Budapešť - Maďarsko se od ostatních zemí východního bloku odlišovalo zejména tím, že za změnami stála vládnoucí komunistická strana. Již v roce 1989 maďarský parlament schvaloval řadu reformních zákonů, které znamenaly pomalý přechod od socialismu ke kapitalismu. Ani opozice nebyla v létě 1989 ničím neznámým, protože již od roku 1988 existovaly legální opoziční strany. Navíc již v létě ve velkém probíhala jednání za kulatým stolem mezi státostranou a povolenou opozicí, kam patřilo právě Maďarské demokratické fórum, jehož členové po doplňovacích volbách zasedli v parlamentě. Právě tyto doplňovací volby, konané 22. července 1989, byly významným mezníkem v dějinách země, neboť v parlamentu poprvé zasedli zástupci opozičního Maďarského demokratického fóra.
Maďarský komunismus byl liberální neboli „gulášový“
Maďarsko od 60. let provádělo omezenou ekonomickou reformu svého direktivního hospodářství. Pro většinu západních zemí byl maďarský komunismus liberální neboli „gulášový“. Nezvrátila to ani účast maďarské armády při okupaci Československa v srpnu 1968. Hlavní roli ve vývoji v Maďarsku hrál především šéf maďarských komunistů János Kádár, dodnes rozporuplná osobnost maďarských dějin. Sice podporoval československé reformy na jaře 1968, protože právě Maďaři připravovali své ekonomické reformy již rok před Československem, nicméně v létě 1968 pak následkem srpnových událostí Kádár obrátil, neboť on chtěl změny kontrolované komunistickou stranou, nikoliv změny, které by se uskutečňovaly bez vlivu strany, jak tomu v mnoha případech bylo v Československu.
Jeho pozvolná reforma se po svém „zlatém věku“ na přelomu 60. a 70. let ale dostala do potíží. V důsledku závislosti na dovozu surovin se země rychle stala dlužníkem a odrazem tohoto vývoje bylo od konce 70. let několikanásobné zvyšování cen potravin a spotřebního zboží. Přes snahy vlády o ozdravení se situace od poloviny 80. let výrazně zhoršovala.
Maďaři využili krize komunismu v sovětském bloku
K řešení nepříznivé situace využily komunistické špičky politického uvolnění uvnitř sovětského bloku po nástupu Michaila Gorbačova. Maďarské „tání“ symbolizovala zejména rostoucí aktivita opozice, veřejné přehodnocování „bílých míst“ v dějinách a rozšiřování spolupráce se Západem.
Maďarská opozice se poprvé objevila v roce 1968, nicméně formovat se začala až v druhé polovině 70. let a s nástupem Gorbačova byla reformní nálada v zemi velmi silná. Například v roce 1987 se pomalu začalo objevovat Maďarské demokratické fórum, Maďaři zavedli světový cestovní pas, a mohli tak volně cestovat.
Při doplňovacích volbách do Národního shromáždění byli v červenci 1989 zvoleni do parlamentu tři kandidáti Maďarského demokratického fóra. Nejsilnější impulsy změn ale vycházely od vládnoucí Maďarské socialistické dělnické strany (MSDS), která se považovala za zastánce reforem. Zásadní krok potom představovalo rozhodnutí parlamentu z října 1989 o vypuštění slova „lidová“ z názvu země, o zavedení prezidentského úřadu, zrušení vedoucí úlohy komunistické strany a zavedení systému více stran.
