Damašek – Bitva o Sýrii pokračuje a země je rozdělená na dva čím dál zřetelněji nesmiřitelné tábory. Přívrženci syrského prezidenta demonstrují v centru Damašku. Tady to vypadá, že většina Syřanů podporuje režim Bašára Asada. Spatřit druhou tvář Sýrie je mnohem těžší. Přesvědčil se o tom i štáb České televize se zpravodajem Janem Moláčkem. Ohniska odporu, kde tisíce lidí požadují pád Asadova režimu, střeží armáda a policie.
Syrská vláda nabízí zahraničním novinářům oficiální tvář událostí v zemi. Na damašském náměstí vypadá situace v Sýrii jednoznačně, všichni stojí za Bašárem Asadem a chtějí, aby to, čemu říkají mezinárodní spiknutí proti Sýrii, co nejdřív skončilo. „Prezident potřebuje naši podporu, aby vládl legitimně. On podporuje nás a my jeho,“ říká na kameru ČT přívrženec syrského prezidenta.
Spatřit druhou tvář Sýrie je ale mnohem těžší. Ohniska odporu, kde tisíce lidí požadují pád Asadova režimu, střeží armáda a policie. Syrští vojáci kontrolují auta prakticky na každé větší křižovatce, u vjezdů do města a na dalších důležitých místech zejména v problémových oblastech.
Propagandistická mašinerie nicméně povolila štábu ČT návštěvu jednoho z míst, kde prakticky denně demonstrují a umírají lidé – damašského předměstí Douma. Kamera zachycuje zdánlivě klidné ulice, majitele krámků a nakupující. Pracovníci ministerstva informací, kteří doprovázejí každý zahraniční novinářský tým, pozorně sledují, co žurnalisté natáčejí.
Situace v Doumě tak vypadá na první pohled normálně. Stačí ale, aby se zpravodaj ČT Jan Moláček na chvíli ztratil v jedné z bočních uliček, bez kamery a bez oficiálního doprovodu. Každý, kdo umí trochu anglicky, se mu snaží vypovědět svůj příběh. Ty se přitom naprosto liší od oficiální syrské verze.
Lidé popisují střelbu, umírání a zranění. Prosí, ať se jejich svědectví dostanou do světa. Nakonec někteří z nich házejí opatrnost za hlavu. Několik mužů dokonce chce, aby je český novinář doprovodil na pohřeb demonstranta, kterého předcházející den zastřelili syrští vojáci.
Oficiální průvodce českého štábu ale nekompromisně nařizuje sednout do auta, zavřít okna a odjet. Jan Moláček mu opáčil: „Rád bych šel na ten pohřeb.“ Jenže vládní doprovod rychle ukončuje debatu: „Odjedeme odsud, pak můžeme diskutovat.“
