Bratislava - Velmi specifický průběh mělo osvobození na Slovensku, kde v létě 1944 vypuklo Slovenské národní povstání. Území Slovenska bylo v roce 1945 postupně osvobozováno Rudou armádou, spolu s armádou Rumunska, které přešlo na stranu spojenců, a 1. československým armádním sborem: 4. dubna 1945 Rudá armáda osvobodila hlavní město Bratislavu a do 1. května 1945 byly ze slovenského území vytlačeny poslední jednotky wehrmachtu.
Osvobozování Slovenska vyvrcholilo 4. dubna v Bratislavě
Osvobozování Slovenska se účastnil 4. ukrajinský front generála Jeremenka a 1. československý armádní sbor, celkem šlo asi o 32 000 mužů. Západně od Košic pak působil 2. ukrajinský front maršála Malinovského a 1. a 4. rumunská armáda, které celkem tvořilo zhruba 850 000 mužů.
První osvobozenou obcí na Slovensku se 6. října 1944 stalo Kalinovo. Na východě Slovenska ale operovaly německé nacistické divize, a tak šel osvobozovací proces pomalu. Prvním velkým osvobozeným městem tak byly až Košice, které získaly svobodu 20. ledna 1945 spolu s Prešovem.
Mezi lednem a březnem 1945 postoupilo osvobozování od Ondavy přes Šariš a Spiš do Liptova. Velký zápas se vedl o Liptovský Mikuláš, protože Němci bránili přístupové cesty do Čech právě v oblasti středního Slovenska: 25. března sovětská vojska 2. ukrajinského frontu vstoupila do Banské Bystrice, 31. března vítali osvoboditele v Nitře, konec března svobodu získalo Komárno a Nové Zámky, 1. dubna pak byla dobyta Trnava.
2. světová válka v Bratislavě
Ani osvobozením Bratislavy - 4. dubna 1945 - postup vojsk přes Slovensko neskončil: 10. dubna sovětská armáda osvobodila Trenčín a 30. dubna slavili nejen v Ostravě, ale i v Žilině a Považské Bystrici. Slovenská vláda uprchla do Rakouska a její členové podepsali 8. května 1945 v Rakousku dohodu o kapitulaci se zástupci americké armády.
Bratislava nepadla bez boje
Koncem března 1945 Bratislavu ve velké míře opouštěli profašističtí příslušníci Hlinkovy gardy a Hlinkovy Slovenské lidové strany. Proněmecká vládní reprezentace válečné Slovenské republiky se spolu s prezidentem Josefem Tisem a úřady přesídlila do Holíče a později utekla do Rakouska. V prvních dubnových dnech roku 1945 se přestalo pracovat v úřadech a v továrnách. Nefungovala městská hromadná doprava a 2. dubna zůstalo město bez dodávek elektřiny a plynu. Dunění kanónů avizovalo blížící se frontu. Fašistická vojska vyrabovala významnější továrny a zničila most Milana Rastislava Štefánika. Německá vojska si sice uvědomovala, že budou muset ustoupit, nechtěla ale vydat slovenskou metropoli bez boje.
Starý most v Petržalce
Na přímou obranu města kromě různých, zejména německých vojenských složek a malé skupiny gardistů a příslušníků Hlinkových pohotovostních oddílů, byly zformovány tzv. festungsbatalióny, do kterých zmobilizovali i starší ročníky bratislavských Němců. Na petržalské straně zaujala obranné pozice 6. německá a 3. maďarská armáda. Přímé boje o město se začaly 2. dubna 1945, kdy oddíly sovětských vojsk 2. ukrajinského frontu osvobodily Vajnory. Druhý den nastala hlavní ofenzíva Rudé armády. V časných ranních hodinách po krátké letecké přípravě a prudké raketové a dělostřelecké palbě vyrazily její pozemní síly do útoku. V prostoru Dynamitky, Vajnorské cesty, Trnavské cesty a Trnávky vytlačily německou obranu a dosáhly výhodné pozice pro boj o celé město.
Ráno 4. dubna 1945 zaútočila proti Němcům sovětská pěchota podporovaná 27. tankovou brigádou a 2. rumunským tankovým plukem, ale i bojovými plavidly Dunajské flotily sovětské armády. Fašistická armáda se pod náporem přesily dala na útěk a ve městě pokračovaly pouliční boje. V odpoledních hodinách dosáhli vojáci Rudé armády západní okraje města a německá vojska byla vytlačena. Poslední boje definitivně utichly ve večerních hodinách 4. dubna 1945.
V bojích o Bratislavu zahynulo 742 sovětských, 470 německých a maďarských vojáků a 121 civilistů. Během bojů shořelo a bylo poškozeno několik budov, oproti jiným zničeným městům ale nebyly škody tak výrazné.
