Monrovia - Ebola zabíjí lidi zatím ve čtyřech zemích západní Afriky a počty mrtvých i nakažených jdou do tisíců. Nemoci přitom podléhají také lékaři. Jejich umírání zažil na vlastní oči při předchozí epidemii před téměř dvaceti lety v Kongu i český lékař Zdeněk Ježek. Epidemie se zatím drží na africkém kontinentě, na případnou nákazu se ale připravuje i Česko. Samostatné centrum určené pro izolaci lidí s vážnými infekčními chorobami bude v pražské Nemocnici Na Bulovce. Mělo by sloužit v případě globálních nákaz, které by se do Česka mohly v budoucnu dostat.
Stejnou situaci, jaká dnes panuje v západní Africe, zažil téměř před dvaceti lety i český epidemiolog Zdeněk Ježek. Tehdy ebola udeřila v Kongu, ve čtyřsettisícovém městě Kikwit. Z víc než tří set nakažených bylo 80 zdravotníků. „Dost často se stávalo, že si člověk neuvědomil situaci a kontaminovanou rukavicí si promnul oči, a to stačilo k nákaze,“ vzpomíná na to, jak rychle se nemoc šířila.
Nikdo nedokáže předpovědět, kdy současná epidemie skončí, ale podle odborníků to nebude dřív než za půl roku. Naději vzbudil experimentální lék ZMapp, po němž se americký lékař a misionářka uzdravili. Na léku proti ebole zatím pracují laboratoře po celém světě. S novinkou – i když úřady neschválenou – přichází například Japonsko (více čtěte zde).
Výzkum vakcíny je ale poměrně drahý a farmaceutickým společnostem se investice do něj nevyplatí. „Samozřejmě víc vydělá firma na paralenu než na nějakém léku proti ebole. Navíc to postihuje černochy, z nichž nikdo nemá na to, aby si to zaplatil,“ konstatoval Ladislav Machala z infekční kliniky Nemocnice Na Bulovce.
Jediná spolehlivá možnost, jak se nákaze vyhnout, tak zůstává prevence a izolace pacientů. Nejdůležitější také je ebolu rozpoznat včas. První příznaky jsou stejné jako třeba u chřipky – horečka, únava, bolesti v kloubech a svalech. Teprve pak přichází průjem a silné zvracení, vnitřní i vnější krvácení. Nemocnému postupně selžou všechny orgány. Virus nejde zlikvidovat a trvale přežívá v deštných pralesích, odkud se náhle vynoří.
Šíření eboly „pomohly“ pohřební rituály
Ebola se nepřenáší vzduchem, ale všemi tělními tekutinami – krví, močí, potem nebo i slinami – z živých i mrtvých. Například do Sierry Leone podle zdravotníků ebolu zavlekla šamanka. Místo aby nemocné z Guineje vyléčila, sama se nakazila a od ní pak další, když se z daleka sešli na jejím pohřbu. „Hodně při přenosu hrálo roli pohřebnictví - jejich zvyky se s mrtvým loučit tak, že ho líbají a nebo aspoň hladí,“ poznamenal epidemiolog při Světové zdravotnické organizaci Zdeněk Ježek.
Přitom extrémní riziko nákazy hrozí také lékařům. Ve čtyřicetistupňovém vedru nemocné ošetřují v ochranných kombinézách. Ty, co epidemii podlehnou, ale nemá kdo nahradit. Státy si jsou nebezpečí vědomy, a proto sáhly často k radikálním opatřením. Libérie například uzavřela do karantény celou chudinskou čtvrť v hlavním městě Monrovia. Teď na to, aby se nikdo nedostal ven ani dovnitř, dohlíží policie i armáda.
Navíc země, kde se epidemie šíří, jsou rozvrácené válkami, nefunguje tam infrastruktura ani státní úřady a místo nich tam vládne korupce. Hrozí útoky ozbrojených skupin, davová psychóza i nekontrolované přesuny lidí. „Přecházejí hranice různých zemí. Vysledovat, s kým se stýkali, je proto hodně těžké,“ podotkl lékař v Guineji Marc Forget.
Ebola je virové onemocnění způsobující vysokou horečku a krvácení. Není proti ní žádný schválený lék ani vakcína, takže úmrtnost na ni je vysoká. Vůbec poprvé se virus objevil v 70. letech v dnešním Kongu. Minulá vážná epidemie v roce 2000 postihla Ugandu, kde se nakazilo 425 lidí. Polovina z nich zemřela.
Nákazu ebolou už navíc nehlásí pouze západní Afrika. Nejméně dva lidi zabil zřejmě jiný kmen viru v Demokratické republice Kongo. Tamní vláda tvrdí, že jde pouze o lokální epidemii, se kterou umí bojovat. V západní Africe se přitom počet obětí blíží k 1 500. Umírá téměř každý druhý nakažený. Například Sierra Leone už proto hrozí vězením těm, kteří nemoc nenahlásí.
Člověk s podezřením na ebolu bude uzavřen ve speciálním boxu
Klima v zemích západní civilizace sice není pro rozmnožování viru příznivé, přesto se na ebolu připravuje Evropa i Česká republika. V případě, že by někdo s podezřením na ebolu přistál v Praze, bude přímo z letištní plochy přepraven ve speciálním vaku do nemocnice na Bulovce. Tam bude naprosto izolován od okolního světa v neprodyšně uzavřeném boxu.
Pro případ podobné epidemie je nyní v plánu výstavba speciálního centra v areálu Nemocnice Na Bulovce, které by mělo navazovat na budovu současné infekční kliniky. Nemocnice a ministerstvo zdravotnictví už na stavbu za 80 milionů sehnaly peníze a teď řeší s pražským magistrátem výměnu pozemků. Stavět se začne nejdřív za rok.
Podobné zařízení už v Česku existuje - patří armádě. Centrum biologické ochrany v Těchoníně na Orlickoústecku slouží primárně jako karanténa pro vojáky vracející se z mise. V případě epidemie by to byla nemocnice pro nakažené. „Je určen k tomu, aby byl záložním zařízením při vyčerpání kapacit. Počítá se stím, že by jeho aktivace trvala mezi 24 až 72 hodinami,“ konstatoval hlavní hygienik, Ministerstvo zdravotnictví ČR Vladimír Valenta. I nadále varuje před cestou do postižených oblastí.
