„Chodím sem každý den a dávám sem květiny pro svou dceru a všechny ostatní,“ říká otec Mariany Colangeli, která v hotelu Rigopiano pracovala od jeho otevření. Před rokem v troskách přišla o život poté, co budovu zavalila lavina.
Byla středa 18. ledna 2017 ráno, když středoitalskou horskou oblast kolem města Farindola postihlo zemětřesení – otřesy o síle 5,3 a 5,7 stupně. Bruno Tommaso, ředitel hotelu Rigopiano, který se nacházel na úpatí pohoří Gran Sasso, žádal úřady o pomoc: „Rádi bychom vás informovali, že kvůli posledním událostem je situace znepokojivá.“
„V regionu jsou kolem našeho zařízení zhruba dva metry sněhu a aktuálně máme obsazených 12 pokojů a jeden pokoj pro personál. Nafta pro pohon generátoru by nám měla vydržet do zítřka, kdy by nám dodavatel měl přivézt další. Nefungují ale telefony,“ pokračoval e-mail, zaslaný Tommasem.
Situace byla už v té chvíli poměrně vážná a komunikace obtížná. Klienti nemohli z hotelu odjet kvůli zasněženým silnicím, vlastními silami se jim podařilo uvolnit pouze příjezdovou cestu. Kolem páté hodiny odpoledne hotel zasypala lavina.
Volal o pomoc. Nikde ho nebrali vážně
Majitel restaurace v Rigopianu Quintino Marcella obdržel krátce poté telefonát od svého kuchaře, který se v hotelu nacházel. „Volal mi a říkal: ‚Pomoz mi, spadla lavina a hotel pod ní zmizel, je pod ní pohřbený. Jsme tady dva, zavolej záchranáře‘,“ sdělil Marcella.
Okamžitě proto telefonoval na policii a prefekturu. Úředník, se kterým Marcella telefonoval, ale považoval informaci o zasypaném hotelu za nepravděpodobnou. Když pak majitel volal na další pohotovostní čísla, nebrali ho nikde vážně.
První pomoc na lyžích a s baterkami vyrazila o půlnoci, na místo neštěstí se dostala až ve čtyři hodiny ráno. Navázat kontakt s někým v hotelu už se nepodařilo. „Každý den se mezi druhou a třetí ráno probouzím, vidím sníh, stopy, které ve sněhu nechávají lyže,“ vypráví Fabio Pellegrini, který na místo dovedl první záchranáře. „Z hotelu skoro nic nezbylo, jen bílý kopec. (…) Kdo ten hotel znal, tvrdil, že ho lavina posunula o dvacet, třicet metrů. Smetla ho zezadu, kde byla kuchyně a pokoje,“ popisovali záchranáři.
Jedna z nejhorších katastrof svého druhu v Evropě po druhé světové válce
Neštěstí si vyžádalo 29 životů. Přežilo 11 lidí včetně čtyř dětí, z toho devět vyprostili záchranáři, dvě osoby se zachránily díky tomu, že v okamžiku pádu laviny byly před hotelem. Poslední přeživší se podařilo vyprostit v sobotu, tři dny po pádu laviny.
Giampaolo Matrone je poslední přeživší z Rigopiana. Vyprostili ho po 62 hodinách a od tragédie podstoupil pět různých operací končetin. V lavině zůstal i se svou ženou Valentinou, byli od sebe přibližně metr, když je síla řítícího se sněhu oddělila. Giampaolo se zachránil pod jedním z trámů, kolem sebe měl 60 hodin těla tří dalších obětí. Jeho žena nepřežila.
V rozhovoru, který poskytl serveru ansa.it, komentuje také podíl viny záchranářů a jejich pozdní reakci na žádosti o pomoc. „Vždycky budu vděčný těm, kdo mě zachránili, mužům a ženám, co hodiny kopali a riskovali vlastní život. Ale nikdy nebudu moci poděkovat sboru, ke kterému patřili,“ vypráví Giampaolo.
V troskách zahynuli také manželé Sebastiano di Carlo a jeho žena Nadia. Zůstali po nich tři chlapci, nejstaršímu je dvacet let, mladšímu osmnáct. Nejmladší, desetiletý Edoardo, byl s rodiči v hotelu, když ho zasáhla lavina. Právě Edoardo byl prvním přeživším, kterého z trosek vyprostili. Chlapci nyní společně vedou pizzerii, kterou vlastnili jejich rodiče.
Ze sutin záchranáři vyprostili i tři živá štěňátka abruzzských ovčáků. Ta se v Rigopianu stala symbolem naděje. Z trosek hotelu je zachránili po pěti dnech, v okamžiku, kdy byli záchranáři schopni najít už pouze těla lidských obětí.
Celá psí rodinka patřila manažerovi hotelu, který v troskách také přišel o život. Po tragédii se jich ujaly rodiny v blízkém městě Farindola. Jedno ze zachráněných štěňat dnes žije u otce jedné z obětí, Jessicy Tinari, která v lavině zahynula spolu se svým snoubencem.
Vyšetřování i odklízení trosek stále pokračuje
Podle výsledků pitvy zahynuly oběti neštěstí většinou okamžitě, vlivem síly nárazu laviny, jedna z obětí ale přežila v závalu přibližně 40 hodin. Okolnosti tragédie začala později vyšetřovat policie. Vyšetřování se podle italských médií zaměřuje na fakt, že hotel nebyl před pádem laviny evakuován, ačkoli v okolí předtím napadlo dlouhá desetiletí nevídané množství sněhu.
Místní policie navíc doprovodila do hotelu nejméně osm aut ve chvíli, kdy pouhé desítky hodin před tragédií padal nový sníh a oblast byla stěží průjezdná. Úřady řeší míru zavinění šestice osob, mezi nimiž je šéf samosprávy provincie Pescara, starosta obce Farindola i ředitel hotelu.
Ve Farindole, která má 1400 obyvatel, jsou pozůstalí obětí i podezřelí ze zavinění neštěstí, sousedé. „Vyšetřují mého doktora, vyšetřují vinu našeho starosty, znám ho moc dobře. Vyšetřují i místního technika, je to můj příbuzný. Ale nezlobím se na ně, zlobím se na provincii. Oni mají na sobě největší vinu, oni byli zodpovědní za správu silnic,“ vypráví otec zemřelé Mariany Colangeli.
Na den přesně rok od neštěstí se právě ve Farindole slouží vzpomínková mše. Na odklízení trosek hotelu, včetně osobních věcí obětí, se stále pracuje. Tragédii připomíná pomník s fotografiemi všech 29 obětí.
