Jakarta – Nepomohlo nic: stříkání červenou barvou, vypouštění psů, ostnatý drát na střechách ani výzvy náboženských vůdců. Indonésané prostě tvrdošíjně cestují na střechách vlaků. Tomu má nyní zabránit nové opatření tamních železnic: na nádražích a na železničních přejezdech budou na bránách nad kolejemi zavěšeny betonové koule těsně nad střechami vagonů. Kvůli cestování na střechách dochází k častým nehodám. Na železnicích zemřou ročně desítky lidí a stovky utrpí zranění.
Vlaky křižující Indonésii po zanedbaných tratích, které za sebou zanechali v zemi před 60 lety holandští kolonizátoři, jsou zvlášť v dopravní špičce přeplněné lidmi. Stovky cestujících se ve snaze uniknout tlačenici ve vagonech uchylují na střechy železničních souprav. Je mezi nimi ale také řada notorických neplatičů jízdného i mládež, která to považuje za zajímavou adrenalinovou zábavu. Ročně přitom takto zahynou či jsou zraněny desítky pasažérů.
Stříbrné betonové koule velikosti grepu jsou s pomocí řetězů zavěšeny na konstrukci připomínající fotbalovou branku. První podobné zařízení bylo dnes instalováno pár stovek metrů od jedné ze železničních stanic na předměstí Jakarty.
Jeden z pasažérů:
„Je to k ničemu. Nepomohlo ani stříkání barvou, ani ostnatý dráty na střechách. Vláda by se měla spíše soustředit na zlepšení vlakových služeb. Cestující by pak dodržovali pravidla. Nikdy neprotestovali proti cenám jízdného.“
Starosti s tím, že mohou masivní koule případné hříšníky usmrtit, si státní dráhy nedělají. „Nikdo nemá sedět nahoře. Už mnohokrát jsme řekli, že pokud je vlak plný, mohou cestující přijít do pokladny a my jim lístek proplatíme,“ řekl Mateta Rizahulhaq, mluvčí státní železniční společnosti PT Kereta Api. Kritici ale upozorňují, že problém spočívá v zastaralém systému indonéských železnic, které nemají dostatek vlaků, aby uspokojily poptávku, a které neustále hlásí zpoždění.
Před několika lety o sobě indonéské železnice daly vědět, když jejich zřízenci stříkali po cestujících na střechách z mohutných hadic červenou barvu, aby je mohli později identifikovat a zadržet. „Surfaři“ ale brzy tato zařízení zničili. Podobně neuspěly železnice ani s duchovními a psy. „Líbí se nám nahoře, příjemně tam fouká,“ vysvětluje 27letý majitel malého obchodu Malyanto, který prakticky denně dojíždí ze svého rodného města Bogoru do Jakarty.
