Stockholm (Švédsko) - Muži, kteří se odmítají usadit, trpí podle švédského výzkumu genetickou vadou. Dědičná chyba ovlivňuje produkci hormonu vasopressinu, zodpovědného u lidí i zvířat mimo jiné za věrnost.
Vědci institutu Karolinska ve Švédsku zkoumali DNA 552 mužských dvojčat, z nichž každý měl děti a v době výzkumu dlouhodobý vztah. Jeden z dvojčat byl ženatý, druhý svobodný. Muži, kteří měli variantu 334 genu označenovaného jako AVPR1A, měli podle dotazníků se svými partnerkami mnohem povrchnější a jednodušší vztah než muži bez této odchylky.
Zároveň měli tito muži několikanásobně menší pravděpodobnost dlouhodobých vztahů a manželství, a naopak několikanásobně vyšší pravděpodobnost partnerských neshod, rozchodů a hádek. Odchylku v genech mělo 40% zkoumaných mužů. Stejný gen má mimochodem souvislost s autismem, postižením provázeným velkými obtížemi v mezilidském kontaktu.
Evoluční výhoda
„Je to vůbec poprvé, co se podařilo na bázi genetiky vysvětlit neschopnost některých mužů vytvářet pevnější partnerské vazby,“ říká vedoucí výzkumu Hasse Walum. „Ženy, jejichž partneři nesou tento gen, jsou podle průzkumů se vztahem několikanásobně méně spokojeny. Gen je přesto jen jedním z mnoha původců a nelze jím takové chování odůvodňovat celkově. Nejsme otroky genů a záleží na každém vztahu zvlášť.“
Z hlediska evoluce byl takový gen pro muže výhodou, ulehčoval jim totiž za život projít větším množstvím svazků s potenciálně plodnými ženami, než jejich evolučním konkurentům. Díky tomu je gen v populaci rozšířen více, než by si zasloužil. Pro svého nositele je totiž v mnoha ohledech nevýhodný: Ovlivňuje i jejich vztah k autoritám nebo přátelům a může způsobovat odcizení od společnosti.
Šíření genu se radikálně zpomalilo s rozšířením antikoncepce a moderní tendencí vyrovnaných, trvalých vztahů. Lidé současnosti za život vystřídají méně spíše dlouhodobých vztahů než-li více krátkodobých. Rodinu navíc zakládají až poté, co má žena ve svém partnerovi jistotu. Muži-záletníci tak mají méně příležitostí svou genovou vadu předat další generaci. Tyto změny ve společnosti mohou výrazně ovlivnit chování mužů a vliv genetické vady umenšit.
