Haag – Nizozemci Boyanu Slatovi je teprve devatenáct let, ale stovka lidí už pracuje na jeho revoluční myšlence: vyčistit světová moře od tisíců tun plastů. Zatímco podle většiny ostatních projektů se mají plasty sbírat pomocí lodí brázdících oceány, Slat chce prostě využít mořských proudů. „Proč chodit za odpadem, když odpad může přijít za námi?“ říká s úsměvem mladý vědec, který přerušil studium aeronautiky, aby se mohl věnovat svému projektu.
„Plastová polévka“, směsice plastového odpadu různé velikosti v mořích, má značné dopady na životní prostředí: mořští živočichové, jako jsou třeba delfíni nebo tuleni, se do něho zapletou, škrtí se a utopí. Jiní jej spolknou, jako například želvy, které si pletou plastové sáčky s medúzami. Tyto látky, rozložené na malé kousíčky, vstupují do potravinového řetězce a u člověka pak mají negativní vliv na plodnost. Mohou vyvolávat i nádorová onemocnění.
Většina plastů je stahována do jakýchsi pěti spirál rotujících mořských proudů, čímž vznikají obrovské plošiny odpadu, jakési kontinenty plastů. Pokud jde o celkové množství plastů v mořích, odhady se liší. Některé hovoří o několika statisících, jiné až o několika milionech tun.
Boyan Slat přiznává, že jeho projekt má své meze:
„Neumožní sebrat všechen plastový odpad. Lidé budou bohužel odpadky do vody odhazovat dál.“
Slat se začal problémem zabývat poté, co se potápěl v Řecku a byl znechucen tím, že je v moři víc igelitových pytlíků než ryb. Jeho projekt spočívá v tom, že by se v moři umístila dvě plovoucí ramena o délce 50 kilometrů, jež by tvořila písmeno „V“ a byla by vybavena závěsem ponořeným do hloubky tří metrů. Tak by se plasty zablokovaly. Díky mořským proudům by s pak soustředily uprostřed tohoto „V“, odkud by je mohla snadno sebrat cylindrická platforma o průměru jedenácti metrů. Tak by se mohlo zachytit až 3 000 metrů krychlových plastů. Jakýsi běžící pás instalovaný na platformě a napájený solárními panely by umožňoval přivádět největší kusy odpadu do drtiče.
Slat se pustil do tohoto problému, když byl ještě na střední škole, když se o prázdninách v Řecku potápěl. „Viděl jsem pod vodou víc plastů než ryb,“ říká. Svůj projekt představil koncem roku 2012, ale usoudil, že ho sotva kdo bude brát vážně. Dnes na něm ale pracuje už stovka lidí. Po ročních testech hodlá Boyan realizovat projekt v příštích třech či čtyřech letech a instalovat první zařízení v severní části Tichého oceánu.
Mladík doufá, že do 100 dní získá formou crowdfundingu, tedy skupinového financování, dva miliony dolarů (přes 40 milionů Kč). Po 45 dnech se studentovi, žijícímu stále ještě u rodičů, podařilo získat 1,2 milionu dolarů.
Jeho zařízení by do deseti let umožnilo v severním Tichém oceánu sebrat téměř polovinu veškerého odpadu. Metoda je podle jeho tvrzení tisíckrát rychlejší a mnohem levnější než jiné, běžně používané.
Jsou zde však ještě některé otázky, které je třeba vyřešit, soudí oceánograf Kim Martini z Washingtonské univerzity v Seattlu. Někteří analytici připomínají, že projekt podceňuje množství mikroplastů, které je mnohem obtížnější z moře sebrat. Zařízení může podle nich být i nebezpečnou překážkou pro mořský život a pro plavbu v moři. „Jít sbírat odpadky doprostřed oceánu, to je jako sbírat vodu z neustále otevřeného kohoutku. Je třeba jít k ústí řek, ke zdroji, neboť odpadky z řek směřují do oceánu,“ upozorňuje například Daniel Poolem z nadace Plastová polévka.
