Los Angeles - Maso tuňáků ulovených u kalifornského pobřeží obsahuje radioaktivní izotopy pocházející z loni havarované japonské jaderné elektrárny Fukušima. Američtí vědci podle BBC uvádí, že se ryby kontaminovaly, když proplouvaly vodami v okolí Japonska. Přesto je však jejich maso stále vhodné k jídlu.
Vědci citovaní BBC zdůrazňují, že migrující druhy mohou roznášet zamořující látky i na velké vzdálenosti. „Je to pro nás poučení z toho, jak jsou ekologické oblasti vzájemně propojené, i když je dělí tisíce mil,“ uvedl Nicholas Fisher, profesor mořské biologie z Newyorské státní univerzity.
Fisherův tým otestoval maso 15 tuňáků pacifických vylovených u San Diega loni v srpnu, tedy necelého půl roku po katastrofě. Šlo o jedince, kteří se narodili v japonských vodách, a než se vydali do východního Tichomoří, strávili u Japonska první rok života.
Vědci našli v mase tuňáků radioaktivní cesium
Radioaktivní cesium bylo nakonec nalezeno v tělech všech 15 ryb. Šlo o izotopy 137 a 134. Poločas rozpadu cesia-137 je 33 let a tento kov je přítomen v mořské vodě v důsledku jaderných testů. Přítomnost izotopu 134 s kratším poločasem rozpadu však podle vědců ukazuje na spojitost s Fukušimou, protože jiný důvod přítomnosti v těle tuňáků není. Naměřené hodnoty radioaktivity byly desetinásobné ve srovnání s tuňáky tohoto druhu, jejichž maso bylo testováno před fukušimskou havárií.
I tak je ale maso tuňáků z kalifornských vod pro člověka nezávadné. Naměřená radioaktivita je stále nižší než povolené hodnoty a také nižší než radioaktivita pocházející z radioizotopů vyskytujících se v prostředí běžně. „Jestliže počítáte, o kolik jsou pacifičtí tuňáci ulovení u Kalifornie radioaktivnější, dospějete k hodnotě tří procent,“ vysvětlil Fisher.
Současně se jeho skupina zabývala tím, nakolik radioaktivní byli tuňáci předtím, než se vydali napříč Tichým oceánem. Dospěli k tomu, že množství radioaktivity bylo o 50 procent vyšší než normálně. Přesto prý by ale jejich maso bylo ještě doporučitelné ke konzumaci.
V měření hodnot radioaktivních látek v mase ulovených tuňáků budou vědci pokračovat i v nadcházejících měsících, protože to budou jedinci, kteří v japonských vodách strávili delší čas. Podobný výzkum by podle nich měl být zaměřen i na jiné migrující druhy, které se pohybují v japonských vodách. Výskyt izotopů cesia je prý využitelný k poznání tras a doby pohybu živočichů. Podobné migrační cesty jako pacifický tuňák mají karety, také buřňáci nakonec od japonského pobřeží doputují na západ Spojených států.
Článek profesora Fishera a jeho týmu byl zveřejněn v odborném časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.
