Praha – Hnutí Islámský stát je v islámském světě izolovanou skupinou a jeho větší rozšíření na Blízkém východě pravděpodobně nenastane. Vůdce Islámského státu (IS) potom nemá ve vrcholných muslimských kruzích žádný vliv. Poukázal na to host Hyde Parku ČT24, islamolog Miloš Mendel. Důkazem odporu vůči Islámskému státu je účast arabských zemí na vojenských akcích proti němu a současně i nabídka šíitského Íránu na vojenskou spolupráci s USA.
Islámský stát vznikl jako jedno z hnutí bojujících proti vládnoucímu režimu v Sýrii, dnes přitom představuje velký geopolitický problém a terč amerických náletů. Jeho základem je však kmenová beduínská struktura, působnost je omezená a nelze od něj očekávat větší rozmach – rozhodně ne ovládnutí celého muslimského světa, které si stanovil jako cíl. „Něco takového se stát nemůže. I kdyby chtěli stát rozšiřovat dále k Damašku nebo Jordánsku nebo do Turecka, tak už by jim to pravděpodobně nevycházelo. Je to prázdná ideologická floskule, na kterou navíc muslimské veřejné mínění od Senegalu po Indonésii nereaguje pozitivně,“ poukázal Miloš Mendel.
Islámský stát proti sobě navíc již nyní popudil státy, které stojí na docela jiných stranách muslimského spektra – na jedné straně se do vojenských akcí proti němu zapojily sunnitské arabské země, na druhé straně nabídl Spojeným státům vojenskou spolupráci i šíitský Írán. I když Američané nabídku odmítli, je právě Teherán hlavním spojencem syrského prezidenta Bašára Asada, tedy původního úhlavního nepřítele Islámského státu, s nímž nyní v boji proti IS americký prezident spolupracuje - o spojencích Baracka Obamy v boji proti radikálním islamistům čtěte zde.
Následky zásahu USA na cíle Islámského státu v Sýrii
Arabské země, které se připojily k USA při útocích na pozice Islámského státu, přitom zřejmě zpočátku hnutí podporovaly. To je dnes minulost. „Establishment těchto států pochopil, že vypustil z lahve džina, který se může obrátit proti nim,“ míní Miloš Mendel. Dodal, že jiná je situace Jordánska. „Jordánsko je země, která chce mít svůj klid. Je to taková beduínská monarchie, je na ní vidět, že to byla země, kterou vytvořili Britové k obrazu svému v roce 1920. Vládne tam královská rodina, která má obrovskou prestiž. Žijí tam Palestinci, ta společnost je obecně velmi vzdělaná a nechce mít problémy tohoto typu,“ shrnul host Hyde Parku ČT24.
Chalífa? Muslimské autority jím opovrhují
Islámský stát se přitom snaží přihlásit k historickým úspěchům islámu. Vyhlásil chalífát, čímž odkázal na historii vzdálenou stovky let. „Chalífát není termín, ze kterého bychom se měli klepat. To je název používaný 1400 let, ve kterém arabsko-islámská civilizace dosáhla nejrůznějších historických úspěchů ve vědě, literatuře… ,“ podotkl Mendel. Šanci takové úspěchy zopakovat ale IS v dnešní podobě nemá – i termín chalífát podle islamologa vyznívá prázdně a hrozí, že ho zbaví historického významu, podobně jako se to v minulosti stalo v případě termínu džihád. Uznání špiček IS od muslimských autorit tak nepřipadá v úvahu. Samozvaný chalífa Bakr Bagdádí patří k laickým kazatelům, kterými islámští sunnitští učenci naprosto opovrhují. Jestli vystoupil v mešitě v Mosulu a vyhlašoval fatwy – na to z hlediska normativního islámu nemá právo. Z hlediska islámské náboženské hierarchie v sunnitských zemích je to člověk, kterým je opovrhováno," shrnul Miloš Mendel.
Větší šanci na úspěch však může mít IS v severní Africe. „V zemích jako Libye, koneckonců i Tunis a saharské země jako Nigérie, Mali, Čad a podobně, kde tradice takových podobných kmenových reformačních hnutí byla v 19. a 20. století běžná, by to určitou rezonanci mohlo mít,“ poukázal Miloš Mendel. Současně však má pochybnosti, zda se například v rozvrácené Libyi najdou kmeny, které by měly přímé napojení na Islámský stát, který se v současnosti musí soustředit spíše na akce ve svém ústředí než vysílat expediční síly do Afriky.
Navrátilci mohou být nebezpeční, útisk muslimů ale není řešení
Islámský stát ovšem může skončit jako další teroristické hnutí. Již dnes k tomu směřuje – unáší evropské a americké občany, a to nejenom v Sýrii, ale nově například i v Alžírsku. Díky zapojení skupiny muslimů z evropských zemí hrozí i různé útoky v Evropě. Miloš Mendel zdůraznil, že Islámský stát má v evropských muslimských komunitách pouze minimální vliv – do Sýrie odjely bojovat podle posledních informací asi tři tisíce občanů EU, kde se přitom k islámu hlásí 12 až 14 milionů lidí. Ale i ony tři tisícovky evropských muslimů představují jisté riziko. „Jsou bezpečnostní hrozba – i kdyby z těch 3 000 lidí jenom 50 chtělo zosnovat nějaké akce,“ podotkl islamolog. Týkat se to může i České republiky. „Nelze garantovat, že by se například v Sýrii na té či oné straně neangažoval ani jeden český občan,“ připustil mluvčí BIS Jan Šubrt.
Předseda think-tanku Evropské hodnoty Radko Hokovský upozorňuje, že tzv. domácí (homegrown) terorismus není novinkou, odkázal přitom na útoky v Londýně v roce 2005. „To jsou lidé, kteří jsou potomky imigrantů z islámských zemí, nicméně jsou to lidé, kteří mají britské, francouzské německé občanství a ve třetí generaci se odhodlají k těmto hrozným činům,“ poukázal Hokovský v Událostech, komentářích na ČT24.
Muslimové v Česku si stěžují na útoky
Přesto Miloš Mendel nepovažuje za vhodnou reakci vyžadovat, aby muslimové v Evropě opustili své tradice. „Jsme demokratický svět, Evropa. Z podstaty věci bychom popírali sami sebe, kdybychom znemožňovali praktikujícím muslimským občanům si podržet svou kulturní identitu.“ Českou diskusi o nošení šátků potom označil za „neuvěřitelně pokleslou“ a v jiných státech nevídanou. „Země, kde muslimové žijí po milionech, jsou země, které měly koloniální državy. Místní obyvatelstvo nemá problém s tím, že muslimské obyvatelstvo chodí zahalené. To v těchto zemích nikoho nevzrušuje,“ uzavřel.
Veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová se v srpnu zastala dvou muslimských dívek, kterým jejich škola nedovolila nosit při výuce šátky. Opatření označila za diskriminační - více čtěte zde.
Podle předsedy Ústředí muslimských obcí Muneeba Hassana Alrawiho se ovšem v Česku projevují obavy z Islámského státu růstem počtu útoků proti muslimům. „Za pár měsíců jsme prožívali tolik útoků fyzických, verbálních, kybernetických, že kdyby tady vládl nedejbože nějaký neřád a slabost policejních složek, tak by se tady odehrávaly velké zločiny,“ řekl Alrawi.
Násilný islám, nebo vzpomínky na kolonialismus?
Lze ostatně z postupu Islámského státu – a brutality, která zřejmě překonává to, co páchá al-Káida nebo Taliban – soudit také něco o islámu samotném? To host Hyde Parku ČT24 Miloš Mendel odmítl. Islám podle něj není homogenní a není násilnější – ale ani mírumilovnější – než judaismus a křesťanství, ze kterých ostatně vychází. Jestliže totiž někteří muslimové pociťují odpor vůči západnímu světu, spíše než kvůli náboženství je to v neutuchajících vzpomínkách na koloniální éru.
