Užhorod – Ukrajinská Zakarpatská oblast, někdejší československá Podkarpatská Rus, vypověděla poslušnost Janukovyčovu řízení a přidala se na stranu opozice. Nejzápadnější region Ukrajiny přitom až dosud na rozdíl od ostatních oblastí při hranicích s Evropskou unií zachovával v ukrajinské krizi zdrženlivost.
Tábor prezidenta Viktora Janukovyče ještě počátkem týdne Zakarpatskou oblast pevně ovládal, ke Straně regionů se hlásil gubernátor Oleksandr Ledyda, starosta Užhorodu Viktor Pohorelov i pětice poslanců zastupujících oblast v centrálním parlamentu. Všichni s výjimkou gubernátora Ledydy ale ve čtvrtek a v pátek přešli na stranu opozice, vládní tábor nakonec opustil i šéf oblastní policie Vasyl Varcaba.
Gubernátor se uchýlil do Kyjeva, oblast ale řídit nemůže, protože jeho užhorodské sídlo obsadili povstalci. Převzetí moci opozicí bylo v Zakarpatské oblasti pokojné, k žádným násilnostem podle místních novinářů nedošlo. Dnes zastupitelé oblasti přijali usnesení, jímž centrální orgány zbavují na území Zakarpatska jakýchkoli pravomocí. Zakázala také činnost Strany regionů a komunistů.
Server Zakarpattja onlajn: „Zakarpatsko se konečně probudilo a Užhorod se jako oblastní centrum už nikdy nesmíří s nespravedlností.“
Území dnešní Zakarpatské oblasti v meziválečném období bylo součástí Československa jako Podkarpatská Rus a jeho dosavadní národnostní složení přispívá k obrazu Ukrajiny coby státu s pestrým etnickým složením, jež do značné míry stojí v pozadí za rozpory mezi jednotlivými částmi země. Zakarpatský region je osídlen Rusíny a silnou maďarskou menšinou.
Na rozdíl od Lvovské, Ternopilské či Ivano-Frankivské oblasti (čili regionů, které byly před druhou světovou válkou součástí Polska) zachovávalo Zakarpatí zdrženlivost po celou dobu ukrajinské krize, již vyvolalo Janukovyčovo odmítnutí iniciační dohody s Evropskou unií loni v listopadu.
Při posledních prezidentských volbách v roce 2010, ve kterých se Janukovyčovi postavila Julija Tymošenková, zde také jako v jedné z mála západoukrajinských oblastí Janukovyč dokázal vyhrát aspoň v některých obvodech. Relativně úspěšný zde byl i při volbách v roce 2004; jeho sok z Oranžové revoluce Viktor Juščenko si v oblasti připisoval nejméně přesvědčivé výsledky celého ukrajinského západu – zatímco pod Karpaty ho volilo 67 procent lidí, ve Lvově získal více než 90procentní podporu.
