Canberra - Austrálie vůbec poprvé v historii udělila čestné občanství. Jeho držitelem se stal in memoriam švédský diplomat Raoul Wallenberg, který za druhé světové války zachránil na dvacet tisíc maďarských Židů. Koncem války ho zatkla sovětská rozvědka a od té doby o něm nikdo neslyšel. Zřejmě byl zastřelen v moskevské věznici. Ve Švédsku se stal národním hrdinou. Čestné občanství mu (jako druhému v historii) udělily v roce 1981 i Spojené státy.
Australská premiérka Julia Gillardová označila Wallenberga jako člověka s mimořádnou morální odvahou a příkladného hrdinu. Čestné občanství má být poděkováním a vyjádřením vděčnosti za vše, co Austrálie získala díky lidem, které Wallenberg zachránil.
Univerzitní profesor Frank Vajda během ceremoniálu zavzpomínal na to, jak mu Wallenberg coby malému chlapci zachránil život: "Zastavil deportační vlak. Podal lidem pasy a Němcům oznámil: Jsem diplomat, jsem Švéd. Tihle lidé mají švédské občanství a jsou pod mou ochranou. Nechte je jít."
Rodina Wallenbergů byla jedna z nejbohatších a nejváženějších ve Švédsku. Raoul se v roce 1941 setkal s maďarským Židem Kolomanem Lauerem, který vedl exportní firmu, a brzy se stal jeho společníkem. Jako mezinárodní ředitel obchodní společnosti pro střední Evropu Wallenberg hodně cestoval - i do Maďarska. V březnu 1944 Maďarsko obsadil Hitler a začaly masové deportace Židů. Začátkem roku 1944 žilo v maďarské metropoli asi 700 000 Židů. Než Wallenberg v červenci 1944 do Budapešti přijel, přežilo jich už jen 230 000. Konce války se ve městě dožila asi polovina, z toho na 100 000 vděčí za život právě Wallenbergovi.
Wallenberg před vysláním do Maďarska intenzivně komunikoval se švédskými politiky a dobře znal i maďarské hnutí odporu. Jeho diplomatická práce v Budapešti měla být zřejmě jen zástěrkou jeho skutečného poslání tajného emisara Výboru pro válečné uprchlíky, který zřídil americký prezident Franklin Roosevelt, aby se pokusil zabránit vyhlazení Židů v Evropě.
Mladý diplomat pomáhal Židům netradiční diplomacií včetně zastrašování, úplatků a kontaktů s manželkou tehdejšího maďarského ministra zahraničí. Židům v transportech rozdával diplomatické dokumenty, tzv. ochranné pasy, pomáhal sirotkům, ženám. Zabránil likvidaci budapešťského ghetta. Mnozí Židé také přežili v asi 32 takzvaných chráněných domech - na některých z nich byly například cedule Švédská knihovna nebo Švédský výzkumný ústav.
Wallenbergův osud je stále nejistý
Wallenbergův konec je stále zahalen tajemstvím. Když odjížděl 17. ledna 1945 v doprovodu ruské eskorty navštívit velitele sovětských vojsk v Debrecínu, při loučení se svými přáteli jednomu z nich řekl: „Nejsem si jist, zda odjíždím jako host, nebo vězeň. Ale do osmi dnů se vrátím.“ Od té doby ho nikdo z jeho známých neviděl.
Sověti, kteří ho možná považovali za amerického špióna, ho odvezli do moskevské věznice Lubjanka (patřící tajné policii KGB), kde se s největší pravděpodobností stal obětí čistek sovětského diktátora Josifa Stalina. Podle oficiálního stanoviska Moskvy z února 1957 zemřel v moskevské věznici 17. července 1947 na infarkt. Jasno do případu nevnesla ani desetiletá práce švédsko-ruské komise, která v lednu 2001 konstatovala, že švédská vláda udělala dva a půl roku po Wallenbergově zadržení, tedy v letech, kdy byl ještě naživu, překvapivě málo pro jeho propuštění.
