Ankara – K příměří a stažení z Turecka dnes vyzval své spolubojovníky vězněný vůdce Strany kurdských pracujících (PKK) Abdullah Öcalan. U příležitosti kurdského Nového roku prohlásil, že zbraně musí umlknout a ke slovu musí přijít politici. Historické prohlášení, které by mohlo znamenat začátek mírového procesu mezi tureckou vládou a PKK, si přišlo do města Diyarbakir v kurdsky obývané části Turecka vyslechnout na čtvrt milionu Kurdů. Turecká vláda Öcalanovo gesto uvítala.
Nechme utichnout zbraně a nechme vyniknout myšlenky, vyzval Öcalan. „Dospěli jsme do fáze, kdy by se naše ozbrojené síly měly stáhnout za hranice Turecka… Není to konec, je to začátek nové éry,“ prohlásil s tím, že se v Turecku po období ozbrojeného boje otvírají dveře demokratickému procesu. Öcalanovu výzvu k jednostrannému příměří přečetli v kurdštině i turečtině na novoročních oslavách prokurdští politici.
Prohlášení kurdského předáka uvítal turecký ministr vnitra Muammer Güler. „Jazyk, který použil, je jazykem míru,“ prohlásil Güler. Zdůraznil však, že čeká na to, až se slova projeví v praxi.
Boj Kurdů si za tři dekády vyžádal na 45 tisíc mrtvých
Separatisté usilují o samostatný kurdský stát, ale mohli by se teoreticky spokojit i s určitou autonomií pro kurdskou menšinu žijící na jihovýchodě Turecka. Koncem loňského roku turecká vláda poprvé přiznala, že již několik měsíců vede jednání s Öcalanem o možnostech ukončení vleklého konfliktu s PKK.
Öcalan v roce 1978 v Turecku založil PKK. Ta od roku 1984 vede ozbrojený boj za autonomní Kurdistán a práva Kurdů v Turecku, který si vyžádal na 45 000 obětí. Öcalan je stále de iure šéfem PKK, jejím faktickým vůdcem je od února 1999, kdy byl Öcalan zatčen v Keni, Murat Karayilan. Třiašedesátiletý Öcalan nyní pobývá na tureckém ostrově Imrali ve vězení. V roce 1999 byl odsouzen k trestu smrti na základě paragrafu 125 trestního zákoníku za „podněcování vražd, masakrů a vymáhání finančních prostředků pro rozdělení země“, trest mu byl v roce 2002 změněn na doživotí.
Kurdové jsou indoevropský národ, který v současnosti čítá kolem 30 milionů příslušníků. Žijí zejména v jihovýchodním Turecku, severním Iráku, severozápadním Íránu, Sýrii, Arménii či Gruzii. Více než třetina (přes 11 milionů) jich žije v Turecku. Bývají označováni za největší národ bez vlastního státu. Jediné autonomní území s vlastní správou (regionální vláda a parlament) mají od roku 1991 na severu Iráku. Většina Kurdů (až 90 procent) vyznává sunnitskou formu islámu. Brutálního zacházení se dočkali Kurdové v Iráku za vlády Saddáma Husajna zejména v 80. letech, kdy tvrdě zaplatili za podporu Íránu v irácko-íránské válce. V rámci takzvané operace Anfál Saddámův režim v letech 1986–1989 zabil na 182 000 Kurdů, použil proti nim i chemické zbraně.
