Katolická misionářka Matka Tereza vstoupila v neděli mezi svaté. Žena přezdívaná „Anděl z Kalkaty“ zasvětila svůj život službě chudým a nemohoucím, pobočky jejích útulků působily ve více než stovce zemí světa. S mediálním obrazem nositelky Nobelovy ceny míru ale ostře kontrastují hlasy, podle kterých vládly v hospicích katastrofální hygienické podmínky a miliony, které šly na konto charity, zmizely neznámo kde.
Matka Tereza: Nová světice s temnotou v duši
Matka Tereza se narodila jako Agnes Bojaxhiuová 27. srpna 1910 v nynějším hlavním městě Makedonie Skopje. Při křtu dostala jméno Agnes a doma jí říkali Gonxha (Poupátko). V 18 letech vstoupila v Dublinu do řádu loretánských sester a krátce nato odjela do Indie, kde složila řeholní slib a přijala jméno Tereza. Několik let učila na řádové škole v Kalkatě dívky z bohatých rodin.
K nápadu založit řád, který by pečoval o ty nejpotřebnější, přimělo Matku Terezu boží vnuknutí, které se dostavilo ve vlaku do Dárdžilingu. Když v roce 1948 se svolením Vatikánu opouštěla loretánský řeholní dům a vydala se za chudinou do slumů, jejím jediným majetkem byla tři bílá sárí s modrými pruhy a pár rupií.
V roce 1950 založila kongregaci sester Matky Terezy, kterou pojmenovala Misionářky lásky. V současnosti má řád na 4500 členek a působí ve více než 130 zemích světa, ve kterých se stará o chudé a umírající.
Jak ale praví italské pořekadlo, všichni svatí mají také chyby. Na chyby Matky Terezy a jejích misionářek prvně poukázali dokumentaristé Tariq Ali a Christopher Hitchens, když v roce 1994 natočili dokument „Anděl pekla“.
Pranýřují v něm nedostačující zdravotní a sociální péči, kterou řádové sestry ve svých útulcích poskytují. Prožité utrpení způsobené odpíráním utišujících prostředků má umírající přiblížit Kristu. Podle Aliho tak v domech postupně vznikl „kult smrti a utrpení“. Samotná Matka Tereza Hitchensovi přiznala, že „je krásné vidět chudé a nemocné, jak trpně přijímají svůj úděl a trpí jako Kristus o pašijích. Svět je jejich utrpením bohatší.“
Lékaři, kteří útulky pro nemocné navštívili, hovořili o katastrofálním nedostatku hygieny. Opakované používání jehel nebylo ničím výjimečným. Umírající své poslední dny trávili doslova v nelidských podmínkách.
Samotná Matka Tereza se paradoxně nechala ke konci života léčit na moderních amerických klinikách a úlevu jí poskytovaly léky tišící bolest.
Není tedy překvapením, že Ali považuje nadcházející svatořečení Matky Terezy minimálně za kontroverzní. „Většina svatořečení jsou směšná, ale tohle je navíc ještě hloupé,“ poznamenal Ali v rozhovoru pro německou agenturu dpa. „Doufám, že si papež František ,Pekelného anděla‘ pustí, i když jen tajně na YouTube. Mohlo by mu to otevřít oči,“ dodává filmař.
Všechno, jen ne svatá
V roce 2003 zveřejnili kanadští vědci z univerzit v Ottawě a Montrealu studii s názvem „Temná stránka Matky Terezy“, v níž zanalyzovali 287 dokumentů pojednávajících o životě a smrti misionářky z Kalkaty. Kanaďané v ní došli k závěru, že posvátný obraz jeptišky a událostí vedoucí k jejímu blahořečení je v první řadě výsledkem dobře řízené a efektivní mediální kampaně.
Terezu kritizují kvůli jejímu „poněkud pochybnému způsobu péče o nemocné, jejím problematickým politickým kontaktům, podezřelé správě velkého množství peněz a také dogmatickým názorům na potraty, antikoncepci a rozvody“. Jak poznamenali v sumáři studie, Matka Tereza byla vše, jen ne svatá.
„Naše analýza faktů se v žádném případě neslučuje s obrazem svatosti, který svět o Matce Tereze má,“ potvrzuje profesor psychologie Serge Larivée, jenž studii vedl.
Zázrak, nebo PR kampaň?
Jan Pavel II. zahájil proces beatifikace v roce 1999, pouhé dva roky po její smrti. Porušil přitom církevní pravidla, která vyžadují minimálně pětiletý odstup.
Jako zázrak nutný k blahořečení církev uznala vyléčení Moniky Besraové, která trpěla silnými bolestmi břicha. Podle vatikánské komise měly ženu vyléčit jen přikládání fotky Matky Terezy na břicho a modlitby. Lékaři ale později oznámili, že se Besraová uzdravila až poté, co jí nasadili léky a vyléčili nejen její cystu, ale i tuberkulózu. „Ale Vatikán to všechno ignoroval, proces beatifikace to nijak neovlivnilo,“ upozornil profesor Larivée. Důvody pro beatifikaci považuje za „pouhý konstrukt PR kampaně“.
Za druhý zázrak – umožňující svatořečení – Vatikán považuje údajně nevysvětlitelné uzdravení muže v Brazílii v roce 2008, který byl v kómatu kvůli několika abscesům na mozku. Podle vedení církve mu pomohla modlitba jeho manželky k Matce Tereze.
Kde skončily peníze pro potřebné?
Mediální obraz Matky Terezy, která za svou charitativní činnost získala v roce 1979 Nobelovu cenu míru, přitáhl řadu štědrých dárců, kteří na tajná konta misie ročně posílali miliony dolarů. Misionářka se nebála ani pochybných poltických kontaktů, peníze si vzala například od někdejšího haitského diktátora Francoise Duvaliera (zvaného Papa Doc). Když za to byla kritizována, pohotově jí na pomoc přispěchal Svatý stolec a zapracoval na očištění jejího jména.
„Opravdu si musíme položit otázku, kde ty peníze zůstaly. Kde leží miliony, jež se jí podařilo za dlouhá léta nashromáždit,“ ptá se profesor Larivée. Do nuzných chudobinců očividně nedorazily. Jak autoři kanadské studie poznamenali, Matka Tereza byla velkorysá ve svých modlitbách, ale rozhodně ne ve financích. Po chemické havárii v Bophálu poskytla otráveným jako útěchu svou modlitbu a medailonek Panny Marie, finanční příspěvek ale už nikoliv.
Život s temnotou v duši
V pozůstalosti Matky Terezy bylo objeveno přes pět tisíc teologických dopisů a nesčetně listů psaných svým misionářkám. V mnoha z nich osobně popisovala své temné stránky, dokonce přiznala, že si není jistá svou vírou. Svou duši popsala jako „kus ledu“, cítila se „Bohem nechtěná“. „Odstrčená – prázdná – bez víry – bez lásky. Jen temnota v duši – a tahle příšerná prázdnota, tenhle pocit nepřítomnosti Boha,“ vyznávala se v dopisech.
Profesor Larivée nicméně ujišťuje, že ne všechno v životě Matky Terezy bylo výsledkem PR kampaně a mediálního cirkusu. Jako ryze pozitivní vidí její schopnost přimět lidi k pomoci druhým a vzájemné vstřícnosti. „Svou prací inspirovala mnoho lidí. Učinila také mnohé v boji proti chudobě. Ale i když toho dosáhla hodně, světici to z ní rozhodně nedělá,“ podotýká Larivée.
- Jak se stát svatým? K tomu vede velice komplikovaná – a zpravidla zdlouhavá – cesta. Pro svatořečení je nezbytné předchozí blahořečení a samozřejmě obzvlášť ctnostný život a dílo. Na začátku stojí návrh příslušné diecéze zaslaný do Vatikánu. Během takzvané kanonizace jsou sbírány a ověřovány potřebné údaje, například životopisná data a svědectví současníků. Následně celý spis dostane Kongregace pro blahořečení a svatořečení, která ho znovu prozkoumá a předá papeži, který má v procesu rozhodující slovo. Stěžejním je zde vykonání zázraku – musí být prokázáno, že k němu došlo vlivem kandidáta na blahořečení. Stejnou váhu jako zázrak má i mučednická smrt. A pro samotné svatořečení je nutný prokázaný druhý zázrak.
- Co je to vlastně zázrak? Ve většině případů jde o nečekané a lékařsky nevysvětlitelné uzdravení nevyléčitelně nemocných.
- Jak dlouho trvá cesta ke svatořečení? Od smrti do svatořečení může uplynout i několik stovek let. Několik desítek let trvá samotný proces kanonizace. V posledních letech je ale mnohem rychlejší – a to díky Janu Pavlu II., který snížil počet nutných dokázaných zázraků ze čtyř na dva. Právě Jan Pavel II. se stal „nejrychlejším svatým“ v dějinách církve. Byl svatořečen jen devět let po své smrti.
- Co to znamená být svatý? Blahoslavení a svatí jsou v katolické církvi uctíváni jako příklady křesťanského života. Beatifikace umožňuje uctívání zesnulých v daném regionu, svatořečení rozšiřuje tuto oddanost na celý katolický svět.