Washington – Prohibice, která v letech 1920 až 1933 panovala na celém území USA, znamenala úplný zákaz výroby, prodeje a distribuce alkoholických nápojů. Cílem bylo snížit počet závislých lidí a úmrtí následkem požití alkoholu. Zavedením tohoto zřejmě nejproslulejšího zákazu v amerických dějinách se splnil sen moralistů, brojících proti pití už od 18. století. Alkoholu se skutečně vypilo méně, ale za hroznou cenu. Prohibice byla zrušena 5. prosince 1933 ratifikací 21. dodatku Ústavy Spojených států.
Nápad zavést prohibici odstartovaly konflikty mezi bílými anglosaskými protestanty, kteří se považovali za elitu, a katolickými imigranty. Mnohé protestantské církve, které byly takzvaně suché a byly proti pití alkoholu, považovaly katolické imigranty za ničitele čistoty Ameriky. Samozřejmě jihoevropští katolíci měli rádi víno, irští pivo a ti slovanští i tvrdší alkohol.
Prohibice byla schválena 28. října 1919 s účinností od konce ledna 1920. „Argumenty zastánců bylo snížení počtu lidí ve vězení, skončení neomluvených absencí v práci, zvýšení produktivity práce, zdravější populace a další ekonomické benefity,“ vyjmenoval amerikanista Jakub Lepš z Univerzity Karlovy.
Roman Joch, politolog:
„Stoupenci prohibice se domnívali, že to je další morální kauza poté, co bylo zakázáno a zrušeno otroctví. Měli myšlenku, že státním reformismem lze společnost aktivně zlepšovat. Již na konci 19. století vzniklo hnutí umírněnosti, ve kterém byly aktivní hlavně dámy. Ty se domnívaly, že alkohol je jakýsi démon, který může ničit rodiny a život a v rámci zachování morálnější společnosti je lepší tohoto démona zakázat.“
Prohibice způsobila menší konzumaci alkoholu, ale za hroznou cenu
Pokles spotřeby alkoholu nebyl zas tak výrazný. Prohibice zato vedla k rozkvětu černého trhu, pašování a vzniku pokoutních náleven a palíren. Tvrdý alkohol se stal mnohem populárnějším než dříve. Kvalita podomácku vyráběných destilátů byla však špatná, mezi konzumenty nebyla často výjimkou ztráta zraku či smrt. Zvýšila se také závislost žen na alkoholu, řada lidí přešla na drogy.
Období prohibice se stalo zlatým věkem zločinu, bujelo pašeráctví a korupce policistů a politiků. Při střetech zločineckých gangů v boji o moc navíc zemřely tisíce nevinných lidí. Jedním z center zločinu se stalo i Chicago, v němž působil nechvalně známý Al Capone. Ten na prohibici vydělal desítky milionů dolarů, nakonec ale „dojel“ na daňové úniky.
Roman Joch, politolog:
„Americká společnost byla velmi pokrytecká. Dala si do zákona zákaz pití alkoholu, ale zákaz byl i elitami porušován. Existovaly lodě, které pro bohatší Američany plavaly do mezinárodních vod, kde se potkaly s lodí, která přivezla kubánský rum nebo kanadskou whisky. Boháči si pak v klidu na palubě popíjeli. Americký prezident Harding, který se oficiálně hlásil k prohibici, v Bílém domě sám svým přátelům při hře pokeru naléval bourbon. Demokratický sjezd, který se sešel v polovině 20. let v San Francisku, se opil celý.“
Roosevelt: Je nejvyšší čas dát si sklenici piva
Ctihodný experiment se ukázal jako naprostý omyl. Počátkem 30. let již sílily hlasy, které požadovaly zrušení zákazu. Hlavní argument pro zrušení pak přinesla hospodářská krize: prohibicí stát přišel o výrazné zisky z daní za oficiálně vyráběný alkohol. Již v následujících letech po zrušení zákazu vynesly daně z alkoholu 500 milionů dolarů na financování sociálních programů. Rozjely se také pivovary a tisíce nezaměstnaných našly v době krize práci. Traduje se, že poté, co byl ratifikován, tehdejší prezident Roosevelt řekl: „Je nejvyšší čas dát si sklenici piva.“
V roce 1933 federální zákaz pití alkoholu skončil. Dodnes ale v USA existují suché okresy, kde se místní komunity rozhodly pro zákaz alkoholu. „V současné době prohibice v USA není, ale je tam daleko více omezení, než jsme zvyklí v Evropě. V Americe kromě Las Vegas se na veřejných místech pít nesmí a platí mnohé další zákazy,“ dodal Lepš.
