Německo i další země si připomínají 80. výročí takzvané křišťálové noci, jednoho z největších protižidovských pogromů v historii. V noci z 9. na 10. listopadu 1938 nacisté zavraždili desítky lidí a zhruba 30 tisíc jich poslali do koncentračních táborů. Zapalovali synagogy a ničili a rabovali židovské obchody i domy. Historici událost považují za přelomovou – diskriminace Židů se rázem změnila v jejich systematické pronásledování a otevřela cestu k holocaustu.
Záminkou pro rozpoutání násilí se stal atentát na německého diplomata v Paříži Ernsta von Ratha. Sedmého listopadu ho dvěma výstřely z pistole vážně zranil sedmnáctiletý Žid Herschel Grünspan (Grynszpan), který se tím chtěl pomstít za nařízení německých úřadů odsunout polské Židy na polské hranice.
Nařízení postihlo jeho rodinu i tisíce dalších Židů, kteří museli v bídných podmínkách trávit dlouhé týdny na hranicích, protože je nikdo nechtěl přijmout. Grünspan byl okamžitě po činu ve Francii zatčen a později předán do Německa, jeho další osud už není známý.
Nacisté čin vydávali za spiknutí proti Němcům
Nacistická propaganda čin zneužila jako údajný důkaz židovského spiknutí proti německému národu a pokus Židů o vyvolání nepřátelství mezi evropskými státy. Všechny německé noviny v čele s nacistickým listem Völkischer Beobachter v následujících dnech zveřejnily na prvních stranách nenávistné protižidovské články.
Hned 8. listopadu úřady zastavily vydávání židovských novin a časopisů a zakázaly židovské kulturní aktivity. Začaly také první „spontánní“ demonstrace proti Židům, lidé zapálili dvě synagogy a rozbili výlohy několika židovských obchodů. V noci pak začalo zabíjení Židů uvězněných v koncentračním táboře Buchenwald – zavražděno bylo kolem sedmdesáti lidí.
Diplomat von Rath zemřel 9. listopadu. Shodou okolností se ten večer v Mnichově konalo každoroční setkání s Adolfem Hitlerem, které bylo připomínkou nezdařeného nacistického „pivního puče“ v Mnichově v roce 1923. Šéf nacistické propagandy Joseph Goebbels na akci informoval o úmrtí Ratha a v plamenném protižidovském projevu vyzval k pomstě. Zda šlo o jeho vlastní iniciativu, nebo zda jednal na Hitlerův příkaz, není jisté.
Přítomní funkcionáři paravojenských úderných oddílů SA a dalších nacistických institucí však projev pochopili jako výzvu k zahájení protižidovského pogromu. Ještě v noci začaly především jednotky SA vyvolávat protižidovské nepokoje a útočit na židovské objekty.
Za noc bylo vypáleno na dvanáct set synagog
Během noci z 9. na 10. listopadu a na některých místech i následující den bylo vypáleno přes dvanáct set synagog a židovských modliteben nejen v celém Německu, ale i v tehdy už připojeném Rakousku a zabraném českém pohraničí.
Vyrabováno a zničeno bylo zhruba 7500 židovských obchodů a podniků. Při samotném útoku nacisté zabili asi sto Židů a zhruba 30 tisíc jich odvlekli do koncentračních táborů Dachau, Buchenwald a Sachsenhausen. O co tehdy šlo, je zřejmé z toho, že odvezeni byli hlavně majetnější Židé. Propuštěni byli až poté, co souhlasili se zabavením majetku ve prospěch Říše a zároveň slíbili, že emigrují.
Nacisté tvrdili, že útoky nebyly nijak organizovány, ale že sami Židé vyvolali „spravedlivý hněv lidu“. Vrcholem cynismu pak bylo nařízení, že židovští obyvatelé musí odstranit škody způsobené pogromem a uklidit ulice. Zároveň jim stát zabavil pojistky za zničený majetek, na které měli nárok, a později jim ještě uložil zaplatit pokutu ve výši jedné miliardy marek.
Křišťálová noc je řadou historiků považována za přelomovou událost ve vztahu nacistického režimu vůči Židům. „V první fázi byla nacistická politika vůči Židům sice násilná, ale po roce 1935, mimo jiné v souvislosti s chystanou olympiádou v Německu, úřady tyto projevy potlačovaly. To znamená, že Židé byli v Německu pronásledováni, vylučováni z hospodářství, z úřadů, ale nebyli zpravidla cílem fyzických útoků. Najednou přišla křišťálová noc jako státem organizovaný pogrom. Bylo to poprvé, kdy fyzické násilí proti Židům proniklo do kruhů, které byly doposud považovány za bezpečné, tedy do soukromí a do míst modlitby a setkávání – do synagog a škol,“ napsal historik Michal Frankl.
Hořely i synagogy v obsazeném pohraničí
Tak trochu ve stínu událostí v Německu zůstaly desítky vypálených synagog také v českém pohraničí, na území zabraném jen několik týdnů předtím na základě mnichovské dohody. Během křišťálové noci bylo v těchto oblastech zničeno podle odhadů nejméně 35 synagog a řada židovských hřbitovů. Dalších 25 synagog bylo zlikvidováno během následné druhé světové války.
Zfanatizovaný dav koordinovaný příslušníky SA a členy NSDAP spolu s Hitlerjugend řádil například v Karlových Varech, Liberci, České Lípě, Opavě, Jablonci nad Nisou, Mostu, Tachově, Chomutově, Svitavách a na mnoha dalších místech. I tam byli zatýkáni židovští muži a demolovány obchody patřící židovským majitelům.
Liberec se po Mnichovu stal hlavním městem nové říšské župy Sudety a sídlem Konrada Henleina. Už před křišťálovou nocí velká část libereckých Židů utekla do vnitrozemí a neorenesanční synagoga z roku 1899 byla uzavřena. V noci 11. listopadu pak byla vypálena.
Dobové fotografie ukazují zástupy lidí, kteří požár synagogy sledovali. „Plameny stoupaly s požářiště do pozdních hodin nočních a u trosek se vystřidali téměř všichni liberečtí Němci,“ psal tehdejší Polední list. V následujícím roce byly trosky synagogy strženy a na ploše vzniklo parkoviště. Dnes na místě stojí moderní Krajská vědecká knihovna, v níž se též nachází malá synagoga.
Stejný osud potkal také synagogy v České Lípě, Mostu nebo Opavě. Na místě opavského svatostánku byl později vybudován památník, jehož součástí je i několik cihel ze zničené synagogy. Zanikla také například synagoga v Mariánských Lázních, postavená v maurském stylu.
Z vypálené synagogy v Jablonci nad Nisou se ještě před násilnostmi podařilo zachránit svitek Tóry, kterou odvezl již v září 1938 místní rabín George Vida do Turnova, kam uprchlo mnoho Židů z Liberce a Jablonce. Svitek se později dostal až do Marylandu, kde je nyní vystaven. V řadě dalších měst zfanatizovaný dav fyzicky napadal židovské spoluobčany a ničil jejich majetek.
Krnovská synagoga přežila jen díky přestavbě na tržnici
Jen někde synagogy z různých důvodů řádění odolaly. Synagogu v Žatci, podle některých zdrojů druhou největší v Česku, od úplného zničení zachránilo podle historiků to, že stála v městské zástavbě. Za druhé světové války byla využívána jako nemocnice, za komunismu sloužila jako sklad a chátrala. Zničení kvůli hrozbě rozšíření požáru unikla i synagoga v děčínských Podmoklech.
Zachránit se podařilo i synagogu v Krnově. Radní totiž převahou jednoho hlasu schválili návrh stavitele Franze Irblicha na rychlou přestavbu synagogy na tržnici. Poté nechali zničit obřadní síň na židovském hřbitově a její fotografie vydávali za důkaz vypálení. Kamufláž se povedla a německé i československé noviny psaly o vypálení synagogy v Krnově. Dav přesto poničil ve městě řadu židovských památek a veřejně také spálil publikace z knihovny krnovského soudce Ervína Kunewäldera.
Situace Židů se tak zhoršovala. Už před křišťálovou nocí přitom z pohraničí uprchlo zhruba 12 tisíc z celkových asi 28 tisíc Židů. Podle publicisty a historika Michala Frankla také hned po mnichovské dohodě vznikaly v pohraničí menší koncentrační tábory podobně jako v Německu v roce 1933, asi deset táborů bylo určeno pro politické odpůrce, mezi kterými byli často Židé.
