se mohla mrtvá těla obětí spálit. Kosti, které po žehu zbyly, byly následně rozdrceny.
„Málokterý německý občan o masivním vraždění věděl. I když by se o tom dozvěděli, stejně by tomu nevěřili. Kdo by taky uvěřil tak šíleným činům,“ vysvětlil Přibyl. „Každému jen asi přišlo divné, kam mizí ti, kteří bývali vždy přivezeni autobusy,“ dodal. Existuje ale dost důkazů pro to, že ke všemu došlo. Jednak některé plynové komory zůstaly stát a jednak jsou naživu ještě někteří lidé, kteří museli pomáhat vyklízet a likvidovat mrtvá těla.
Tábor prováděl hned několik způsobů vraždy
Název koncentračního tábora je odvozen od německého názvu města Osvětim (německy Auschwitz) a vesnice Březinka (německy Birkenau), které leží přibližně 60 kilometrů západně od Krakova v jižním Polsku. Tábor měl vypracovaný celý systém vyhlazovacích metod, od aktivního vraždění, teroru, nedostatku potravin a vody, sociální péče, což mělo za následek šíření infekčních onemocnění, až po vyhlazování vězněných v plynových komorách.
Zachovalo se pětačtyřicet zděných a dvaadvacet dřevěných domů. Patrné jsou také zbytky plynových komor a kremačních jam na pece. Dobové je i oplocení, komíny a základy nedochovaných stavení. Dnes je objekt koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau památníkem, který připomíná celému světu odpornost nacistického režimu a utrpení milionů lidí z celé Evropy.
