Několik tisíc čínských úředníků dohlíží na modernizaci Tibetu pod pekingskou taktovkou. Podle tibetských aktivistů ale centrální vládě nejde ani tak o zlepšení života místních lidí, jako spíš o to, jak do země přilákat co nejvíc turistů.
Čína letos slaví 50. výročí Tibetské autonomní oblasti. Vyhlásila ji 14 let poté, co území obsadili její vojáci, a šest let po neúspěšném povstání a útěku dalajlamy do exilu. Dodnes drží veškerou moc v rukou čínské úřady a tvrdě vyžadují věrnost komunistickému režimu.
Nad palácem Potala a chrámem Jokhang v tibetské Lhase vlají čínské vlajky. Turisté a věřící při vstupu do těchto někdejších center politické i náboženské moci procházejí pečlivou kontrolou a na veškeré dění dohlížejí všudypřítomné kamery.
V roce 2011 komise pro správu klášterů představila program Devíti nezbytností. Každý klášter musí mít tekoucí vodu, elektřinu, televizi, knihovnu, státní vlajku a portréty vůdců. Program má za úkol posílit loajalitu vůči Pekingu, chápání země jako součásti Velké Číny a oslabení vlivu exilového duchovního vůdce dalajlamy. Jakýkoliv náznak odporu nebo neposlušnosti čínské úřady tvrdě trestají. „Zdá se, že komunistická strana nepochopila, že čím víc na jakoukoliv společnost tlačíte, tím větší odezvy se vám dostane,“ říká Michael Davis z právnické fakulty univerzity v Hongkongu.
Tomu se ale centrální vláda snaží předejít. K padesátému výročí potlačení povstání a připojení Tibetu k Číně uspořádala velkolepou přehlídku. I na ní zazněly výzvy k většímu přimknutí regionu ke zbytku země.
„Během 50 let komunistické vlády se zlepšila životní úroveň Tibeťanů, po celém Tibetu byla vybudována infrastruktura a hrubý domácí produkt oblasti vzrostl 68krát,“ prohlásil vysoký představitel komunistické strany Číny Jü Čeng-šeng před palácem Potala, který byl kdysi sídlem dalajlamy. Poté se vydal ulicemi Lhasy pestrobarevný průvod oslavující „hospodářské a další úspěchy pod vládou komunistické strany“. Účastníci nesli portréty minulých i současných vůdců Číny, včetně prezidenta Si Ťin-pchinga. K vidění byli i tanečníci a hudebníci v tradičních tibetských oděvech, naopak podle všeho chyběli zástupci buddhistického duchovenstva, které je páteří tradiční tibetské kultury.
„Musíme zvýšit naše úsilí v boji proti separatistům a dalším destruktivním živlům. Musíme tvrdě bojovat za sjednocení naší domoviny a zajištění stability v Tibetu,“ prohlásil na přehlídce Jü. Tibeťané ale namítají, že stabilizace znamená třeba zrušení a odebrání cestovních pasů a přísnou kontrolu pohybu obyvatelstva. Dostat se mimo Tibet je velmi obtížné. „Čína by měla zavést mnohem citlivější přístup vůči Tibeťanům a víc respektovat jejich komunitu. Toho se jí zatím nedostává,“ poznamenal Michael Davis.
Peking vládne Tibetu tvrdou rukou od obsazení tibetského území v roce 1950. Dalajlama od neúspěšného tibetského povstání proti čínské nadvládě z roku 1959 pobývá v exilu v Indii. Pro Tibet žádá větší autonomii a skutečné náboženské, politické a kulturní svobody. Čína vytvořila Tibetskou autonomní oblast v roce 1965. Tibet má vlastní samosprávu, jeho nejvyšší představitelé jsou ale dosazováni Pekingem. V oblasti platí přísná bezpečnostní opatření a region je de facto uzavřený pro zahraniční novináře. Tibeťané také trpí omezováním pohybu, cenzurou a potlačováním opozice vůči Pekingu.
