Havana/Brusel - Kubánští disidenti vyzývají Evropskou unii, aby přiměla Havanu k dodržování lidských práv. Sedmadvacítka by podle nich měla vést dialog nejen s vládou, ale i s utlačovanou opozicí. Volání po změně zaznělo na konferenci o Kubě v Bruselu. Unie se bude strategií vůči ostrovu po odchodu Fidela Castra zabývat v červnu.
Na první pohled se situace na Kubě mění. Kubánci mohou nakupovat donedávna zakázané počítače a mobilní telefony. Vrací se golf, buržoazní sport, který revolucionáři s posměchem vyhnali. Změny vláda šikovně prodává světu, ale na obyčejný život mají malý dopad.
„Z patnáctidolarového měsíčního platu si těžko koupíte počítač. Navíc počítač bez přístupu k internetu,“ vysvětluje Jiřina Kolmanová z organizace Člověk v tísni. Internet totiž spojuje se světem, a to se vládě nehodí. Blanca Reyesová ze sdružení Dámy v bílém, organizace manželek, matek a sester politických vězňů, vzpomíná, jak její muž, spisovatel a disident Raúl Rivero, před několika lety poprvé viděl internet v Havaně: „Od známých v Americe jsme věděli, že existuje a že jsou na něm všelijaké zprávy. Ale jednou přišel muž domů a řekl, že ho právě viděl na české ambasádě.“
Podporou disidentů si přitom Česká republika v Havaně vysloužila přezdívku „lokaje Spojených států“. Za lidská práva bojuje i v Bruselu. Před dvěma lety navrhla, aby připravil strategii pro období po Castrovi. Unii se do kritiky kubánské vlády nechce. „Evropská unie dělá chybu, když vede dialog jen s vládou, a ne s lidmi. Zákony na Kubě se nezměnily. Nemáme svobodu slova ani shromažďování,“ dodává kubánský disident a bývalý politický vězeň Pedro Ramos.
Fidel předal vládu mladšímu bratrovi Raúlovi. Ten reorganizoval komunistickou stranu a upevnil moc. Pár disidentů propustil, ale desítky zůstávají ve vězení. Mnozí disidenti proto vytýkají Unii, že je ke komunistickému režimu moc měkká. Netlačí na dodržování lidských práv. Sedmadvacítka se o politice vůči Kubě pravidelně radí v červnu. Ani letos se však výrazná změna nečeká.
