Nevhodná konstrukce elektrány, nezkušený personál noční směny i osudově špatná rozhodnutí – u černobylské havárie před třiceti lety nebylo mnoho důvodů k přehnanému vychloubání. Celou havárii, její detaily i hrůzné následky sovětské vedení tajilo – k přiznání je přinutilo až měření švédských jaderných vědců, které posléze potvrdili vědci ze Švédského meteorologického institutu. Co se lidé tehdy z médií dozvěděli a jak by vypadalo zpravodajství o této tragédii v současné době on-line médií?
Moskvě trvalo celé tři dny, než tragédii v černobylské elektrárně přiznalo. Tehdy se ale neviditelný radioaktivní mrak už nacházel nad územím Polska, Švédska, Norska nebo severu dnešního Slovenska. Plný rozsah škod se navíc svět dozvěděl až po oslavách 1. máje.
„Potkala nás tragédie, nehoda na jaderné elektrárně Černobyl. Způsobilo to bolest mnoha sovětským lidem a vyvolalo paniku v zahraničí,“ řekl tehdejší vůdce sovětů Michail Gorbačov.
Česká média se dostávají k první informaci 29. dubna – tehdy v krátké, nenápadně umístěné zprávě na stránkách Rudého práva, které převzalo informaci z agentur. „Rada ministrů SSSR v pondělí oznámila, že na Černobylské jaderné elektrárně (Ukrajina) došlo k havárii, při níž byl poškozen jeden z reaktorů. Jak uvádí zpráva TASS, jsou podnikány kroky k odstranění následků a postiženým je poskytována pomoc. Byla vytvořena vládní komise.“
„Reakce na havárii byla pro režim typická. 30. dubna byla vytvořena vládní havarijní komise. Ta ale poprvé zasedla až 1. května, kdy byl radioaktivní mrak už dávno za našimi hranicemi. Takže 30. dubna řekli, že se nic neděje, 5. května oznámili, že je mírná radiace, a 8. května tvrdili, že mírná radiace klesá,“ uvedl před lety v České televizi historik Miroslav Vaněk.
Informování o Černobylu bylo pro Čechy impulzem přestat věřit médiím
„Muselo se utajit všechno, co mohlo ohrozit Sovětský svaz jako takový,“ řekl publicista Jefim Fištejn. „Gorbačov ne že by neměl informaci, on té informaci, jak by to mohlo skončit, nerozuměl,“ dodal s tím, že glasnost sice v té době v Sovětském svazu začala, ale měla své meze. „Černobylská havárie zrodila celou řadu mýtů a třeba i představu monster, dvouhlavých lidí a pětinohých ovcí,“ doplnil Fištejn dobovou zajímavost.
„To, že se tehdy v Československu informovalo stejně jako v Sovětském svazu, bylo v té době obvyklé,“ doplnil Miroslav Vaněk z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd. „Černobyl byl v Československu jedním z okamžiků, kdy se důvěra v média prolomila,“ popsal situaci.
Při nočním testu z 25. na 26. dubna měli inženýři prověřit, zda bude pohánění chladicího čerpadla schopné i po odstavení přívodu páry ještě nějakou chvíli (zhruba 40 vteřin) fungovat. Personál měl tedy snížit výkon generátoru zhruba na třetinu až čtvrtinu obvyklého výkonu.
25. dubna v jednu hodinu v noci začali provozovatelé elektrárny pomalu snižovat výkon reaktoru, až se ve 13 hodin úroveň výkonu dostala na 50 procent. Tehdy inženýři také odstavili první turbogenerátor a odpojili systém havarijního chlazení reaktoru, aby nepřekazil pokus. Z důvodu žádosti Ukrajinských energetických závodů o odklad testu se výkon reaktoru nezměnil po dalších devět hodin. Odklad mimo jiné způsobil, že v experimentu pokračovala skupina z nové směny, která nebyla na zkoušku připravena.
Samotný test započal 26. dubna v 1:23 hodin, kdy byla nejdříve odpojena turbína a posléze uzavřen i přívod páry. Tím se snížil průtok chladicí vody a vzrostla její teplota a tlak. Personál se přitom nemohl shodnout, nakolik výkon snížit – a zároveň udržet celý test pod kontrolou. Kritickým krokem bylo vytažení regulačních grafitových tyčí výš, než dovolovaly předpisy.
To vedlo k nekontrolovatelnému růstu výkonu reaktoru – směna se proto rozhodla regulační tyče zasunout zpět – bohužel už pozdě. Zvýšená teplota ložiska deformovala a při zasouvání došlo k jejich zaseknutí. Prudký tlak nahromaděné páry nakonec nevydrželo tisícitunové víko.
CO SE PŘED 30 LETY DĚLO:
25. dubna
1:00 - Provozovatelé elektrárny začínají pomalu snižovat výkon reaktoru. Účelem testu je sledování dynamiky reaktoru typu RBMK při omezeném toku energie. Experiment je pojímán jako eletrotechnická záležitost, tudíž jej začínají provádět elektrotechnici, nikoliv specialisté na jaderné reaktory.
13:05 - Postupným snižováním výkonu se nyní úroveň výkonu reaktoru dostává na 50 procent. Dochází k odstavení prvního turbogenerátoru a krátce na to také k odpojení systému havarijního chlazení reaktoru, aby nezačal působit během testu.
14:00 - Při běžném postupu experimentu by výkon reaktoru byl snížen na 30 %, avšak dispečer Ukrajinských energetických závodů žádá o odklad testu – blíží se svátek prvního máje a energie bude potřeba jinde. Test je tedy odložen a výkon reaktoru tak zůstává na padesáti procentech po dalších 9 hodin. Obsluha však již také nechává odpojený systém nouzového chlazení reaktoru, přestože je to v rozporu s předpisy. Odklad také způsobuje, že v experimentu pokračuje nová směna, která na něj nebyla připravena.
23:10 - Pracovníci ranní směny, kteří byli v předchozích dnech seznámeni s testem a znali celý jeho postup, odešli v 16 hodin. Odpolední směna pokračuje ve snižování výkonu reaktoru.
26. dubna
00:00 - Dochází k výměně odpolední a noční směny. Náčelník směny Alexandr Akimov přebírá kontrolu nad testem. V noční směně je však několik operátorů, kteří se na zkoušku nepřipravovali.
00:31 - Akimov dostává od provozního zástupce hlavního inženýra Anatolije Djatlova upozornění, že hladina výkonu klesla pod bezpečnostní limit 700 MW. Djatlov však Akimova donutí v testu pokračovat.
00:38 - V průběhu přípravy testu mají operátoři problémy s udržením stability výkonu reaktoru. Chybou staršího inženýra Leonida Toptunova dochází k prudkému poklesu výkonu až na 30 MW, kdy se prakticky zastavuje štěpná reakce. Reaktor se tak dostává do značně nestabilního stavu a měl by být odstaven. Za normálních okolností by reaktor zastavily automatické havarijní systémy, ty však obsluha úmyslně odpojila. Dochází tak k obejití další automatické kontroly.
00:42 - Pod nátlakem Djatlova se v experimentu pokračuje dále. Při 30 MW tepelných však nelze test provádět. Aby došlo ke zvýšení výkonu, nechávají operátoři v 1:19 na příkaz Djatlova regulační tyče, které jsou schopné v nouzi reaktor zastavit, vysunout výše, než povolují předpisy. Výkon reaktoru během pěti minut vzroste na 200 MW.
01:22 - Operátor Toptunov si nechává počítačem zjistit stav reaktoru a zjišťuje, že počet regulačních tyčí je v regulační zóně reaktoru pouze šest až osm, přestože minimální stanovený počet je 30. Po tomto zjištění měli operátoři okamžitě odstavit reaktor, dokud to stále bylo možné. Přesto se však rozhodují pokračovat dále.
01:23:04 - Operátoři se dopouštějí poslední osudové chyby – zablokovávají havarijní signál, který by při uzavření přívodu páry na turbínu automaticky odstavil reaktor. Následně odpojují turbínu a uzavírají tak přívod páry. Reaktor dál běží na 200 MW tepelných, podstatně se však snižuje průtok chladicí vody a roste její teplota a tlak. S rostoucím množstvím páry se zvyšuje množství neutronů v aktivní zóně. Tlak páry začíná zvedat 350kilogramové uzávěry palivových tyčí.
01:23:40 - Výkon reaktoru nekontrolovatelně roste – každou sekundu se zdvojnásobuje. Akimov se rozhodne stisknout tlačítko AZ-5, po jehož stisknutí se do aktivní zóny reaktoru začínají zasouvat regulační tyče. Ty však předtím byly téměř všechny úplně vytaženy a jejich účinek tak byl příliš pomalý. Do zóny nejprve pronikají ty pokovené konce tyčí, které spolu s dočasně odpojeným chladicím okruhem způsobují zvýšení rychlosti reakce. Regulační tyče se vlivem zvýšené produkce tepla deformují a zaseknou se poté, co jsou zasunuty do jedné třetiny. Tyče tak nejsou nadále schopné zastavit reakci. Z reaktoru jsou slyšet různé údery.
01:23:44 - Osudové chyby pracovníků jaderné elektrárny zapříčiňují havárii – dochází celkem ke dvěma explozím. Reaktor je natolik přetlakován, že se odtrhne horní betonové víko o váze 1000 tun. Do reaktoru tak vniká vzduch a reakcí vodní páry s rozžhaveným grafitem vzniká vodík, který vzápětí exploduje a rozmetá do okolí palivo a 700 tun radioaktivního hořícího grafitu, což vede ke vzniku požáru. Začíná unikat radioaktivní záření. Akimov ani Djatlov nevěří, že došlo k nehodě, a tak posílají dva operátory zkontrolovat aktivní zónu. Ti jsou ozářeni smrtelnou dávkou, stihnou však ještě podat zprávu o tom, co viděli. V 1 hodinu 26 minut se spouští požární alarm.
01:28 - Na místo vyráží hasičský sbor. Ve 2:20 dochází k lokalizaci požáru ve čtvrtém bloku. Požár se povede uhasit až krátce po páté hodině ranní. Vzniklý radioaktivní mrak je větrem hnán nejdříve nad Skandinávii, poté směřuje i nad Polsko, tehdejší Československo a Rakousko. Druhá vlna zasáhla také Bulharsko.
15:00 - Informace o havárii se stále tají. Situaci v Černobylu mapuje z vojenské helikoptéry Valerij Legasov, člen Akademie věd SSSR, zástupce ředitele Kurčatovova institutu atomové energie. Navrhuje okamžitou evakuaci obyvatel i zasypání reaktoru pískem a olovem.
27. dubna
07:00 - Ve vozidle vybaveném radiační ochranou vyráží k elektrárně generál Pikalov. Zjišťuje, že uvnitř reaktoru ještě hoří grafit a že reaktor vydává ohromné množství záření a tepla. Krátce nato je varována sovětská vláda, která ve 14 hodin nechává evakuovat přilehlé město Pripjať. Helikoptéry začínají na reaktor svrhovat 800 tun dolomitu, karbid boričitý, 2400 tun olova a 1800 tun písku a jílu.
28. dubna
21:02 - Teprve dva dny po nehodě se svět prostřednictvím sovětské agentury TASS dozvídá o katastrofě. Je vyhlášeno třicetikilometrové zakázané pásmo.
2. května
Hasiči odčerpávají vodu ze zásobníku pod reaktorem a tento nebezpečný úkol, za který dostanou prémii 1000 rublů, plní až do osmého května. Odčerpáním vody došlo k zamezení termální exploze.
4. května
Do země pod reaktorem jsou vrtány díry, jimiž se pumpuje tekutý dusík, který půdu zmrazí.
