Praha/Varšava - Situace v Polsku počátku roku 1989 byla jiná než v Československu. Od bouřlivých událostí kolem výjimečného stavu uplynulo ani ne osm let, u nás byly poslední bouřlivé události staré dvacet let. A především ekonomika komunistického Polska byla v mnohem horším stavu než u nás a ukazovala, kam až může zajít takzvané plánované hospodářství. Jednání u kulatého stolu nakonec dopadlo kompromisně a skončilo pádem totality. Důležitou postavou jednání byl i Aleksander Kwaśniewski, který se později stal polským prezidentem. Ten byl hostem Událostí, komentářů.
Jednání mezi Polskou sjednocenou dělnickou stranou a opozicí navrhli ovšem v srpnu 1988 předseda strany Wojciech Jaruzelski a ministr vnitra Czeslaw Kiszczak.
„Nejdůležitější roli pro překonání názorů radikálů a fundamentalistů ve straně odehrál generál Jaruzelski, šéf strany, člověk, který zavedl vojenský stav v Polsku a po osmi letech viděl, že touto cestou síly se ničeho nedá dosáhnout. On byl nejvýznamnějším autorem, pokud jde o postup o kulatého stolu spolu se svým nejbližším spolupracovníkem Kiszczakem,“ vzpomíná Kwaśniewski.
„Jedním z nejdramatičtějších momentů byla chvíle, když Jaruzelski a jeho nejbližší spolupracovníci ve straně podali demisi a dali své funkce k dispozici ústřednímu výboru a výbor jim dal mandát k dalším jednáním. To bylo dobré, reformátorská linie ve straně vyhrála. Kdyby nevyhrála, tak by Polsko bylo dalších pár let v marasmu, odsouzeno ke špatnému vývoji hospodářsky i politicky,“ říká Kwaśniewski dále.
Podle něj Jaruzelski především dobře porozuměl signálům své doby a pochopil, co se děje v Moskvě. A proto navrhl dialog se Solidaritou, který měl veliký význam pro demokracii nejen ve střední Evropě.
Museli jsme strhnout krunýř centralizovaného státu
„Já jsem představoval generaci lidí, kterým bylo něco málo přes třicet let. My jsme věřili v šanci a v naději. Jezdili jsme do světa, věděli jsme, co se děje na Západě, viděli jsme, že je Polsko stále zaostalejší a že musíme jít dopředu, že ze sebe musíme strhnout ten krunýř centralizovaného státu,“ mluví Kwaśniewski, který během jednání reprezentoval vládu, o své tehdejší pozici.
„Často říkám, že to je první polské národní povstání, které bylo nekrvavé a dosáhlo úspěchu. V polské historii bylo množství povstání, zaplatili jsme mnoha oběťmi a ničeho jsme nedosáhli,“ myslí si Kwaśniewski a dodává, že Poláci tehdy jako první ukázali, že zásadních změn může být dosaženo mírovou cestou.
„U kulatého stolu žádné obchody nebyly“
Nicméně tehdejší události stále rozdělují polskou společnost. Někteří chápou kulatý stůl jako úspěch a kompromis, ale další tvrdí, že šlo o kolaboraci a zradu, která vedla k tomu, že se komunisté mohli klidně a úspěšně uplatnit v novém režimu. To ale Kwaśniewski rázně odmítá: „U kulatého stolu žádné obchody nebyly.“
