Berlín - Lidstvo vděčí Robertu Kochovi za mnohé. Německý bakteriolog a nositel Nobelovy ceny za lékařství a fyziologii odhalil původce cholery a sněti slezinné (antraxu) a spolu s Louisem Pasteurem je označován za otce mikrobiologie. Jeho nejslavnějším objevem je ale bakterie způsobující tuberkulózu - objev Kochova bacilu oznámili právě 24. března 1882. Robert Koch nedostal v životě nic zadarmo a ke svým historickým objevům se propracoval vlastní cílevědomostí, pílí, odvahou a trochu mu pomohla i náhoda.
Klíčovou v jeho kariéře se stala praxe obvodního lékaře ve Wollsteinu (dnes polská Wolsztyn). V té době často vyprávěl své manželce Emmě o své touze cestovat do exotických zemí a ta se ve snaze udržet svého manžela doma rozhodla zakoupit mu mikroskop. A Koch se do přístroje doslova „zbláznil“ a ve své domácí laboratoři začal zkoumat nemoc, která tehdy zabíjela lidi i zvířata - sněť slezinnou neboli antrax.
Koch přišel na to, že každá choroba má svého přesně definovaného původce, a naopak, že konkrétní mikrob způsobuje jednu konkrétní nemoc. Při studiu antraxu začal také užívat barvení mikroorganismů a vynalezl způsob pěstování bakterií v živných kulturách.
Ke svým pokusům tehdy nepříliš majetný Koch používal obyčejné polní myši, na nichž prokázal, že kapka krve z uhynulého dobytka obsahující „divné tyčinky“ zabíjí. Dále chtěl získat také důkaz, že tyto „tyčinky“ jsou živé. Pěstoval je proto v živném roztoku, původně prý používal sklivec volského oka. Při svých pokusech začal používat mikrofotografii a je tak řazen mezi průkopníky této metody.
Získané poznatky pak Koch vtělil do obecných pravidel, která dodnes slouží jako bakteriologické evangelium. Svůj revoluční objev přednesl roku 1876 na nejbližší univerzitě, ve Vratislavi, kde se mu dostalo uznání od kolegů, nikoli však od německých úřadů. A tak se vrátil k praxi obvodního lékaře a dál bádal.
V roce 1880 ale byl nakonec povolán do Berlína na císařský zdravotní ústav a začal se, konečně s profesionálním vybavením, věnovat hledání příčiny jedné z největších metel lidstva - tuberkulózy (TBC), na kterou tehdy umíral každý sedmý člověk. Nemoc podle tehdejších názorů způsobovaly špatné životní podmínky a strava, ale Koch objevil, že skutečným původcem je bakterie mycobacterium tuberculosis, které se také občas říká Kochův bacil, a stanovil nová epidemiologická opatření, která měla udržet tuto nemoc pod kontrolou. Koch také popsal nejčastější způsob přenosu nemoci - kapénkovou nákazou.
Koch se pokusil najít i lék na tuberkulózu. V roce 1896 oznámil objev tuberkulinu, který se ale ukázal být neúčinný, a navíc jeho vedlejší účinky vedly k úmrtím pacientů. To poněkud podkopalo Kochovo sebevědomí i prestiž, tuberkulin se nicméně později osvědčil jako diagnostický prostředek. K boji proti tuberkulóze pomáhá očkování a antibiotika, vzhledem k nárůstu rezistence bakterií na antibiotika zůstává i dnes tato nemoc závažným onemocněním.
