Teroristický útok na muslimskou komunitu ve městě Christchurch vyvolal na Novém Zélandu i ve zbytku světa šok a nepochopení. Jak se mohl v poklidném ráji stát takový masakr? Muslimů je na Novém Zélandu minimum a dosud zde žili v harmonii – s předsudky a diskriminací však řada z nich zkušenost má. V Christchurchi jsou navíc „bílí extremisté“ poměrně aktivní. Odborníci varují, že hrozba má globální rozsah. Islamofobii a pocitu bělošské nadřazenosti napomáhají i některé politické elity a média na celém Západě.
Nový Zéland s útokem na muslimy ztratil nevinnost. Pocit bílé nadřazenosti živí i západní elity a média, tvrdí experti
Novému Zélandu patří v současné době druhé místo v žebříčku Světového indexu míru a země se pravidelně objevuje na předních pozicích i z hlediska bezpečnosti cestování. V roce 2017 zaznamenal stát jen 48 vražd. Teroristický čin s padesáti oběťmi proto vyvolal ve společnosti šok. „Tohle nejsme my,“ reagovala bezprostředně po útoku v Christchurchi novozélandská labouristická premiérka Jacinda Ardernová.
Vždy byli apolitičtí. Vždy to byla tichá umírněná komunita, která držela při sobě. Mnoho z nich se snažilo uniknout násilí na Blízkém východě.
Muslimská komunita na Novém Zélandu je aktuálně velmi malá, rychle se však rozrůstá. Podle posledního sčítání z roku 2013 žije v zemi něco přes 46 tisíc muslimů. Na Novém Zélandu jsou pak desítky mešit a islámských center. Protimuslimské nálady v poslední době sílily jen po teroristických útocích v zahraničí, říká bývalý prezident Federace islámských asociací Nového Zélandu (FIANZ) Anwar Ghani. „Muslimové zde žijí v dokonalé harmonii. Nebyly tu žádné incidenty, které by se vymykaly normálu,“ tvrdí.
Multikulturalismus je hezká věc, naplňuje se ale hůře
Z národního průzkumu z roku 2008 vyplynulo, že obyvatelé Nového Zélandu multikulturalismus vítají – takřka devět z deseti dotázaných uvedlo, že je dobře, že společnost tvoří různá etnika, náboženské skupiny a kultury. Zároveň však více než čtvrtina lidí vyjádřila obavy, že imigrace zvyšuje kriminalitu.
Každý pátý respondent si také myslí, že imigrace oslabuje novozélandskou kulturu. „Symbolicky s multikulturalismem souhlasíme, ale reálný multikulturalismus se nám nelíbí, protože znamená zastoupení a rovné příležitosti a pak zasahuje do našeho vlastního života,“ řekla rozhlasové stanici Radio New Zealand kulturní psycholožka Jaimee Stuartová z Griffithovy univerzity v Brisbane, která se narodila v Christchurchi.
List New Zealand Herald kupříkladu v roce 2015 zjistil, že mezi muslimy bylo v rámci náboženských skupin nejvíc nezaměstnaných – v té době kolem 12 procent, zatímco u křesťanů to byla čtyři procenta. Přitom byli muslimové vzdělanější a kvalifikovanější. Podle listu šlo zřejmě mimo jiné o problém s jiným zevnějškem.
Muslimové na Novém Zélandu
Muslimové také mluví o tom, že se na Novém Zélandu setkali s předsudky a diskriminací. V minulosti si kupříkladu stěžovali na imigrační úřady, které je prý nadměrně dlouho prověřují po návratu ze zahraničí. V roce 2016 zase vyvolalo pozdvižení prohlášení mladého muslima, jemuž údajně chtěly novozélandské tajné služby platit za to, aby špehoval v mešitách, píše zpravodajský server Quartz.
V roce 2015 byla dokonce povolána policie na sikhského studenta sedícího v aucklandské kavárně, jehož kolemjdoucí považoval za teroristu. Sikhismus je náboženství, které vzniklo v 15. století v Pandžábu v Indii. Jeho příslušníci nosí typické turbany a s islámem nemají nic společného.
„Dívali se na mě, jako kdybych spadla z Marsu“
Způsob oblékání překvapil Novozélanďany i v jiných případech. „Lidé na ulici a v obchodech strnuli a dívali se na mě, jako kdybych spadla z Marsu. Bylo to velmi těžké. Pravděpodobně to už v západní zemi nikdy neudělám,“ uvedla v roce 2015 studentka somálsko-etiopského původu Hamda Barkhadová, která si na sebe vzala muslimský nikáb. Stalo se tak v takzvaném „roce terorismu“, kdy islámští radikálové udeřili kupříkladu v Paříži.
Barkhadová měla pocit, jako by na bedrech muslimů měla být jakási obří vina. „Není to spravedlivé, že lidé srovnávají činy několika jedinců s hodnotami víry. Probudím se a přemýšlím, jen ať se neobjeví další zpráva,“ citovalo před čtyřmi lety studentku Radio New Zealand.
Spouštěčem byly již teroristické útoky z 11. září 2001, které místní muslimové odsoudili – stejně jako atenáty, jež od té doby následovaly. „Byl jsem na základní škole, když se to (11. září) stalo, děti to na mě ale pořád házeli, někteří na mě začali dorážet. Párkrát jsem se porval,“ vzpomínal Mukseet Bashir z Aucklandu.
„Mnozí muslimové však zároveň uznávají, že negativní postoje jsou věcí menšiny a obecně nemají nic společného s islámem, nýbrž vyplývají z nepochopení a nedůvěry vůči jiným světonázorům,“ vysvětluje v komentáři pro CNN psycholožka Jamiee Stuartová.
Studenti po útoku objímali muslimy čekající na zprávy o obětech
Manifest pachatele útoku v Christchurchi, Australana Brentona Tarranta, který si už vyslechl obvinění z vraždy, mluví na 74 stranách mimo jiné o potřebě snížit přistěhovalectví „zastrašováním a likvidací samotných vetřelců“, kteří se snaží „okupovat zemi a etnicky nahradit (bílou) rasu“. Těmito „vetřelci“ naráží na muslimskou komunitu.
Protiimigrační výroky i snahy o navýšení uprchlických kvót
Imigrace muslimů přitom dosud na Novém Zélandu nebyla takové téma jako třeba v Evropě, kam dorazilo během vrcholící migrační krize v roce 2015 kolem milionu běženců. „Jsme tak daleko od muslimského světa, že se tu lidé jen velmi vzácně vyjadřují ve smyslu, že přijímáme moc muslimů,“ cituje kanadský server CBC News výzkumníka Murdocha Stephense, který vedl kampaň za zdvojnásobení uprchlických kvót na Novém Zélandu.
Viděl jsem, jak se v tomto neštěstí ukázala nádherná povaha místních. Opakovaně nabízeli zdejším muslimům pomoc. Právě proto si útočník vybral toto město, tuhle obrovskou vesnici: nikdo by tady žádný útok nečekal.
Ani takovému relativně mírumilovnému ráji, jako je Nový Zéland, se ale politická debata zcela nevyhnula. V roce 2005 kupříkladu tehdejší premiér Bill English z Národní strany prohlásil, že žadatelům o azyl z Blízkého východu by měl být zakázán vstup do země. „Potřebujeme migranty, ovšem nikoli pozůstalé blízkovýchodních teroristických režimů,“ nechal se slyšet.
Novozélandská premiérka Jacinda Ardernová se členy muslimské komunity
Olej do ohně přilil v roce 2013 také poslanec za nacionalistickou protiimigrační stranu New Zealand First Richard Prosser, který si pro změnu myslel, že by mladí muslimští muži neměli cestovat letadlem.
Téma imigrace bylo důležité i při minulých volbách v roce 2017, jelikož do země přicházelo na 70 tisíc imigrantů ročně, v tomto případě se ale kritici bouřili hlavně kvůli Číňanům a Indům, kteří skupovali novozélandské pozemky, řekl serveru CBC News profesor náboženských studií Douglas Pratt z Univerzity v Aucklandu. Současná labouristická premiérka Ardernová slíbila snížit roční imigraci na 30 tisíc ročně kvůli krizi v oblasti bydlení, na druhou stranu se však zavázala zvýšit kvóty na uprchlíky do roku 2020 z tisíce na 1500 ročně.
Labouristy v koalici podpírá strana New Zealand First, jejíž šéf Winston Peters k nevoli řady voličů překvapivě podpořil migrační pakt OSN. Po incidentu v Christchurchi však na Twitteru napsal, že je „třeba se poučit“, čímž podle některých komentátorů mohl narážet právě na omezení imigrace.
Krátce po útoku v Christchurchi pak vyvolal vlnu kritiky australský senátor Fraser Anning, který prohlásil, že za incidentem je „strach z rostoucího počtu muslimů na Novém Zélandu a v Austrálii“ a za „skutečnou příčinu“ označil imigrační programy, jež „umožnily muslimským fanatikům imigrovat na Nový Zéland“.
„Islamofobie prostupuje celým Západem“
„Útoky proti muslimům na Novém Zélandu nemohou být zameteny pod koberec tvrzením, že podezřelý jednal na vlastní pěst nebo že jde o narušeného člověka. Hrozba je mnohem vážnější a odpovědnost se jí postavit leží na nás všech. Islamofobie, která podle všeho vedla k vraždám, sahá daleko nad rámec radikalizovaného jedince. Prostupuje celým Západem,“ napsal v komentáři pro britský Guardian analytik H. A. Hellyer, autor knihy Muslims of Europe: the ‚Other‘ Europeans.
„Pokaždé, když nějaký krajně pravicový populista prosazuje názor, že muslimové jsou hrozbou pro naši civilizaci, tak přiživuje klima, ve kterém jsou názory vyjádřené v manifestu (novozélandského útočníka) považovány za menší extrém,“ upozornil Hellyer. Podle něj je teď třeba, aby západní svět ukázal muslimským komunitám, že jsou jeho součástí.
Podle kulturní psycholožky Jaimee Stuartové i na Novém Zélandu existuje napětí mezi kulturami, ovšem v zemi je mnohem silnější sociální hnutí podporující rozmanitost a inkluzi. „Nemůžeme to brát jako problém Nového Zélandu. Musíme se zaměřit na globální prostředí, abychom pochopili, jak se semena nenávisti šíří do všech koutů světa – a nyní infiltrovala i místa, o kterých jsme si mysleli, že jsou immuní. Truchlím pro naši ztracenou nevinnost,“ podotkla v komentáři pro CNN.
Rovněž expert na média a kulturu Mohamad Elmasry z Institutu v Dauhá je přesvědčen, že se jedná o celosvětový problém. „Navzdory sílící a neustálé hrozbě západní vlády nedokázaly adekvátně reagovat na nebezpečí spojené s hnutím nadřazenosti bílé rasy,“ napsal v komentáři pro al-Džazíru.
Elmasry připomněl loňský útok na židy v synagoze v Pittsburghu, na muslimy v Québecu v roce 2017 nebo na černošské křesťany v roce 2015. Podle amerického střediska Southern Poverty Law Center bylo od roku 2014 spácháno více než čtyřicet vražd lidmi s vazbami na alternativní pravici. Největší množství obětí za sebou zanechal Nor Anders Breivik v roce 2011 (77 mrtvých, většina z nich byla účastníky letního tábora sociálnědemokratické mládeže), k němuž se novozélandský útočník hrdě hlásí.
Podle Elmasryho nahrává podobným útokům to, že v Evropě i USA sílí bělošský nacionalismus, k němuž podle experta tíhne třeba americký prezident Donald Trump. Ten se v minulosti zastal krajní pravice protestující ve městě Charlottesville nebo požadoval po Baracku Obamovi rodný list.
Elmasry také v komentáři upozornil na výzkumy, z nichž vyplynulo, že bělošské obyvatelstvo Západu má tendenci považovat muslimy a obecně přistěhovalce s tmavší pletí za lidi nižší kategorie, případně zde dochází rovnou k odlidštění.
„Dalším problémem je mediální pokrytí. Západní zpravodajství o muslimech bývá negativní a vysoce stereotypní. Zdůrazňovány jsou násilné činy muslimů, zatímco u ostatních skupin je tento důraz menší, nebo jsou opomíjeny. Jedna z kvantitativních analýz ukázala, že teroristickým činům spáchaným muslimy se dostane o 357 procent více pozornosti než těm spáchaným nemuslimy,“ poznamenal expert.
Temná fóra plná ironie a memů
Bělošská nacionalistická ideologie se na internetu schovává za ironii, díky čemuž se příznivci často vyhnou obvinění z extremismu a daří se jim aktivně rozšiřovat nenávistná slova a memy (obrázek, odkaz nebo video, které se rychle šíří po internetu – pozn. red.), upozorňuje BBC s tím, že boj s extremismem v on-line světě je velmi obtížný. Sociální sítě a servery jen těžko odstraňovaly video z útoku, které novozélandský útočník streamoval živě.
Svůj manifest k útoku v Christchurchi Brenton Tarrant zveřejnil na kontroverzním fóru 8chan, některé snímky zbraní dokonce už před útokem, nikdo na to ale neupozornil, podle mezinárodní investigativní skupiny Bellingcat proto, že fórum bylo plné takzvaného shitpostingu, tedy objemného obsahu plného ironie a trollingu, které mají u méně zdatných uživatelů internetu vyvolat emoce, a cílem je čtenáře, ale i pátrající novináře zmást.
Tarrant se kupříkladu odkazuje na různé memy či videohry. Ve svém dokumentu se zabývá mimo jiné konspirační teorií o existenci velkého plánu na odstranění „bílé rasy“ prostřednictvím imigrace a míšení. Tato teorie je typická pro alternativní pravici, i když její lídři jinak útoky podobné tomu na Novém Zélandu odsuzují, konstatuje BBC s tím, že sledování enormního množství anonymních příspěvků na tomto fóru by bylo velmi komplikované.
Útoky s extremistickým a nenávistným pozadím z posledních let
Christchurch jako novozélandská bašta extremismu
Pokud jde o Nový Zéland, výraznější problémy s extremisty tu zatím nebyly. „Hnutí nadřazenosti bílé rasy, k němuž se podezřelý údajně hlásí, je na Novém Zélandu aktivní, ale je považováno za zvláštní odchylku, kterou nikdo nebere příliš vážně kvůli tradičně dominující rozšířené toleranci,“ konstatoval profesor Douglas Pratt. „Jistě tu můžete najít výrazy antipatie vůči muslimům, zejména vůči imigrantům,“ uznává expert na náboženství. Tyto projevy rasismu byly ale podle něj tak nevýrazné, že se ocitly takzvaně mimo radar.
Server Quartz ovšem píše, že právě v Christchurchi je extremistů a propagátorů bílé rasy nejvíc z celého Nového Zélandu, protože město je tradičně konzervativní a leží na Jižním ostrově, který je více „bílý“. Podle Quartzu napomohlo nárůstu těchto postojů zemětřesení, které v roce 2011 zanechalo tisíce lidí bez domova.
Server zmiňuje skupiny jako Krev a čest, Národní fronta, Čtvrtá říše, ale také skinheady. V roce 2012 pochodovaly desítky lidí ulicemi, aby podpořili „bílou nadřazenost“. V roce 2017 pak Národní fronta protestovala před parlamentem a Univerzitou v Aucklandu se šířily plakáty s výzvami jako „připojte se k boji“ proti „bílé genocidě“. Rasistické útoky se ale dosud zaměřovaly spíše na etnické Asijce, píše Quartz.
Horizont ČT24 s odborníkem na extremismus Miroslavem Marešem (zdroj: ČT24)
Podle serveru je největší problém v tom, že Nový Zéland si dosud nepřipouštěl, že se ho rasismus a jiné nenávistné projevy reálně dotýkají. „Extremistické názory, jako jsou například ty, které inspirovaly útok (v Christchurchi), se neobjeví z ničeho nic. Nový Zéland a celý svět se musí smířit se zničující pravdou: děje se to zde. Nastal čas začít zjišťovat jak a proč,“ uzavírá Quartz.