Lhasa/Poděbrady - Dvacetiletý Tibeťan Caiba většinu svého života kočoval po himalájských kopcích a choval jaky. Setkání se zpravodajem ČT Tomášem Etzlerem před dvěma lety mu ale zásadně změnilo život: téměř by se dalo říci, že absolvoval skok ze středověku do 21. století. Teď se chystá studovat výpočetní techniku v Česku – v zemi, o níž většina jeho příbuzných donedávna nikdy neslyšela. V jedné z nejchudších oblastí světa žijí jako jejich předci před stovkami let životem polonomádů: v zimě jsou ve vesnicích, v létě kočují a chovají jaky.
Studium na čínských vysokých školách není pro Tibeťany snadné. Kromě vlastního jazyka musejí umět čínsky a anglicky. To mimo jiné znamená zvládnout hned tři druhy písma. Možnost studovat za pomoci stipendia české ambasády v Číně znamená pro Caibu možná jedinou šanci, jak se k diplomu dostat. Na letenku se složila celá rodina.
Caiba sice chce studovat, ale pak se určitě hodlá vrátit domů do Tibetu. Teď se bude rok učit v Poděbradech česky; pokud zvládne češtinu i tříleté studium počítačů, bude to znamenat velkou šanci na lepší život - pro něj i pro jeho rodinu. I proto o politice v Číně a v Tibetu Caiba zásadně nemluví. Svou šanci si nechce pokazit.
Na Česku se Caibovi líbí, že je to opravdu klidná země. Trochu toho klidu by si prý s sebou chtěl odvézt i zpátky do Tibetu. Líbí se mu posekaná tráva v parcích a fascinuje ho, že tu vidí staré budovy; v Číně se teď všechno staré bourá. A co se mu naopak nelíbí? Lidé tu po ulicích chodí na jeho vkus hrozně rychle, pozastavuje se nad sochami zobrazujícími obnažená těla a především mu u nás nechutná jídlo; neuspokojují ho ani čínské restaurace, které prý s čínskou kuchyní nemají vůbec nic společného. Doma byl zvyklý jíst k snídani, k obědu i k večeři jačí tvaroh a campu – masové koule s moukou.
Nadaného mladého Tibeťana objevil štáb České televize před dvěma lety. Česká televize se tehdy snažila proniknout na tibetská území, která Peking z větší části uzavřel po vlně krvavých nepokojů.
