Rok 1998 se zapsal do kronik hokejovým zázrakem na olympiádě v Naganu. Česko však zabodovalo i v jiné disciplíně: Hasiči-chemici z Institutu ochrany obyvatelstva v Lázních Bohdaneč ve zmíněném roce vedli první mezinárodní kurz ochrany před únikem bojových chemických látek. Stali jsme se tak premiantem v Organizaci pro zákaz chemických zbraní (OPCW). Jak takové cvičení vypadá v současnosti, 20 let po prvním výcviku, sledovala na místě redaktorka ČT24.cz.
Do malého města Lázně Bohdaneč zamířili hasiči, záchranáři a policisté z celého světa. Dvacet účastníků ze zemí od Svaté Lucie v Karibiku přes Libanon, Bangladéš, Burundi, Kamerun, Turecko, Lesoto a Srí Lanku se školilo v Institutu ochrany obyvatelstva. Mezi nimi i jedna žena, Faridah Kiiza z Ugandy, kterou na výcvik poslalo ministerstvo obrany.
Po sérii šestidenních přednášek a jednotlivých nácviků, jak se navléknout do ochranného obleku nebo jak zacházet s nástroji pro detekci a odběr vzorků, si vyzkoušeli práci v terénu. Rozdělili se do několika skupin a dostali „role“.
Libanonský instruktor Chadi Diab se protentokrát stal velitelem zásahu. Musel ve spolupráci s velitelem bezpečnosti sladit dekontaminační tým, detekční tým a skupinu pro odběr vzorků.
Scénář vypadá dramaticky: Sebevražda mladíka, který nejprve v autě otrávil sám sebe a vůz pak narazil do autobusové zastávky. Policisté našli ve autě neznámou látku, a to je moment, kdy nastupují do akce instruktoři.
Nácvik modelové situace ochrany před chemickými bojovými látkami berou všichni vážně. V reálu může sebemenší chyba znamenat ohrožení života svého i kolegů. Skupinka je opravdu různorodá, například hasič ze Svaté Lucie Kaza Hippolyte si podobný zásah vyzkouší vůbec poprvé, naproti němu Malajsijec Mohd Badulrudin byl přítomný u sběru vzorků po útoku látkou VX na Kim Čong-nama, nevlastního bratra Kim Čong-una.
Plynová maska i rukavice, které se neprotrhnou
Ze všeho nejdůležitější je pečlivě si obléknout plastový neprodyšný overal s plynovou maskou. Ta se na obličej člověku přicucne tak, že se nemůže ani pořádně nadechnout. Pohodlí jde v tuhle chvíli stranou, jakákoliv skulinka může mít tragické následky. Tento typ overalů má všité ponožky i rukavice, i přesto si musí účastníci nazout speciální holínky a nasadit ještě pracovní rukavice, které se při práci neprotrhnou.
Zda je zásahová jednotka řádně ustrojená, pečlivě kontroluje pracovník Červeného kříže z Keni James Ndithia ještě před vstupem do „nebezpečné zóny“, kde se stal incident. Ndithia je pro dnešek velitelem bezpečnosti. Overal mít nemusí, zůstává v čistém prostoru a každému odměřuje dobu strávenou v obleku. Čas hlídá, aby nikdo nezkolaboval. Podmínky jsou skutečně náročné, při venkovní teplotě 25 až 27 stupňů Celsia se v „plastovém pytli“ s omezeným přístupem kyslíku organismus snadno přehřeje.
První jde na řadu dekontaminační tým. Musí sestavit mobilní sprchu, namíchat dekontaminační čistící přípravek a připravit zónu, kudy budou ze zásahu všichni odcházet a smývat ze skafandrů kontaminaci. Celá akce zabere zhruba dvacet minut, pro většinu je to vůbec první zkušenost se simulací reálné situace. „Ve skutečnosti by to trvalo o polovinu času méně,“ vysvětluje mi můj průvodce a instruktor Michal Setnička.
Šéfovi se neodmlouvá, ten rozhoduje
Druhý nastupuje detekční tým. Musí rozpoznat, zda se v autě nachází nebezpečná látka. „Provádí prvotní průzkum a musí poznat, co by to mohlo být. Zjišťuje, jestli se místně nenachází náhodou například nervově paralytická látka,“ uvádí Setnička. Nesmí udělat chybu, protože ostatní pak pracují se špatnou informací.
Skupinka tří mužů chybuje na samém začátku. Neposlouchají šéfa, dohadují se, kdo má na co sáhnout a kam uložit. „To se nesmí vůbec dít, můžou mít námitky, ale šéf dané skupinky dělá finální rozhodnutí. Všechno se dohadováním zdržuje, a pokud byla v autě těkavá látka, jen se komplikuje detekci a případně následnou práci dalšího týmu pro odběr vzorků,“ říká Setnička. Role jsou přitom přesně určené: jeden velí, druhý je tím „špinavým“ a odebírá vzorky a třetí zase „čistým“, který se stará o nástroje a čistou zónu.
Kolaps jednoho člena rozhodil zbytek týmu
Atmosféru dokreslují zdálky se ozývající výbuchy. „O nic vážného nejde, jen Explosia zkouší semtex,“ uklidňuje Setnička. V ten moment vstupuje do akce tým pro odběr vzorků rozdělený podle stejného klíče jako detekční tým.
Nesmí nic přehlédnout, odebírá kontaminovanou půdu, písek z kufru auta, kde se látka našla, i vzduch z těsné blízkosti nálezu. Dost fouká vítr a odebrat správně vzorek vzduchu je v těchto podmínkách velice náročné. Všechno by v případě skutečného chemického útoku putovalo do laboratoře k expertize.
Kromě povětrnostních podmínek se lidem v oblecích přes několikery rukavice špatně pracuje. Navenek vypadají neohrabaně jako malé děti, které se teprve učí manipulovat s malými titěrnými věcmi. Hasič Mohd Baldurudin z Malajsie se „pere“ s uzavřením zipu u sáčku, v němž je vzorek vzduchu. Navíc se mu začíná zapařovat maska. To znamená, že se buď uvolnila, nebo si ji špatně nasadil už na samotném začátku.
Když už se zdá, že tým má hotovo a může opustit „nebezpečnou zónu“, kde k incidentu došlo, jeden z členů zkolabuje. Upadne na zem a začne sebou třást. „I tohle se může stát v reálu. Pracovat v ochranném obleku je skutečně náročné,“ dodává Setnička.
Tým je náhlým pádem kolegy úplně konsternován a bezradně stojí se vzorky v rukách nad „padlým“. „Na co čekají? Na zázrak?“ ptá se sama sebe hlavní organizátorka celého kurzu Ladislava Navrátilová. I když jeden z jeho účastníků je záchranář a druhý hasič, situace je zjevně vykolejila. Vedoucí skupiny volá vysílačkou o pomoc členy z dekontaminační zóny.
Ti berou nosítka a přibíhají „padlého“ vyzvednout. Není to šťastné řešení, spolu se zkolabovaným musí projít čištěním, celý proces se zdrží a jejich síly mohou chybět.
Hlavní je všechno a všechny pořádně umýt
Nejen účastníci zásahu, ale i odebrané vzorky v vzduchotěsných barelech, vše musí být pořádně omyté, než se dostane do čistého prostoru. Že vydrbat člověka v overalu je skutečně věda, jsme zjistili na závěr při hodnocení tréninku, kdy instruktoři rozdávali jednotlivými týmům smajlílky podle chyb a úspěšnosti.
Expert a inspektor z OPCW Igor Filipovic, který měl na výcviku přednášku, radil, že nejlepší je kartáčovat od hlavy směrem dolů. Záleží i na pohybu ruky s žínkou, ideální je tah směrem dolů a „nešmrdlat“ člověka ve skafandru jako při čištění zubů.
Jeho poznámka vyvolala až akademickou debatu o umývání a dekontaminaci. Nesmí se zapomenout na žádný detail. „Velmi důležité je řádně vydrhnout podrážky, což si třeba naprostý laik neuvědomí,“ poznamenává Setnička.
Kromě toho dekontaminace trvala účastníkům zbytečně dlouho a málem jeden z nich skutečně nesimulovaně omdlel vedrem. Když ho konečně vysvlékli, úplně zpocený lapal po vzduchu. Zdržení měl na svědomí jeho kolega, který si zapomněl sundat z oděvu papírek pro detekci nervově paralytických látek ve vzduchu. Musel se jít tedy znovu umýt. Další zádrhel nastal, když jednoho muže museli z obleku vystřihnout. „I to se stává. Je to únavou materiálu.“
Stabilizační polohu si připomněli i profesionálové
Nejbouřlivější diskusi na závěr hodnocení celého výcviku vyvolala bezradnost týmu, kterému simulovaně zkolaboval jeden ze členů. „Proč jste něco neudělali? Proč jste ho aspoň nedali do stabilizační polohy?“ ptali se instruktoři. Až se školácky smutným výrazem v očích reagoval jeden ze dvou bezradně stojících: „A co jsem měl dělat se vzorky? Kdo ho měl zachraňovat – ‚čistý‘ nebo ‚špinavý‘ muž?“
Opověď instruktorů byla jednoduchá: „Hlavní je zachránit život! Vždyť jste všichni ve skafandru, je jedno, kdo z vás v tu chvíli poskytne první pomoc.“ A tak si i profesionálové na závěr připomněli, jak umístit člověka do stabilizační polohy. Někteří si postup dokonce natáčeli na mobilní telefony.
Experti z Lázní Bohdaneč školí svět už dvacet let a patří mezi nejlepší
Čeští experti z Institutu ochrany obyvatelstva v Lázních Bohdaneč (IOO) školí celý svět, jak se chovat při úniku bojových chemických látek. Jejich kurzy patří mezi světovou špičku a v rámci Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) jsou mezi třemi nejlepšími. Jako jedni z mála poskytují komplexní výuku od teorie, přes nácvik jednotlivých úkonů, jako je například oblékání ochranných oděvů, po komplexní cvičení podle skutečného scénáře.
Kurzy v Lázních Bohdaneč získaly světové renomé právě díky závěrečnému tréninku s pomocí simulačních látek, kdy si účastníci zkouší na vlastní kůži postup při úniku bojových chemických látek. Další devízou je, že účastníci nemusí být odborníci v chemii. Kurz zvládnou hasiči, policisté, lékaři, ale i například lidé z ministerstva obrany. Ti pak předávají zkušenosti a poznatky ve svých domovských zemích.
S OPCW experti z IOO spolupracují od roku 1998. Přestože kurzy jsou zařazeny do nejvyššího specializačního stupně, nepotřebuje IOO od mezinárodní organizace na výcvik „ani korunu“. Vše financují sami s podporou Státního úřadu pro jadernou bezpečnost a generálního ředitelství hasičů.
Českým expertů se podařilo vytvořit i první regionální výcvikové centrum svého druhu na světě, a to v Ugandě, kde se od roku 2016 školí státy Východoafrického společenství, jehož členy jsou Uganda, Tanzánie, Keňa, Rwanda, Burundi a Jižní Súdán. Rok 2016 byl pro IOO přelomový. Kromě svého působení v Africe vycestovali čeští chemici trénovat záchranné složky do Paraguaye, kde už dva roky jezdí školit ochranu před účinky chemických, radioaktivních a biologických látek.
