30 let od Černobylu

Smrtící radiace z vybuchlého čtvrtého reaktoru ohrožuje okolí Černobylu i po 33 letech od neštěstí. Oblast nejhorší jaderné havárie všech dob funguje jako velká laboratoř pro zkoumání intenzity a vlivu záření. Britští experti nově situaci mapují také pomocí dronů a umělé inteligence. Mrazivý příběh teď znovu přitahuje pozornost i díky filmařům.

Kniha Modlitba za Černobyl držitelky Nobelovy ceny za rok 2015 Světlany Alexijevičové je jako ten nejděsivější horor – ovšem s tím rozdílem, že vše je zde skutečné. Až příliš skutečné. Černobyl totiž zabíjí i dnes, tiše a zákeřně.

Nová kovová kopule zakryla v odstavené jaderné elektrárně v ukrajinském Černobylu havarovaný čtvrtý reaktor. Mimořádné dílo stálo 1,5 miliardy eur (přes čtyřicet miliard korun) a má mít životnost sto let – po tuto dobu bude bránit úniku radioaktivity. Přesun obřího krytu nad havarovaný reaktor začal před dvěma týdny.

Svět po Černobylu usilovně pracoval na zvýšení bezpečnosti jaderných elektráren. Současné technologie jsou podle expertů mnohem efektivnější. Zvláštní ochranu mají i české elektrárny v Temelíně a Dukovanech. Jejich reaktory lze preventivně zastavit a pro případ nouze jsou připraveny záložní generátory. Pokud jde o případný teroristický útok, odborník na jaderné zbraně Vlastislav Bříza uklidňuje – české elektrárny by přežily i náraz letadla.

Obava, zda by černobylská jaderná elektrárna odolala náletu, byla důvodem testu, který skončil katastrofou. O příčině i nešťastném průběhu testu ve čtvrtém bloku jaderné elektrárny Černobyl hovořil v Interview ČT24 expert na jaderné zbraně Vlastislav Bříza. Zdůraznil přitom, že tím, jak získával vzdělání o problematice, jeho obavy z následků černobylské havárie poklesly.

Nevhodná konstrukce elektrány, nezkušený personál noční směny i osudově špatná rozhodnutí – u černobylské havárie před třiceti lety nebylo mnoho důvodů k přehnanému vychloubání. Celou havárii, její detaily i hrůzné následky sovětské vedení tajilo – k přiznání je přinutilo až měření švédských jaderných vědců, které posléze potvrdili vědci ze Švédského meteorologického institutu. Co se lidé tehdy z médií dozvěděli a jak by vypadalo zpravodajství o této tragédii v současné době on-line médií?

Vysídlená oblast okolo jaderné elektrárny v Černobylu je rozlohou srovnatelná s Lucemburskem. Během několika dní po havárii se odtamtud muselo natrvalo vystěhovat přes 100 tisíc lidí. Takzvaný „Rudý les“ z borovic zničený silným radioaktivním spadem leží v 10kilometrové zóně, která začíná hned za komplexem reaktoru. Jde o jednu z nejvíce kontaminovaných oblastí na světě a zároveň lokalitu bohatou na výskyt mnoha ohrožených druhů. Radiační tolerance fauny a flóry je totiž jiná než lidská.

Černobylská katastrofa se stala naší největší zkouškou mezi druhou světovou válkou a válkou, kterou rozpoutala proti Ukrajině Moskva. Na pietním setkání to řekl ukrajinský prezident Petro Porošenko. Šéf Kremlu Vladimir Putin ocenil odvahu a obětavost sovětských záchranářů při likvidaci exploze v černobylské jaderné elektrárně. Na oběti vzpomínali lidé po celé Ukrajině, ale i v Moskvě nebo Minsku.

Pripjať mělo být městem mladých. Stalo se městem duchů. Sídlo určené pracovníkům černobylské elektrárny, kde průměrný věk obyvatel nepřesahoval třicet let, se naráz vylidnilo v noci z 26. na 27. dubna 1986, déle než čtyřiadvacet hodin po černobylské havárii. Zbyly jen prázdné prádelny, opuštěné školní třídy a lyrický symbol jaderného neštěstí – rezavějící ruské kolo.

Havárie černobylské jaderné elektrárny nepřestává být ani po třech dekádách předmětem zájmu odborné i laické veřejnosti. V centru pozornosti zůstává otázka dopadů této události na zdraví lidské populace, na životní prostředí, ale i na jadernou energetiku jako takovou. Stejně tak pokračují diskuse o tom, jaký vliv měly černobylské události na stabilitu tehdejšího Sovětského svazu, kterému v té době zbývala do rozpadu poslední „pětiletka“.

Svět si připomíná 30 let od jedné ze dvou nejhorších jaderných havárií v historii - od výbuchu elektrárny v ukrajinském Černobylu v tehdejším Sovětském svazu. K tragédii došlo jednu hodinu a 23 minut po půlnoci 26. dubna 1986. Radioaktivní oblak, který tehdy z elektrárny unikl, zamířil do sousedního Běloruska a přes východní Evropu dál až do Skandinávie. Že k nehodě došlo, přiznal Sovětský svaz až po třech dnech.

Život po jaderné katastrofě převzala příroda, říká jedna z takzvaných bábušek z Černobylu - žen, které se rozhodly nelegálně vrátit do zakázaného pásma. Přístroje na měření radiace tu pípají na plné obrátky, ženy ale odmítají odejít - prý by zemřely steskem po rodné vesnici. Do evakuované Pripjati, neboli „města duchů“, pořádá zájezdy řada cestovních kanceláří. Rozpadající se domy, v nichž pomalu zapadají prachem osobní věci Ukrajinců, zarůstají zelení. „Připadal jsem si jako v zapomenuté hrobce,“ zavzpomínal fotograf a nadšenec vystupující pod přezdívkou DiverZant na své dojmy z opuštěných míst.

Normálně se lidé na stavbě smějí a mluví, v okolí zničeného čtvrtého reaktoru v Černobylu ale panovala ponurá atmosféra, vzpomíná na první dojem ze zamořené oblasti stavební inženýr Petr Rychetský, který pracuje na ukrajinské jaderné elektrárně na novém krytu, jenž má zabránit úniku radiace. Od černobylské tragédie uplyne 26. dubna třicet let.