Přesně před dvaceti lety, 5. září 1997, zemřela ve svých 87 letech římskokatolická misionářka albánského původu Matka Tereza. Pro nezištnou činnost ve prospěch nemocných a chudých nejen v Indii se stala ztělesněním milosrdenství. Za svou obětavou práci pro nejpotřebnější byla oceněna řadou vyznamenání, včetně Nobelovy ceny za mír, a loni 4. září ji papež František prohlásil za svatou. Podle kritiků ale vládly v jejích zařízeních katastrofální hygienické podmínky a některé z milionů věnovaných pro její charitu skončily neznámo kde.
Matka Tereza, původním jménem Agnes Gonxha Bojaxhiuová, se narodila v nynějším hlavním městě Makedonie Skopje 27. srpna 1910 v rodině albánského obchodníka. Po studiích na Londýnské škole hospodářských a politických věd vstoupila roku 1928 do irského řádu loretánských sester v Dublinu.
Jméno Tereza (po svaté Tereze z Lisieux) přijala v roce 1929 při řeholním slibu na noviciátu v indickém Dárdžilingu a dalších sedmnáct let vyučovala na střední škole St. Mary's High School v Kalkatě.
Činorodá a praktická žena byla plně oddaná své věci, kterou byla služba Ježíši Kristovi. Vykupitele viděla v každé trpící bytosti. I když neměla osobní majetek ani politickou funkci, patřila k nejmocnějším ženám minulého století a stala se legendou již za svého života.
K nápadu založit řád, který by pečoval o ty nejpotřebnější, přimělo Matku Terezu boží vnuknutí, které se dostavilo ve vlaku do Dárdžilingu. Když v roce 1948 se svolením Vatikánu opouštěla loretánský řeholní dům a vydala se za chudinou do slumů, jejím jediným majetkem byla tři bílá sárí s modrými pruhy a pár rupií.
Podle církevního historika Jaroslava Šebka tkvěla výjimečnost Matky Terezy právě v tom, že svou činnost prováděla v Indii.
Zanedlouho Matku Terezu následovaly další sestry. Papež řád Misionářek milosrdenství (Misionářky lásky), který má nyní na 4500 sester a působí v 133 zemích světa, oficiálně povolil v říjnu 1950.
Souzněla s názory Jana Pavla II. i Františka
Když 5. září 1997 Matka Tereza zemřela, vystrojila jí Indie státní pohřeb. O šest let později Matku Terezu papež Jan Pavel II. prohlásil za blahoslavenou. Blahořečení je v římskokatolické církvi nezbytným krokem před svatořečením, tedy prohlášením za svatého. Kanonizována byla loni 4. září.
Rychlost, s jakou byla svatořečena, je podle Šebka naprosto neuvěřitelná. „Je to možné srovnat jen se svatým Janem Pavlem II., který byl také ve velmi krátké době jak beatifikován, tak kanonizován,“ dodal s tím, že Matka Tereza měla velmi blízko k názorům Jana Pavla II.
„Například v otázce tvrdého postupu vůči interrupcím a antikoncepci. Řekl bych, že Jan Pavel II. chtěl tuto ženu a svou blízkou souvěrkyni dostat co nejrychleji na piedestal oltáře, protože pro něj právě ztělesňovala jeho základní linie, co se týká konzervativního vztahu k těmto otázkám,“ podotkl Šebek.
Souzněla podle něj i se současným papežem. „František vyzdvihoval, že ona ztělesňuje právě to, co je zase jeho krédem v pontifikátu, to znamená zájem o lidi, kteří jsou na periferiích. Toto všechno určitě vedlo k tomu, že před rokem byla rychle svatořečena,“ doplnil.
Šrámy na obrazu světice
Osobu světice ale provázejí i určité kontroverze. Dokumentaristé Tariq Ali a Christopher Hitchens natočili v roce 1994 dokument „Anděl pekla“, ve kterém poukázali na nedostačující hygienické podmínky v zařízeních řádu a také na to, že nemocným a umírajícím byli odpírány léky proti bolesti.
Podle Šebka to ale úplně kontroverzní není. „Ona není kontroverzní hlavně pro lidi, kteří žijí v Indii. Samozřejmě z pohledu západoevropské zkušenosti souhlasím s tím, že ty podmínky jsou velmi otřesné, hygienické možnosti nejsou vůbec ideální, chybí tam také tišící prostředky,“ uznal.
„Ale ona dělala velkou práci v tom, že se konečně starala, že otevřela oči indické společnosti pro lidi, kteří jinak umírali naprosto nedůstojně na ulicích,“ upozornil s tím, že více kontroverzní je podle něj pro některé lidi liberálního zaměření spíše extrémní důraz Matky Terezy na podporu anti-potratových a proti-antikoncepčních opatření.
Právě „dogmatické názory na potraty, antikoncepci a rozvody“ byly jedním z důvodů kritiky autorů kanadské studie z roku 2003, podle které je posvátný obraz jeptišky a událostí vedoucích k jejímu blahořečení v první řadě výsledkem dobře řízené a efektivní mediální kampaně.
Terezu kritizovali také kvůli „poněkud pochybnému způsobu péče o nemocné, jejím problematickým politickým kontaktům či podezřelé správě velkého množství peněz.“
Profesor psychologie Serge Larivée, jenž studii vedl, nicméně uvedl, že ne všechno v životě Matky Terezy bylo výsledkem PR kampaně a mediálního cirkusu. Jako ryze pozitivní vidí její schopnost přimět lidi k pomoci druhým a vzájemné vstřícnosti. „Svou prací inspirovala mnoho lidí. Učinila také mnohé v boji proti chudobě. Ale i když toho dosáhla hodně, světici to z ní rozhodně nedělá,“ podotkl Larivée.
