V berlínské věznici Plötzensee našlo za druhé světové války smrt přes šest stovek československých odbojářů. Na centrálním popravišti nacistického režimu byli Čechoslováci druhou nejtrestanější skupinou. Ohledně jejich přesného počtu dosud panovaly nejasnosti. Teprve teď vzniká kompletní databáze, která má hrdiny protinacistického odboje představit veřejnosti.
„Padlo zde šest set jedenáct špiček domácího českého odboje,“ vyčísluje počet zabitých politických vězňů historik Jan B. Uhlíř. V Plötzensee za vlast položil život i jeho pradědeček. Po Němcích představují občané bývalého Československa druhou největší skupinu zde usmrcených politických vězňů. Většinu připravila o život gilotina.
V roce 1942 nechal ke gilotině Adolf Hitler instalovat ještě děsivější nástroj smrti – traverzu s řeznickými háky, původně kvůli německým odbojářům. O život na ní ale přišla i část československých vězňů. Zejména o takzvaných krvavých nocích v září 1943, kdy gilotinu poškodil nálet. Často zdlouhavou smrt v oprátce poté dozorci připravili zhruba čtyřem stovkám z velké části československých vězňů, včetně toho nejznámějšího – Julia Fučíka.
V Plötzensee zahynula také odbojářka a první nacisty popravená Češka Irena „Inka“ Bernášková nebo hned pět generálů prvorepublikové armády. Databáze obětí v památníku v Plötzensee teprve vzniká. Jejich hroby příbuzní navštívit nemohou, protože kati ostatky nejprve předali k výuce studentům medicíny, poté je spálili a popel rozprášili.
