Praha/Hongkong - Boj hongkongských studentů za demokratické volby neustává. Místní vláda odmítá jakékoliv požadavky studentů vyšlyšet a vyhrožuje tvrdým zásahem, pokud dojde k obsazení vládních budov. Jaká panuje po víc než týdnu demonstrací ve městě nálada? Litují místní návratu pod správu Pekingu? A jak se liší mladí lidé z pevninské Číny od těch, co vyrostli v Hongkongu? Na otázky Portálu ČT24 odpovídala redaktorka Kateřina Procházková, která sleduje bouřlivou situaci přímo v ulicích Hongkongu.
Hongkong po staletí patřil britské koruně, nyní jím zmítají prodemokratické protesty. V jakých souvislostech v Hongkongu slova Británie a Londýn zaznívají dnes? Vládne nostalgie, nebo naopak vztek, že došlo k předání Číně? A jak se Londýn k současným protestům staví?
Londýn je velmi obezřetný. Britský premiér David Cameron se sice už v úterý nechal slyšet, že je znepokojen z aktuální situace v Hongkongu, čínští aktivisté od něj ovšem očekávali mnohem tvrdší reakci. Věřili, že Cameron současnou situaci zkritizuje a změny, které Peking do voleb v této oblasti zavádí, odsoudí za nelegitimní. Tedy neslučitelné s dohodou, kterou Velká Británie a Čína při předávání Hongkongu v roce 1997 podepsaly. Jak hongkongští Číňané na Brity pohlíží, pak záleží na jednotlivcích. Někteří samozřejmě předání Hongkongu pod správu Číny odsoudili a dodnes jej hodnotí jako chybu. Jiní se naopak považují za součást Číny a Peking vidí jako svůj vzor. A to nejen ekonomický.
Jedním ze sloganů, které se k deštníkovým protestům vztahují, je také „Occupy Central with Love and Peace“. Nabízí se souvislost se tři roky starou americkou iniciativou Occupy Wall Street. Nakolik se jí obyvatelé Hongkongu nechali inspirovat? Je zde možné hledat spojitost?
„Určitě, Occupy Central, inspirované Occupy Wall Street, vehnalo tehdy do ulic Hongkongu stovky lidí. Desítky z nich dokonce v centru města, pod bankou HSBC, žili několik týdnů. Deštníkové demonstrace, které teď město zachvátily, se pak odehrávají na zhruba stejných místech jako Occupy Central – ať už v Central nebo částech jako jsou Admirality, Causway Bay a Mongkok. Jsou ale mnohem většího rozsahu než tehdejší hlasitá kritika bank a peněžních domů.“
Součástí hongkongských protestů je i hojně používaná symbolika hippies, ať už jde o znak nebo slogany. Jde jen o projev často zmiňované levicovosti vysokoškolských studentů, nebo to má i jiný důvod?
Tady bych opět viděla inspiraci hnutím Occupy Wall Street. Ale samozřejmě jde o studentské hnutí a hesla, která demonstranti používají, přichází z nejrůznějších zdrojů. Vtipná jsou především ta, která jsou velmi slušná a omlouvající se za komplikace demonstracemi způsobené, například: 'Promiňte za nepříjemnosti spojené s protesty, snažíme se změnit Hongkong.' Nebo ty odsuzující tyranii a kriminalitu jako 'Žádné násilí, milujeme Hongkong!'
V souvislosti s 25. výročím masakru na Tchien-an-men se hovořilo o tom, že mladá čínská generace je příliš konzumní a tato historie ji vlastně nezajímá, navíc k ní nemá informační přístup. Nyní v Hongkongu sledujeme masivní protesty. V čem se studenti z pevninské Číny a Hongkongu liší?
Liší se velmi významně. Hongkongští studenti jsou mnohem aktivnější, vychováváni v demokracii, volnosti s neomezeným přístupem k informacím. Naopak tedy od těch z pevninské Číny. Vždyť zatčenému iniciátorovi současných Deštníkových protestů v Hongkongu je pouhých sedmnáct let. Je to jako srovnávat lidi, kteří vyrostli a žili za železnou oponou s jejich západními sousedy. Samozřejmě se ale i mezi studenty z pevninské Číny objevují osobnosti, které mají chuť bojovat za demokracii a změny. Je jich ale jistě mnohem méně. Po perzekuované generaci z Tchien-an-menu, kteří byli za svou odvahu opravdu krutě potrestáni – především lety vězení - se jistě o současných mladých Číňanech z pevniny nedá mluvit jako o bojovnících za svobodu.
Jak mladí lidé v rámci protestů využívají sociální sítě? Nakolik je Peking blokuje?
Využívají je velmi výrazně. Pomáhají jim orientovat se v ne zcela přehledné situaci. Obzvláště při nedělních protestech, kdy policie použila pepřové spreje a slzný plyn. To se pomocí sociálních sítí demonstranti domlouvali na tom, kam ustoupit, kdy použít masky a podobně. Stejně tak sociální sítě pomáhají i v distribuci fotografií, sloganů nebo při organizaci dodávek jídla a pití 'na barikády". Na pevninské Číně se ovšem většina těchto aplikací, sítí a stránek nedá otevřít. Slova jako okupovat, deštník, demonstrace v Hongkongu jsou zablokovaná. Existují sice způsoby, jak cenzuru typu 'Great Wall China' obejít, není to ale jednoduché a samozřejmě ne pro všechny.
Existuje interakce mezi obyvateli pevninské Číny a obyvateli Hongkongu? Vědí např. lidé v Šanghaji o tom, co se v Hongkongu momentálně děje? A zajímá je to vůbec?
Samozřejmě, že některé obyvatele kontinentální Číny to zajímá. Problém je v tom - jak jsem už řekla v předcházející odpovědi - že oproti Hongkongu na pevnině tvrdě zasahují cenzoři. Hlídají, co se objevuje na internetu a v médiích. Informace o hongkongských protestech dokonce některá čínská státní media komentovala jako boj policie proti chuligánům a rušivým živlům. V podstatě tak situaci zcela obrátila ve prospěch hongkongské policie a vlády.
Je možné, aby se nepokoje přelily i do jiných oblastí Číny, například Macaa?
To samozřejmě možné je. Primárně jde ale o demonstrace a boj obyvatel Hongkongu za zachování demokracie v jejich oblasti. Samozřejmě by mohly tyto události inspirovat i v jiných čínských provinciích a oblastech - ať už v dlouhodobě 'problematickém' Tibetu nebo Sinťiangu. Opět ale záleží na tom, jak se informace budou rychle do těchto míst přenášet a aktivitě tamních lidí, kteří jsou ale dlouhodobě pod kontrolou.
Zasahuje do situace nějakým způsobem Tchaj-wan?
Lidé na Tchaj-wanu podporují demonstranty v Hongkongu, zorganizovali už několik akcí. Reakce je o to silnější, že před několika dny Peking oznámil, že Tchaj-wan by se mohl stát součástí Číny a fungovat ve stejném systému jako Hongkong – tedy dva systémy, jedna země. Akce na podporu Hongkongu pak probíhají či se plánují v desítkách měst na světě, včetně Prahy.
