Před dvaceti lety, 2. srpna 1998, vypukla v Kongu, bývalém Zairu, druhá občanská válka, která skončila až v roce 2003. Společně s prvním konžským konfliktem (v letech 1996–1997) si vyžádala na 3,8 milionu obětí. Kvůli hladomoru a epidemii HIV, které boje zapříčinily, dál umírají desítky tisíc lidí. Konflikt, do něhož se zapojilo hned devět afrických států a 25 ozbrojených skupin, je nazýván „africkou světovou válkou“.
Bývalá belgická kolonie získala nezávislost v červnu 1960 a v pluralitních volbách se premiérem stal Patrice Lumumba. Ten byl ale v lednu 1961 zavražděn a v listopadu 1965 se moci pomocí převratu ujal Mobutu Sese Seko.
Diktátor Mobutu v zemi zavedl systém jediné vládnoucí strany a v říjnu 1971 zemi přejmenoval na Zair. Povstání vedené Laurentem-Désirém Kabilou, kterého podporovaly Rwanda, Uganda či Burundi, v květnu 1997 Mobutův režim svrhlo a země se přejmenovala na Konžskou demokratickou republiku. Seko uprchl ze země. První válka si vyžádala údajně desetitisíce mrtvých.
Konflikt devíti států
Další občanská válka, tentokrát proti Kabilovi, vypukla na východě země v srpnu 1998, kdy tutsijští Banymulengové (původem z Rwandy), kteří v roce 1997 pomohli prezidentovi Kabilovi svrhnout režim diktátora Mobutua, oznámili, že přestávají podporovat vládu v Kinshase.
Ve válce proti sobě stály na jedné straně vládní armáda, kterou podporovaly Namibie, Zimbabwe, Angola, Čad, Libye a Súdán. Na druhé straně byly dvě východokonžské povstalecké skupiny, převážně tutsijské Konžské shromáždění za demokracii (RCD) Ernesta Wamby dia Wamby a Konžské osvobozenecké hnutí (MLC) Jeana-Pierra Bemby, které podporovaly Uganda, Rwanda a Burundi.
Válka skončila bez vítězství jedné či druhé strany. V lednu 2001 byl Kabila zavražděn jedním ze svých osobních strážců a prezidentem se stal jeho syn Joseph Kabila. V červenci 2003 vznikla přechodná vláda se zastoupením bývalých povstaleckých formací.
Hladomor, znásilňování a kanibalismus
Většinu obětí válek tvořili civilisté a příčinou jejich úmrtí byly zejména nemoci a hladomor. Ty jsou i dnes příčinou úmrtí desítek tisíc lidí ročně.
Mezinárodní organizace odhadují, že během konfliktu došlo minimálně ke 40 tisícům případů znásilnění. Skutečná čísla však budou pravděpodobně mnohonásobně vyšší. Právě znásilňování v tak masovém měřítku stálo za velkým rozšířením HIV.
Během války se také vyskytly případy kanibalismu. Pygmejové, povstalci považovaní za zvířata, byli chytáni a zabíjeni. Povstalci věřili, že konzumace jejich masa jim dodá magickou sílu.
Kvůli nejhoršímu válečnému konfliktu od druhé světové války také musely opustit své domovy miliony lidí.
