Praha – Turistika znamená pro indickou vládu, která pro ni vyčlenila dokonce samostatné ministerstvo, sféru velmi silného zájmu. Indie vyskočila na stříbrnou příčku nejryhleji rostoucích ekonomik světa, státní správa se snaží do země přilákat zahraniční cestovatele a s nimi i jejich kapitál. Jeden z takových programů sloužících k propagaci východního obra nese název „Incredible India“ (neuvěřitelná Indie). Každý, kdo se nechá zlákat, sezdá, že adjektivum ´neuvěřitelná´ vystihuje základ toho, co může západní přivandrovalec v této zemi potkat. Přichází situace nečekané, svébytné, mnohdy šokující, ale rozhodně obohacující, před příletem do země jen ztěží uvěřitelné. Ocitá se na místech malebností a krásou oplývajících, stejně jako v těch páchnoucích a doslova nechutných. Ano, pakliže někdo očekává, že mu jedno slovo přiblíží Indii, pak ´neuvěřitelná´ bude tím náležitým výrazem.
Neuvěřitelná Indie
Každý cestovní průvodce vás varuje, ať se připravíte na tzv. kulturní šok. Na přerod ze zhýčkaného zápaďáka ve vyjeveného exota se ale moc připravit nedá. První okamžiky v indické metropoli Dillí tráví přicestovalec čirou empirií. Nové vjemy do něj proudí, aniž by je stačil jakkoliv zpracovávat. Špína, smog, hluk a všudypřítomné odpadky (narazíte třeba v Dillí na uličku mezi domy, která je prostě celá zavezená odpadky) k indickému velkoměstu neodmyslitelně patří, stejně jako chudina a žebráci. Tomu všemu ale není těžké v krátkém čase přivyknout. Pulzující velkoměsto s hordami obyvatel jedné z nejlidnatějších zemí světa, kde vedle na chodníku spících a polehávajících lidí postávají letargické krávy, dokresluje silniční ruch s třemi zásadními pravidly provozu – troubit stále, troubit všude a těsně před čelní srážkou strhnout řízení doleva. O to více pozorovatele překvapí, že za celé dny nevidí dopravní nehodu. Provoz je chaotický, ale místní se v něm vyznají a tak prostě funguje. A když si zvyknete na zmíněný charakter města, třeba taková jízda motorikšou (tzv. tuc-tuc) vám přinese ojedinělou adrenalinovou zábavu a velmi rychle se při cestování stane samozřejmostí.
- Zlatý chrám autor: Jan Lehečka, zdroj: Jan Lehečka http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/28/2798/279768.jpg
- Údolí květin v Indii autor: Jan Lehečka, zdroj: Jan Lehečka http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/28/2798/279750.jpg
- Motorikša v indickém pouštním městě Jaisalmer autor: Jan Lehečka, zdroj: Jan Lehečka http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/28/2798/279756.jpg
- Velbloudí safari autor: Jana Erbenová, zdroj: Jana Erbenová http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/28/2798/279741.jpg
Indie ale rozhodně nejsou jen zaneřáděná města. Nabízí celou řadu malebných vesnic (horská vesnice Mana), bezpočet přírodních unikátů (Údolí květin je skutečný skvost), charakteristických památek (Zlatý chrám v Amritsaru vám sebere dech), nevšední zábavy (velbloudí safari v poušti u Jaisalmeru, který patří mimochodem k nejuhrančivějším z indických měst), a podobně. 28 spolkových států, které Indii tvoří, otevírají tak pestrou paletu, že pokud si cestu aspoň trochu dopředu plánujete, najde si tu snad každý svou ´srdeční´ lokalitu. Poušť na severozápadě, podhúří na severu, nábožensky význačná poutní města po toku matky Gangy, mořské pobřeží s nabídkou exotické dovolené v západním stylu… A pokud holdujete indické kuchyni, ochutnáte celou řadu dobrot, jakou je třeba lahodný a osvěžující kysaný nápoj Lassi s různými ovocnými příchutěmi.
Neváhejte smlouvat
Pro západního cestovatele se dají Indové rozdělit do dvou klíčových skupin. Na ty, jejichž živobytí závisí na turistech, a na ostatní. Rozvoj indické ekonomiky v poslední době netáhne průmysl, jako je tomu v případě sousední Číny, ale služby. Není tedy divu, že pro první skupinu obyvatel představujete chodící kasičku, ze které je jejich údělem dolovat svůj zasloužený bakšiš. Jakmile tito lidé zmerčí západního turistu, přilepí se na něj a neváhají být dotěrní, hulákající, hrubí, neodbytní, sedmilhářští, za oděv tahající a tak podobně. Jejich vynalézavost nezná hranic a obelhat vás a podvést je naprostou samozřejmostí. Tito lidé vám dokáží sebehezčí místo dokonale znechutit.
Příklad konverzace ilustrující neodbytnost pouličních prodejců v turistických lokalitách:
Prodejce sady 10 pohledů:„Helou sér, tajk poustkárdc, ounly pipty* rupís. Ounly pipty sér, báj sam…“ opakuje stále dokola zatímco kráčí vedle vás. (Hello sir, take postcards, only fifty rupees. Only fifty sir, buy some)
Turista po 5 minutách rozzuřeně: „Hey, f.ck off.“
Prodejce: „Oukej sér, porty rupís.“ (Okay sir, forty rupees)
*Indové nahrazují v mluvené angličtině slabiku F slabikou P a slabiku V slabikou B. Pokud tedy chcete konverzovat o Údolí květin (Valley of flowers) připravte se, že uslyšíte o ´Bejly o plaurs´. Číslovku 55 uslyšíte jako ´pipty pajp´
Přestože dáte v Indii zhruba 60 korun za nocleh v hotelu nebo guest house (ubytovací zařízení hotelového typu), 25 korun za náramnou večeři, 40 korun za košili (jejíž kvalita je ovšem sázkou do loterie) a za desetiminutovou jízdu motorikšou korun 15, neváhejte smlouvat. Je zcela běžné, že první nabídka dělá i třeba desetinásobek běžné ceny jen proto, že jste cizinci. Řidič motorikšy navrhne, že sveze dva lidi za 250 rupií (zhruba 2.50 indických rupií = 1 Kč), což nakonec usmlouváte na rupií 80. Když řidič A odmítne, otočíte se a odcházíte, dojde k vám rychle řidič B, C nebo D (většinou jich tam postává celá abeceda), který vás za vámi navrhovanou cenu ochotně sveze.
Cestování po Indii
Možností, jak cestovat po Indii, je pro turisty několik, někdo upřednostňuje komfort, někdo rychlost, někdo časovou nezávislost. Řada cestovatelů píše a mluví o možnosti zakoupit nebo zapůjčit po příletu motorku a pro cestování v jednom nebo dvou lidech zvolit tenhle způsob. Zakoupit stroj je pro člověka ze západu velmi levná záležitost a navíc se lze údajně u prodejců snadno doptat na možnost ji před odletem z Indie zase někde prodat. Dopravní prostředky pro veřejnost ale zajišťují především autobusy a vlaky. Cestování autobusem nepatří k nejkomfortnějším, Indům nečiní nejmenší obtíž skutečně se tísnit třeba i po dvanáct hodin jízdy, takže sebemenší škvírku, kterou necháte vedle sebe na sedadle, okamžitě zaplní s pouhým gestem, které říká: „Posuň se trochu, hamoune.“ Autobusy jezdí zhruba rychlostí 30-50 km/h a neplatí, že by měly vozy svá fixní stanoviště. Prostě je nutné se hodně ptát a domáhat, stejně jako se obrnit trpělivostí.
- Indové k odpočinku příliš nepotřebují autor: Hana Brádková, zdroj: Hana Brádková http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/28/2798/279731.jpg
- Na břehu Gangy ve Varánásí zbudovali veřejné toalety pro muže autor: Jana Erbenová, zdroj: Jana Erbenová http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/28/2798/279739.jpg
- Indická horská vesnice Mana autor: Jan Lehečka, zdroj: Jan Lehečka http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/28/2798/279752.jpg
- Ulička v indickém městě i s cestovateli autor: Jana Erbenová, zdroj: Jana Erbenová http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/28/2798/279738.jpg
Pro třeba pětičlennou skupinu nabízí relativně komfortní přepravu vlak. Vlaky v Indii totiž rozlišují jednotlivé třídy, kde tzv. „sleeper class“ je vybavena sklopnými lehátky, která si můžete s dostatečným předstihem (řekněme alespoň 14 dní) zarazervovat, což pro vás znamená, že v nočních hodinách máte nárok na lehátko pouze pro sebe. Únava i teplé počasí vykonají své, takže se tu skromnější cestovatel může i se zavazadlem u sebe celkem dobře vyspat a navíc prospí „zážitkově nevděčné“ přesuny z místa na místo. Při čtrnáctihodinové cestě to člověk obzvláště ocení, jízdenka na takovou cestu obnášející zhruba 660 kilometrů (Amritsar - Agra) přijde našince na něco kolem komické stokoruny. Chodí tu i drážní zaměstnanci vykříkující své nabídky čaje, studených nápojů a jídel. Navíc si tu velmi často velmi snadno poklábosíte s někým z místních. Angličtina představuje v Indii úřední jazyk, není tedy problém se domluvit. Pro lidi nikdy neopouštějící své pohodlí je tu ještě možnost cestovat taxíkem, musíte ale počítat s tím, že cena za delší cestu se bude pohybovat v řádech tisíců rupií.
Ti druzí
Jestliže jsme výše rozdělili lidi v Indii na dvě party, pak dlužíme zmínku ještě té druhé. To jsou lidé, na které cestou narážíte, lidé, kteří z vás za každou cenu nemámí rupie, eura ani dolary. Lidé, s nimiž vedete dlouhé formální rozhovory, i lidé, jejichž pouhých několik slov se vám vpálí do hlavy na hodně dlouho. Cestování po severní Indii s batohem na zádech přináší řadu situací, které příslovečně činí samotnou cestu cílem.
- Vydáváte se třeba na stoupání ze severského městečka Govindghat do podhorské Ghangaríi, což je 13 kilometrů souvislého stoupání. Pro Indy představuje trasa poutní cestu. Hned na začátku proti vám schází z opačného směru postarší drobný Ind, jen se usměje, svou bambusovou poutnickou hůl vám vtiskne do ruky a pokračuje beze slova dál. Když chytíte dech, nemůžete si nepoložit otázku, kdy jste naposledy něco podobného zažili doma.
- Dostanete se do hovoru s mladíkem, který studuje na univerzitě operační systémy. „Všichni mladí tu chtějí vystudovat a odejít do ciziny. Mají dolary v očích a myslí si, že je tam budou trhat ze stromu,“ říká drobný mladík v tričku s nápisem ´Narodil jsem se inteligentní, ale facebook mě zruinoval.´ Sám má staršího bratra v Austrálii, který ale neposílá domů příliš lichotivé zprávy. Vystudoval prý také inženýrský obor, ale živí se uklízením v nemocnici a čeká až mu nějaká firma dá příležitost. „Není to dobré, mladí odcházejí tam, kde o ně nestojí. Místo abychom pracovali tady na lepší domovině,“ říká a kroutí hlavou. Pět minut hovoru s tímto mladým mužem a máte pocit, že jste absolvovali velmi věrohodnou sociologickou sondu do duše indické mládeže, která sní o západním životním stylu a hodnoty vlastní země ji protékají mezi prsty.
- Ve Zlatém chrámu, duchovním centru Sikhů, vás osloví jeden z nich, vzdělaný a oduševnělý chlapík v černém turbanu, s pěstěným vousem… Ve velmi přátelském hovoru vás provází a vypráví, abyste zjistili, že ta krátká chvilka družného hovoru byly ve skutečnosti celé hodiny.
- Při západu slunce probíhá u náplavky na břehu pro Indy posvátné řeky Gangy modlitební slavnost s bubny, zpěvem a ohni. Posílají se tu třeba listové misky s barevnými okvětními lístky po vodě jako obětina. Stojíte nezaujatě mezi lidmi, obřady vám vlastně nic neříkají. Pak vás na schodě vespod zatahá malý hošík za ruku, podá vám do ní zapálenou aladinovu lampu, kterou lidé předtím podávali jeden druhému, a třikrát vám pomůže opsat s ní kruhový pohyb. Pak lampu jemně vezme a podá dál. Zeptáte se ho překvapně, co se právě stalo a ani moc nedoufáte v odpověď. „Právě ti požehnal Šiva,“ odpoví usmívající se hošík plyně anglicky, stiskne vám ruku na pozdrav a jde zpátky k rodině. Síla.
Povaha nevšedních situací je na cestě po Indii vpravdě různorodá, jisté ale je, že jich rozhodně nebude málo… India? Just incredible!