Praha – Pokud se Krym stane součástí Ruska, zdaleka není jisté, že si udrží svoji autonomii. Podle politologa Bořivoje Hnízda by se poloostrov měl připravit na to, že se s tímto statusem bude muset rozloučit. Navíc ve federaci, za níž se Rusko vydává, by pro autonomní oblast ani nemělo být místo. Výsledky referenda o odtržení Krymu podle něj většina mezinárodního společenství stejně neuzná zejména kvůli absenci souhlasu centrální vlády, bez nějž ho budou považovat za nelegitimní.
Autonomní oblasti bychom podle Hnízda měli hledat v unitárních státech. „Ve federaci by v podstatě nemělo pro autonomní oblasti být místo,“ vysvětlil. Federace, jak se Rusko oficiálně nazývá, by podle něj neměla příliš zdůrazňovat odlišnost nějaké části. „Krym by se měl tak spíš připravit na to, že stupeň autonomie ztratí,“ myslí si. Krymský parlament přijal usnesení o vstupu Krymské autonomní republiky do Ruské federace a na 16. března vyhlásil referendum o připojení k Rusku.
S velkou pravděpodobností by ale výsledky takového referenda neuznávala většina členů mezinárodního společenství. „Něco podobného se stalo v Abcházii, Náhorním Karabachu či Jižní Osetii,“ připomněl. Za legitimní se v autonomních oblastech považují taková referenda, kde je souhlas centrální vlády, dodal. „Nedávno se to uskutečnilo v Jižním Súdánu, v září se to uskuteční ve Skotsku. Naproti tomu v Katalánsku, kde by pravděpodobně většina obyvatel hlasovala pro nezávislost, není souhlas centrální španělské vlády,“ podotkl Hnízdo.
Stupňů autonomie je mnoho
Autonomní oblast je region, který je odlišný z ekonomických, geografických či historicko-kulturních příčin a oproti ostatním celkům má výjimečné pravomoci. „Krym je geograficky odlišný, má jinou historii, jinou etnickou skladbu než zbytek Ukrajiny a bohužel na rozdíl od Ukrajiny má i docela dobrou ekonomickou perspektivu. Bude to turisticky velmi lákavá oblast,“ dodal. Přitom podoba autonomie může být rozdílná. „Stupně autonomie můžou být velmi různé až k podobě semisuverénního státu v podobě Grónska,“ konstatoval.
Právě historické a etnické odlišnosti vedly k uznání krymské autonomie. Separatistické tendence, provázené snahami o návrat k Rusku, se totiž objevily ihned po vyhlášení nezávislosti Ukrajiny v srpnu 1991. Odtržení od Ukrajiny bylo motivováno myšlenkou, že nezávislost Ukrajiny znemožňuje obnovit státnost Krymu podle představ převážné většiny obyvatel. V pozadí stály samozřejmě zájmy ruské většiny.
Situace se vyhrotila na začátku května 1992, kdy místní parlament schválil „akt státní nezávislosti Krymské republiky“. Ukrajinský zákonodárný orgán ho neuznal. Poté ruský Nejvyšší sovět uvedl v pochybnost předání Krymu Ukrajině v roce 1954. Pod nátlakem Kyjeva krymský parlament své původní rozhodnutí odvolal. Od té doby má krymská autonomie rozsáhlé pravomoci v hospodářství, zahraničním obchodě a sociální politice a Kyjev odpovídá za zahraniční politiku a obranu poloostrova.
