Káhira/Rijád - Klíčovými tématy osmidenní cesty amerického prezidenta George Bushe do Izraele, na západní břeh Jordánu a do pěti arabských spojeneckých zemí byl izraelsko-palestinský mírový proces, údajně nebezpečný Írán, demokracie a také rekordní cena ropy. Blízký východ je pro americké prezidenty už několik desetiletí zdrojem zklamání a Bush se dlouho vyhýbal osobně se angažovat v nekonečných a neřešitelných místních sporech.
Jestliže ze své první významné cesty do této oblasti odjíždí rozčarovaný z toho, že ničeho konkrétního nedosáhl, pak má pravdu, napsala agentura AP. Odborník na Blízký východ v americké Radě pro zahraniční vztahy Steven Cook cestu považuje za nezávazné povídání. Domnívá se, že příhodná atmosféra obnovených izraelsko-palestinských mírových rozhovorů vyvane okamžitě, jakmile Bush dorazí do Washingtonu. Izraelský premiér Ehud Olmert a předseda palestinské samosprávy Mahmúd Abbás, s nimiž se Bush odděleně sešel, prý jenom nechtěli amerického prezidenta zesměšnit.
Těsně před Bushovou návštěvou sice začaly rozhovory o klíčových bodech budoucí mírové dohody, ale ještě když byl Bush v oblasti Perského zálivu a pak v Egyptě, bylo v nebývalé míře obnoveno násilí v pásmu Gazy a jedna z izraelských stran vystoupila kvůli nesouhlasu s mírovými rozhovory z vládní koalice.
Saúdská Arábie neposkytla záruky k jedinému z Bushových témat. Nevyslovila se k možnosti arabsko-izraelského usmiřování a nezavázala se k ničemu ani v otázce ropy, v níž má hlavní slovo. Bush sice po jednání s králem Abdalláhem tvrdil, že Rijád pochopil, že ekonomická recese v USA i jinde na světě není v zájmu nikoho, ale král se konkrétně k tématu zvyšování těžby v rámci zemí OPEC k ničemu nezavázal. Ministr ropného průmyslu Alí Ibráhím Nuajmí byl zdvořilý, avšak omezil se pouze na konstatování, že se OPEC bude řídit, tak jako vždy, potřebami trhu.
Podobně vlažná byla reakce na Bushovy opakované výroky o nebezpečném Íránu. „Hovořil jsem o něm na každé ze svých zastávek. Ujistil jsem, že pro nás jsou stále na stole všechny možnosti, ale že já dávám přednost diplomatickému řešení,“ tvrdil Bush. Analytici se podle agentur shodují, že ačkoli Kuvajt, Bahrajn, Spojené arabské emiráty i Saúdskou Arábii, do nichž Bush zavítal, zneklidňuje rostoucí vliv Íránu, nepřejí si v sousedství další americkou vojenskou konfrontaci.
„Írán je významný soused. Nic proti němu nemáme a doufáme, že Teherán vyhoví legitimním mezinárodním požadavkům,“ řekl saúdskoarabský ministr zahraničí Fajsal ibn Abdal Azíz Saúd v reakci na Bushova slova.
O moc lépe se Bushovi nevedlo ani v jeho oblíbeném tématu o šíření demokracie. Před třemi lety jeho vláda hovořila o velkém plánu pro tuto oblast. Prosazení demokratických reforem na Blízkém východě bylo tehdy prioritou Bushovy vlády.
Bush se sice v projevu v Abú Zabí pokusil shrnout toto téma jakožto úspěch, když poukazoval na volby v Bahrajnu, Kuvajtu a SAE a také na místní volby v Saúdské Arábii, avšak nemohl k nim přiřadit svou někdejší největší naději - Egypt. Právě ten měl být modelem, jak lze na Blízkém východě praktikovat demokracii. Jenomže v Káhiře se proti Bushovi před jeho příjezdem do Šarm aš-Šajchu demonstrovalo a prezidentovi Husnímu Mubarakovi i jeho vládě roste silná opozice v podobě sice stále ještě zakázaného, avšak velmi populárního Muslimského bratrstva.
Bohaté vládnoucí dynastie zemí Perského zálivu se snažily americkému prezidentu ukázat svou moderní tvář. Viděl projekty počítající s rozvojem obnovitelných energetických zdrojů, na setkáních s ním byly i ženy a mladí podnikatelé. Avšak přednáškový sál v Abú Zabí byl při jeho projevu zaplněn jen do dvou třetin a potlesk vlažný. Bushův poradce pro otázky národní bezpečnosti Stephen Hadley charakterizoval atmosféru na uzavřené diskusi na téma svoboda takto: „Přikyvovali.“
