Norimberk - Letos v listopadu si svět připomněl 65 let od začátku norimberských procesů, které jen několik měsíců po skončení nejhrůznějšího konfliktu v dějinách lidstva obnažily hrůzy holocaustu. Jen málokdo si dokázal představit rozsah a zrůdnost nacistických zločinů. Nicméně organizace, které sdružují oběti nacistického běsnění, připomínají, že pozemská spravedlnost dostihla jen zlomek nacistických zločinců. Na seznamu nejhledanějších zločinců je deset jmen, je možné, že se ještě podaří dostat je před soud. „Ale to je jen špička ledovce. Kolik pachatelů je stále naživu, to nevíme my ani nikdo jiný,“ připomíná Efraim Zuroff, ředitel Centra Simona Wiesenthala. Svět tak možná ještě čekají nějaké velké procesy - s jistotou ale už lze říci, že naprostá většina nacistických zločinců trestu unikne. Spravedlnost je ale krátká i na zločince konfliktů z posledních desetiletí.
Před mezinárodním tribunálem tak vycházely na povrch zločiny, které si lidé do té doby ani nedokázali představit. V té době se možná tisíce a tisíce pachatelů podobných zrůdností chvěly strachem, že dojde i na ně, a že budou muset čelit obviněním z úst bývalých vězňů z koncentračních táborů a skončí pak na popravišti. Avšak naděje, že se svět jednou provždy vypořádá s nacismem, bohužel vzala brzy za své.
Na proces se strůjcem konečného řešení Adolfem Eichmannem musel svět čekat dalších 15 let. Sám Eichmann se tehdy už nejspíš cítil zcela v bezpečí - v argentinském útočišti, kde se o něj nikdo příliš nezajímal. Nikdo kromě izraelské tajné služby, která měsíce připravovala a v květnu 1960 provedla jednu ze svých nejslavnějších operací.
Rafi Eitan, velitel operace proti Adolfu Eichmannovi
„Jedno z poznávacích znamení byla jizva na břiše po operaci slepého střeva, kterou během války dělal nezkušený lékař. Když jsme se ho zmocnili, jedna z prvních věcí, kterou jsme udělal, byla, že jsem mu sáhnul na břicho, jestli tam je, a když jsem jizvu nahmatal, věděl jsem - je to on.“
Možná by bylo jednodušší, kdyby se izraelští agenti uchýlili ke kulce ze zálohy nebo jedu. Jenomže židovský stát byl v roce 1960 jedním z mála, které měly zájem na otevírání starých ran. A plán jim vyšel - proces v Jeruzalémě byl podobnou mediální senzací jako ten norimberský. „Proces s Eichmannem byl historický, splnil svůj účel, kterým bylo znovu otevřít téma holocaustu před celým světem,“ komentoval Eitan proces s Eichmannem.
Zločinci se mnohdy jen smějí, hledání není jednoduché
To ovšem netrvalo dlouho. Svět rozdělený studenou válkou měl jiné starosti, titulní stránky novin se brzy zaplnily jinými událostmi a těm, kdo nevzdávali boj o poválečnou spravedlnost, docházely síly. Zločinci se tak mohli smát, někdy i tváří v tvář svým někdejším obětem. „Chci, abyste žil ve vězení a vzpomínal na všechny zločiny, které jste spáchal. Jsem proti trestu smrti - jen žijte a myslete na to. Co na to říkáte?“ Tak se postavil Stanislaw Szmajzner, bývalý vězeň koncentračního tábora Sobibor, veliteli koncentračního tábora. A jaká byla reakce? „Mluví a mluví, ale neví co,“ odpověděl Gustav Wagner, bývalý velitel koncentračního tábora Sobibor.
Rozhodující změna musela přijít v zemi, kde se holocaust zrodil. Nicméně až otázka: „Tati, co jsi ty dělal za války?“, která vnesla nepokoj do tisíců německých rodin, ale umožnila i obrat. Úkolu definitivně očistit svou zemi se zhostila až generace Němců, která s nacismem už neměla nic společného. „Dnes pátráme po podezřelých, kteří nejsou známí. Samozřejmě, čas hraje proti nám a s každým dnem se zmenšuje šance najít a potrestat další viníky,“ připomíná neustálou snahu hledat odpovědné osoby Kurt Schrimm, vedoucí německého Centrálního úřadu pro objasnění nacistických zločinů.
Teprve loni se tak před německý soud dostal 89letý John Demjanjuk, bývalý dozorce ze Sobiboru, kterého Izrael v roce 1993 osvobodil pro nedostatek důkazů. Hlavní argument jeho obhájců? Rakovina kostní dřeně.
Efraim Zuroff, ředitel Centra Simona Wiesenthala
„Za celých 30 let, které jsem strávil snahou dostat co nejvíce nacistických zločinců před soud, jsem ani jedinkrát nezažil, že by si některý z nich dělal výčitky, nebo projevil lítost.“
Problém je dostat i zločince současnosti
Dostat válečné zločince není vůbec jednoduché. Problémy jsou i s lidmi odpovědnými za zločiny z konfliktů z posledních let. A nejedná se jen o Ratka Mladiče, Spojené státy například nemohou dostihnout Bajrama Asllaniho, jednoho z nejhledanějších mužů.
Ten si žije spokojeně v Kosovu, neznervózňuje ho ani policejní stanice v sousedství. Před vydáním do Ameriky ho chrání zvláštní statut Kosova- země, která se před třemi lety odštěpila od Srbska a kterou část světa stále neuznává. Albánci považují Spojené státy za zachránce před Srby a ctí je i za to, že samostatné Kosovo brzy uznaly. Asslaniho považují za zrádce, který chce velkému bratru škodit. Ten ale obvinění odmítá. Podle něj za jeho obviněním stojí Srbové. FBI to ale vidí jinak, podle jejího plakátu je Asslani spiklenec, který spolu s osmi komplici získával peníze pro mudžahedíny na svatou válku proti Americe.
