Nairobi - Na seznam nehmotného dědictví Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) dnes byly nově přidány masopustní průvody z Hlinecka a sokolnictví, které na zápis navrhlo 11 zemí včetně České republiky. Česko dosud v soupisu UNESCO zastupoval jen tanec ze Slovácka. Jednání o rozšíření seznamu je součástí pětidenního zasedání mezivládního výboru UNESCO pro nehmotné kulturní dědictví v keňském Nairobi. Nová kulturní dědictví teď čekají na definitivní potvrzení. Rozšířenou podobu seznamu by měl mezivládní výbor schválit v pátek.
Na seznam nehmotného světového kulturního dědictví se zapisují tradice, jimž hrozí úpadek či zánik a které skupina obyvatel pokládá za součást svého kulturního dědictví. Kandidující státy se také musí zavázat, že toto dědictví budou zhodnocovat a dále podporovat jeho přenášení z generace na generaci.
Ředitelka Souboru lidových staveb Vysočina Ilona Vojancová o masopustních průvodech:
„Ten zvyk se skutečně po generace předává a my máme popisy z konce 19. století, které jsou téměř totožné s tím stavem, který můžeme zaznamenat dnes. Nejedná se o žádný karneval, ale o tradiční obchůzky, kde masky mají podobu, která se téměř po generace nemění i jejich funkce je stále shodná.“
Mezi další schválené kandidáty patří například španělská hudební a taneční kultura flamenco, francouzská gastronomie či tradiční čínská medicína. Čína má navíc na seznamu nově i tradiční ujgurské oslavy mešrep. Zařadit je na seznam UNESCO se Pekingu podařilo až na druhý pokus poté, co před rokem byla žádost odmítnuta pod vlivem nepokojů, které oblast Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang na severozápadě Číny sužovaly a které stály životy nejméně 200 lidí.
Kromě rozšíření seznamu se má v Keni jednat také o nových kandidátech na seznam nemateriálního kulturního dědictví, které naléhavě potřebují ochranu. Jde o kulturní zvyklosti, kterým přes veškeré úsilí uchovat je při životě hrozí zánik a které mohou získat peníze z fondu UNESCO. Výbor letos prozkoumá čtyři nominace na zápis, které předložily Chorvatsko a Čína.
Na Reprezentativním seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva figurovalo do dneška 166 tradic ze 77 zemí. Česko zatím zastupoval jen slovácký verbuňk - tanec mladíků odvedených na vojnu.
Čeští zástupci na seznamu nehmotného světového kulturního dědictví UNESCO:
Masopustní průvody s maskami na Hlinecku (od roku 2010) - Spolehlivé doklady o podobě zvyku na Hlinecku pocházejí z první poloviny 19. století, podoba masek předávaných z otce na syna je ale podle etnografů nejspíše starší. Kořeny slavností, které měly zajistit dobrou úrodu, plodnost a také vítaly blížící se jaro, pak sahají ještě do předkřesťanských dob. Tradice je dodnes živá zejména v několika obcích mikroregionu Hlinecko (Studnice, Vortová, Hamry a místní část Hlinska Blatno), na jejím zachování má zásluhu i skanzen na Veselém Kopci. Každá z masek v průvodu má svou roli a také místo, jako první jde kobyla a naopak poslední ras. Mezi nimi procházejí nejprve takzvané červené maškary - strakatý se ženou (i ji jako tradičně všechny masky představuje muž) a turci - a ke konci průvodu jdou maškary černé, tedy kominíci, slamění a židé. Právě ti mají za úkol pomazat obličeje přihlížejících (dříve obyvatel vsi, kterou průvod dům od domu procházel) zvláštním mazadlem. Na konci slavnosti, při které nechybí řízná hudba ani pálenka, je pak poražena a opět oživena kobyla.
Sokolnictví (od roku 2010) - Tradiční způsob lovu za pomoci vycvičených dravých ptáků, který se podařilo v posledním půlstoletí opět vzkřísit k životu. Sokolnictví se zrodilo ve druhém tisíciletí před naším letopočtem na Blízkém východě, odkud se rozšířilo na východ i západ. Na území dnešní ČR jej přinesli v první polovině pátého století Hunové, lov pomocí ptáků pak zažíval rozmach zejména od 14. do 16. století. Už ve 13. století pak vznikla sokolnická výstroj, která se v prakticky nezměněné podobě používá dodnes. Soumrak sokolnictví přišel s vynálezem střelných zbraní a hlavně rozšířením jejich loveckých verzí. Od 19. století se dříve slavný způsob lovu ocital na okraji zapomnění nejen v Česku, ale prakticky v celé Evropě s výjimkou Británie. Tradice ale zůstala zachována v Asii. Pokusy o obnovení českého sokolnictví se datují do meziválečného období a jsou spojeny se jménem Bedřicha Mensdorffa-Pouillyho. Podařilo se to ale až ve druhé polovině 60. let, když v roce 1967 v Opočně vznikl Klub sokolníků.
Verbuňk (od roku 2005) - Tradiční slovácký tanec, jehož počátky spadají do 18. století a jsou spojeny s odvodem branců do armády (odtud název). Během let se ale využití verbuňku rozšiřovalo a začal se tančit i při dalších příležitostech. Dnes je k vidění například na hodech, tanečních zábavách či svatbách. Verbuňk je specifický tím, že ačkoli jej muži většinou tančí společně, vystupuje každý sám za sebe a improvizacemi, použitými figurami nebo držením těla navíc dává najevo svou příslušnost k některé ze zhruba 140 obcí regionu. Odborníci dnes rozeznávají šest typů verbuňku, ti nejlepší tanečníci spolu každoročně soutěží třeba na folklorním festivalu ve Strážnici.
(ČTK)
