Desetiletý Zion Harvey se zapsal do historie jako první dítě, jemuž lékaři transplantovali obě dvě ruce. Přišel o ně v důsledku infekce už ve dvou letech. Vhodný dárce se našel o šest let později. Složitou jedenáctihodinovou operaci podstoupil v roce 2015. Dnes je schopný se sám převléknout, najíst, zvládne psát a zkouší i sportovat.
„Chci napsat dopis těm rodičům za to, že mi dali ruce svého syna, protože to nemuseli udělat, kdyby nechtěli,“ říká Zion Harvey. Jeho soběstačnosti s novýma rukama předcházely měsíce náročné fyzioterapie. Tělo se snažilo ruce osmkrát odmítnout, než se našla vhodná kombinace imunosupresivních léků.
Zion to podle lékařů zvládal líp než mnozí dospělí i banální operace. „Nikdy jsem neviděl Ziona plakat. Nikdy jsem ho neviděl křičet, stěžovat si na bolest. Nikdy jsem neviděl, že by se chtěl vyhnout rehabilitaci. On je prostě úžasný člověk, mezi dětmi i dospělými,“ říká vedoucí týmu operatérů a ředitel transplantací rukou v Dětské nemocnici ve Filadelfii L. Scott Levin.
Zion má v rukou cit, tělo si vytvořilo nová spojení
Skeny chlapcova mozku ukazují, že i když neměl ruce většinu života, nervová tkáň si během intenzivní rehabilitace vytvořila nová spojení. Chlapec ruce cítí i ovládá. A porostou s ním.
„Za všechno vděčím mámě, protože mi pomáhala, když jsem na tom byl v životě nejhůř. Máma řekla: Musíš se to naučit dělat sám, než někomu řekneš, aby to udělal za tebe. Je to nejlepší máma, jakou jsem kdy měl,“ říká Zion Harvey.
Matka synovi darovala svou ledvinu, infekce mu totiž ty jeho zničila. Je na něj nesmírně hrdá, i když je pro ni celé období emoční horskou dráhou. „Stal se z něj tak nezávislý člověk, už mě tu celou dobu nepotřebuje, i léky už teď užívá sám. K čemu teď jsem? To teď cítím,“ říká Zionova matka Pattie Rayová.
„Místo toho, abych byl bezruký, mám dvě ruce. Všechno ostatní je stejné. Kamarádi se nezměnili. Nejednají se mnou jinak. Jsem pořád dítě. Jsem totéž dítě, jaké všichni znali bez rukou,“ říká Zion.
