Praha – Ačkoliv měly podle plánu OSN vzniknout v roce 1948 na území Palestiny dva státy, židovský a arabský, nakonec vznikl pouze Izrael. Palestinci se dočkali uznání částečné autonomie v pásmu Gazy a na západním břehu Jordánu až v roce 1993. Jde však o geograficky nezávislé celky a od roku 2007 jsou Palestinci rozděleni pod působnost dvou vlád – tehdy se hnutí Hamas násilně zmocnilo pásma Gazy, zatímco na západním břehu Jordánu vládne palestinská samospráva. Ta chce dojednat mír s Izraelem prostřednictvím mírových rozhovorů, Hamas ovšem židovský stát neuznává a chce ho zničit.
Fatah nebo Hamas?
Fatah založil v listopadu 1956 v okupované Gaze Jásir Arafat. V minulosti stál za řadou teroristických útoků v Evropě či na Blízkém východě, i teroristická skupina Černé září, která spáchala atentát na izraelské účastníky OH v Mnichově, slučovala příslušníky Fatahu. Nicméně od 90. let prosazuje umírněnější politiku vůči židovskému státu. Hnutí po Arafatově smrti vede současný prezident Mahmúd Abbás.
Hamas je naopak radikální islamistické hnutí, které je zodpovědné za množství teroristických útoků proti Izraeli. Hamas založil v listopadu 1987 v pásmu Gazy šajch Ahmad Jasín. Oficiálně se věnuje šíření islámu, v dubnu 1993 ale změnilo směr a začalo s protiizraelskými útoky.
Ve volbách v roce 2006 Hamas překvapivě zvítězil, a od té doby se přes nelibost Fatahu podílí na vládě. Jednu dobu dokonce vládli společně Fatah a Hamas. Krátké příměří ale ukončil ozbrojený konflikt a otevřený boj o Gazu. Zvítězil v něm Hamas, který od té doby tomuto území vládne, nic na tom nezměnila ani izraelská operace Lité olovo koncem roku 2008.
V roce 2009 izraelský premiér Benjamin Netanjahu přistoupil na to, že Palestinci budou mít vlastní stát, ale doplnil to pro palestinskou stranu tvrdými podmínkami: stát bude odzbrojený, Jeruzalém zůstane sjednocenou metropolí Izraele a Palestinci Izrael uznají jako židovský stát.
Letos v únoru se v katarském Dauhá obě znesvářené strany – Fatah i Hamas – dohodly, že v čele prozatimní jednotné palestinské vlády stane prezident Mahmúd Abbás, tento kabinet by měl zemi dovést k volbám. Izrael ovšem reagoval prohlášením, že může mít Abbás buď mír s Hamasem, nebo mír s Izraelem – obojí prý není možné.
A jak se v Gaze vlastně lidem žije?
Palestinské hospodářství je zcela závislé na Izraeli – židovský stát kontroluje vývoz i dovoz na palestinská území. Pásmo Gazy je od roku 2007 vůči okolnímu světu uzavřené, po nástupu hnutí Hamas zahájil Izrael ekonomickou blokádu. Úzký pruh země hraničí s Egyptem, odkud se do pásma dostává zboží podzemními pašeráckými tunely – a právě s Izraelem. Židovský stát blokuje i zahraniční pokusy dopravit do pásma humanitární pomoc po moři. Palestinská území jsou tak i nadále závislá na mezinárodní pomoci, i když se současná vláda snaží tuto závislost postupně snižovat.
Pásmo Gazy patří mezi nejhustěji osídlené oblasti světa, kvůli ekonomické blokádě jsou ale životní podmínky tamních obyvatel špatné – často vypadává elektřina a lidé mají nedostatek pitné vody. Jedinou elektrárnu v zemi pohání nafta, která se pašuje tunely z Egypta. Podle americké diplomatické depeše z roku 2008, zveřejněné serverem WikiLeaks, usiloval Izrael o to, aby byla ekonomika v Gaze „stále na pokraji kolapsu“.
Trocha historie… Řinčení zbraní občas přerušila mírová jednání
Palestina byla po první světové válce mandátním územím Společnosti národů pod správou Velké Británie. Již v meziválečném období vznikaly kvůli židovskému přistěhovalectví i Balfourově deklaraci z roku 1917, která podpořila plán na nezávislý židovský stát, značné nepokoje mezi Židy a Araby. Ty po druhé světové válce mimo jiné donutily Londýn, aby se tohoto území vzdal.
Valné shromáždění OSN pak 29. listopadu 1947 přijalo rezoluci, která Palestinu dělí na dva státy. Ihned po hlasování v OSN se mnozí Arabové chopili zbraní a Liga arabských států s poukazem na nedělitelnost Palestiny prohlásila, že s rozdělením nesouhlasí a že se proti němu postaví i vojenskou silou. Arabské státy Izrael ihned napadly, a tím odstartovala spirála vzájemných válečných střetů.
Po této válce, která skončila v roce 1949, rozšířil židovský stát své území z 56 procent na 77 procent celkové plochy Palestiny. Pásmo Gazy zůstalo pod egyptskou kontrolou a východní část Jeruzaléma a západní břeh Jordánu v držení Zajordánského království. V té době se objevil i problém palestinských uprchlíků, asi milion jich uteklo do ciziny.
Další vlna uprchlíků souvisela se šestidenní válkou v roce 1967, kdy uprchlo dalších 300 tisíc lidí. Po třetí osudové arabské porážce v jomkipurské válce roku 1973 zesílil palestinský ozbrojený boj proti Izraeli, včetně teroristických útoků. Do čela se postavila nová hvězda: marxistický nacionalista Jásir Arafat.
Historický zlom nastal v roce 1993, kdy Palestinci podepsali s Izraelem mírovou dohodu a v Gaze a na západním břehu začaly vznikat základy budoucího dohodnutého státu. Brzy ale mírové rozhovory narazily: obě strany rozdělovala mimo jiné otázka budoucích hranic, rozdělení Jeruzaléma, návratu palestinských uprchlíků, bezpečnosti i vodních zdrojů.
Následovalo ozbrojené povstání v roce 2002, vzestup Hamasu, válka v Gaze i vnitropalestinský rozkol… A ten trvá vlastně dodnes.
USA - hlavní spojenec Izraele
V současnosti mají palestinská území v OSN status stálé pozorovatelské mise. Palestinci loni žádali o uznání plného členství v OSN, jejich žádost ale neprošla přes Radu bezpečnosti OSN.
V posledních letech se také neustále opakují raketové útoky a následné protiútoky mezi jihem Izraele a pásmem Gazy, které v posledních dnech eskalují. Zatímco Palestinci a arabské země je vidí jako agresi ze strany Izraele, Izrael a jeho spojenci označují operaci za oprávněnou, protože je to podle nich reakce na palestinské akce. Americký prezident Barack Obama prohlásil, že má Izrael právo na sebeobranu a vyzval izraelského premiéra Netanjahua, aby udělal vše pro zamezení civilních obětí. Oba se také shodli, že musí Hamas zastavit útoky na Izrael, aby bylo možné celou situaci zmírnit.
Právě Spojené státy americké jsou hlavním spojencem Izraele, letos v červenci podepsal prezident Obama dohodu, na základě které dostane židovský stát dodatečnou vojenskou pomoc ve výši 70 milionů dolarů (1,4 miliardy korun). Vojenskou pomoc poskytovaly USA i dříve, stejně jako pomoc ekonomickou.
