Borodino - Rusové si připomínají 200 let od jedné z nejslavnějších bitev 19. století. Bitva u Borodina se spolu se Slavkovem u Brna a belgickým Waterloo počítá mezi klíčové střety, které rozhodovaly o Napoleonově vzestupu a pádu. Rekonstrukci bitvy sledovaly desetitisíce diváků i ruský prezident Vladimír Putin. Diváků prý bylo dokonce skoro více než 7. září 1812 vojáků na bojišti. Borodino leží asi 120 kilometrů západně od Moskvy.
Diváci v přesile: Rus se u Borodina znovu střetl s Francouzem
Stejně jako před 200 lety se postavili proti sobě vojáci carského Ruska a císařské Francie - armády generála Michaila Kutuzova a francouzského císaře Napoleona. Do Borodina přijeli milovníci starých bitev nejen z Ruska, ale i z USA, Kanady, Francie, Itálie i Česka. Samotná bitva začala o půl šesté ráno francouzským útokem z jihozápadu a skončila v podvečer. Rekonstrukce se zúčastnilo na dva a půl tisíce vojáků v historických kostýmech, u třiceti kanonů bylo 400 dělostřelců. V roce 1812 v bitvě na přilehlých polích bojovalo čtvrt milionu vojáků.
Rekonstrukce bitvy u Borodina
Byla to největší a nejkrvavější jednodenní bitva z celého ruského tažení. O tom, kdo u Borodina vlastně vyhrál, se dodnes vedou spory. Po dvanáctihodinové řeži zůstalo na bitevním poli ležet podle odhadů až 50 000 ze 135 000 Napoleonových vojáků a až 45 000 ze 125 000 Rusů. Císař sice vstoupil do Moskvy, ale ta byla vypálena a po vynuceném ústupu zbylo z Napoleonovy armády jen torzo. Neúspěšné ruské tažení tak rozhodlo o konci napoleonských válek.
Rusové slaví 200. výročí bitvy s velikým rozmachem, do čela státního výboru na pořádání oslav s rozpočtem ve výši 1,5 miliardy korun se postavil sám prezident Putin. Vše skončí až jízdou ruských kozáků v pařížských ulicích jako v roce 1814.
„Zvýšená pozornost státu dávné minulosti je dobrá věc. Je ale jasné, že hlavní zájem politického vedení tkví v obrodě zkazek o národním hrdinství,“ napsal liberální list Vědomosti a připomněl, jak Putin před volbami vzýval své věrné Lermontovovými verši „zemřít před Moskvou“. Před dvěma stoletími ruské armády došly ještě dále než Rudá armáda za druhé světové války. Síla zbraní udělala z Ruska nejmocnější stát Evropy. Ale v zemi se feudální poměry nezměnily, zavládla konzervativní reakce a ekonomická stagnace, a tak dědictvím vítězství nad Napoleonem byla později porážka v krymské válce v polovině 19. století, upozornil deník a dodal, že ani oslavy nevyčistily okolí borodinského bojiště od načerno postavených vil a chat hodnostářů.
3 minuty
Reportáž Miroslava Karase
