Pokud by o výsledku amerických prezidentských voleb rozhodovala schopnost kandidátů vydělat peníze na kampaň, byl by ostřílený byznysmen Donald Trump jasným outsiderem. Demokratka Hillary Clintonová dokázala za podpory vlastní strany získat téměř dvakrát tolik, než muž rozdělující republikány a odrazující některé zámožné konzervativní dárce. Za překvapení označují analytici fakt, že zatímco kandidátka tradičně levicové strany získávala spíše od velkých dárců, Trump dokázal přesvědčit nečekaně vysoké množství drobných přispěvatelů.
Oslovit téměř 230 milionů voličů v padesáti amerických státech není levná záležitost a volební týmy kandidátů dvou tradičních stran před každými prezidentskými volbami mobilizují dárce ze všech společenských sfér od zámožných podnikatelů po nadšence poskytující několikadolarové sumy.
Letos byla úspěšnější bývalá ministryně zahraničí, která měla podle říjnových údajů Federální volební komise na kampaň od jejího začátku k dispozici 1,3 miliardy dolarů (31,5 miliardy korun), zatímco Trumpovy finanční zdroje činily necelých osm set milionů dolarů.
Tyto sumy jsou součtem příspěvků přicházejících přímo prostřednictvím kampaní jednotlivých kandidátů a jejich stran, jejichž stropy jsou omezeny zákonem, a prostřednictvím politicky nezávislých skupin, které mohou darovat neomezeně. Sami kandidáti dokážou pro své kampaně vydělat velké peníze například tím, že se účastní sponzorských večírků, na něž dosahuje vstupné výše až padesáti tisíc dolarů na osobu.
Čísla, vyhlížející v porovnání s evropskými poměry téměř závratně, poněkud ztratí lesk při nahlédnutí do výdajové části kandidátských rozpočtů. Zásadní suma - v případě Clintonové podle listu The New York Times až třetina jejích celkových výdajů - padne na platy volebního týmu čítajícího přes sedm set lidí.
Další částky jsou spojeny s téměř každodenními přelety ze státu do státu či organizací jednotlivých mítinků, které oba soupeři v rozhodujících posledních týdnech zvládají i tři denně.
Klíčové jsou televizní reklamy
Stěžejní cestou pro oslovení amerických voličů zůstávají přes rostoucí vliv internetu televizní reklamy, v nichž i díky většímu množství zdrojů dominovala Clintonová. Například v průběhu srpna jí patřily téměř čtyři pětiny reklamního času, který byl v televizích věnován prezidentským volbám.
Tvář Trumpa, který právě v srpnu teprve několik měsíců po své soupeřce začal s prvními televizními spoty, se tak dostala do výrazně menšího počtu domácností. Při minulých prezidentských volbách byl tento poměr mezi Barackem Obamou a Mittem Romneym téměř vyrovnaný.
Do letošní kampaně se výrazně promítla změna pravidel povolená v roce 2010 nejvyšším soudem, který zrušil omezení na výši finančních příspěvků prostřednictvím zmíněných skupin stojících mimo strany, známých pod zkratkou Super PAC.
Tato zásadní úprava, o níž se svou žalobou zasloužila jedna z konzervativních skupin koordinujících dárcovské příspěvky, však paradoxně více přispěla do rozpočtu Clintonové. Její kampaň od zmíněných skupin získala dvakrát více peněz, než se podařilo Trumpovi.
Newyorského miliardáře, který si na rozdíl od primárek kampaň prakticky vůbec nefinancuje z vlastních zdrojů, totiž odmítli podpořit dříve velmi štědří dárci, mezi nimi například sourozenci Charles a David Kochovi, kteří své miliony raději nasměrovali do kampaní republikánů usilujících o křesla v Kongresu.
Trump se tento zjevný handicap snaží využít alespoň verbálně a osočuje Clintonovou ze spojení s penězi z bank z Wall Street, které označuje za symbol zkaženosti političky dlouhá desetiletí provázané s politickým i ekonomickým establishmentem.
Kandidátovy strany tradičně spojené s vyšší příjmovou třídou Američanů se na druhou stranu podařilo mnohé překvapit svým úspěchem při shromažďování příspěvků od drobných dárců. Magnát, jehož kampaň oslovuje převážně nespokojené bělochy s nižším vzděláním i příjmy, získal více než čtvrtinu svých zdrojů z příspěvků nižších než dvě stě dolarů.
Clintonové se povedlo takto shromáždit jen šestnáct procent svých financí, přičemž Obama před čtyřmi lety získal téměř třikrát více než ona. Někteří analytici v tom vidí další důkaz toho, že letošní prezidentský souboj vymazal tradiční hranice mezi americkou levicí a pravicí.
