Tak zvaný Islámský stát (IS) je radikální islamistickou teroristickou organizací, jež se postupně vyvinula z irácké odnože al-Káidy, na niž ve své ideologii a metodách navazuje. V souvislosti se svým vývojem IS několikrát měnil název. Tím současným se honosí od června 2014, kdy v reakci na svoji rostoucí moc a ambice zkrátil svůj název z někdejšího „Islámský stát v Iráku a Levantě“ a vyhlásil na jím ovládaných územích „chalífát“. Existence IS je výsledkem zpravodajských a mocenských her řady aktérů obou stran syrského konfliktu. I když vznikl v Iráku, současnou sílu získal právě až poté, co vstoupil na scénu občanské války v Sýrii. V roce 2014 pak IS zásadně rozšířil své aktivity v Iráku, kde využil slabosti státních orgánů a neoblíbenosti centrální bagdádské vlády. Těžištěm jeho moci však zůstává severní Sýrie.
Dnes večer (ve čtvrtek 3:00 SELČ) seznámí americký prezident Barack Obama v televizním proslovu americkou veřejnost se svou strategií boje proti radikálům z organizace Islámský stát (IS). Obama je prý podle listu The New York Times připraven nařídit letecké údery proti islamistům v Sýrii.
Jak vidno, IS je džihádistickou organizací s nadnárodní působností. Jeho struktura je hierarchická, nejedná se tedy o teroristickou síť, jako v případě dnes již spíše decentralizované al-Káidy. Jde o zvláštní hybrid totalitního režimu a polostátního útvaru s korporátními rysy. Islámský stát dnes není součástí ani syrské opozice, ani mezinárodní teroristické organizace al-Káida, ale jejich konkurentem a zavilým nepřítelem. Vztah IS se syrským režimem Bašára Asada je ambivalentní, protože IS syrskému režimu například přinejmenším do současnosti za úplatu poskytoval ropné produkty, bez ohledu na skutečnost, že oba aktéři jeden druhého bytostně nenávidí a vedou spolu ozbrojený konflikt. Co do bojové efektivity, vnitřní organizace a práce s médii má IS značný náskok před ostatními konkurenčními skupinami.
Vizí IS je ustanovit se na základě extrémistické interpretace islámského práva jako všezahrnující entita, která jednoho dne převezme na svá bedra všechny funkce státního aparátu a vytvoří na Blízkém východě teritoriálně zakotvený „chalífát“, jenž bude sloučením ideálního státu, impéria a společnosti v jedno. Vůdcem této islamistické utopie má být chalífa, který v sobě spojí náboženskou a politickou moc.
Kolem této vize je pak vystavěna revolučně-expanzionistická ideologie IS volající po návratu do ahistorického Zlatého věku čistého islámu. Muslimští náboženští učenci se nicméně liší v názoru, zda jsou bojovníci IS ještě vůbec ortodoxní sunnité, nebo jde již o heretiky. IS vnímá kontrolu náboženského a politického života muslimů jako svoji povinnost, a proto usiluje o vybudování chalífátu, jenž si bude univerzalisticky nárokovat autoritu nad všemi muslimy na světě a usilovat o vládu nad veškerým muslimy obývaným územím.
I přes svou fanatickou ideologii je IS na bitevním poli a ve svém strategickém uvažování velmi racionálním aktérem, který si často počíná lépe než jeho regionální protivníci. Z výbojů v Sýrii a Iráku disponuje bohatým arzenálem zbraní a vojenského materiálu, který spolu se svými bojovníky podle potřeby přesouvá přes syrsko-iráckou hranici. Skutečnost, že ovládá zhruba třetinu Iráku a čtvrtinu Sýrie mu umožňuje v případě potřeby ustoupit na bezpečnější teritoria. Počet bojovníků IS v Sýrii se odhaduje až na 50 000 a v Iráku na 30 000, tisíce z nich jsou zahraničního původu a IS se snaží čím dál vyšším tempem své řady dále rozšiřovat.
Ekonomickou páteří Islámského státu je ropný a plynový sektor v oblastech, které kontroluje. Denně exportuje 9 000 barelů v ceně od 25 do 45 dolarů za kus. Dříve část jeho financí tvořily dary od bohatých Arabů z Perského zálivu. Tento zdroj financování je dnes spíš okrajový nebo zcela vyschl a IS dosáhl schopnosti financovat se svou vlastní válečnou ekonomikou. Celkově IS ovládá majetek a finance v hodnotě kolem dvou miliard dolarů. Vedle ropy získává peníze také z místní ekonomiky, pašování, vydírání, výkupného z únosů, výběru mýtného a daní a prodeje elektřiny. Svou vojenskou silou, brutalitou, politickou mocí a rozsahem kontroly teritoria a jeho přírodních zdrojů představuje typ aktéra, jakého moderní Blízký východ ještě nepoznal.
