Washington - Vlády těch evropských zemí, které se po 11. září 2001 jakýmkoli způsobem podílely na vzniku tajných věznic a spolupracovaly s americkou Ústřední zpravodajskou službou (CIA) na únosech, zadržování a mučení lidí podezřelých z terorismu, by měly nést odpovědnost a důkladně vyšetřit, co se na jejich území odehrálo. Politiky k tomu vyzvala mezinárodní organizace na ochranu lidských práv Amnesty International (AI), podle níž po loňském zveřejnění zprávy amerického Senátu nemohou vlády dál strkat hlavu do písku a musejí začít stíhat konkrétní osoby.
Státy, které na popud CIA provozovaly tajné věznice, kde docházelo ke krutým výslechům podezřelých, podle AI nemohou ohledně této záležitosti už dále mlčet. Přístup vlád, které dosud vesměs odmítaly jakoukoli zodpovědnost za nelegální praktiky, je nyní neudržitelný zejména kvůli novým podrobnostem, jež vypluly na povrch po zveřejnění senátní zprávy.
„Bez evropské pomoci by USA nikdy nebyly schopny tak dlouhá léta tajně zadržovat a mučit lidi. Senátní zpráva naprosto jasně ukazuje, že zahraniční vlády byly pro 'úspěch' operací CIA nepostradatelné,“ uvedla Julia Hallová, která v AI působí jako odbornice na oblast boje proti terorismu. „Doba zapírání a zastíracích manévrů skončila,“ dodala.
Jde prý zejména o Polsko, Rumunsko a Litvu
Ačkoli materiál amerických zákonodárců, který popsal brutální výslechové metody CIA, konkrétní země nezmiňuje, je prý z předchozích informací zcela jasné, o které státy jde. Řeč je údajně zejména o Polsku, Rumunsku a Litvě, kde americké tajné služby podle všeho provozovaly utajené věznice, a o Británii, Makedonii a Německu, které byly CIA v jejích aktivitách nápomocné.
Ve zmíněných věznicích používali podle dřívějších zpráv agenti CIA při výsleších i mučení, například metodu takzvaného waterboardingu, tedy simulovaného topení, nebo upírání spánku. A evropští politici by nyní měli zjistit, kdo dal svolení k tomu, aby americké služby na jejich území něco takového prováděly. Dnes už totiž není možné, aby vlády odůvodňovaly porušování základních lidských práv poukazem na národní bezpečnost, zdůraznila Hallová.
I když se v Rumunsku, Polsku i Litvě vedla či vedou vyšetřování ohledně tajných amerických věznic, nikdy nedospěla ke konkrétnímu obvinění. Ani jedna ze zemí oficiálně existenci těchto zařízení nepřiznala, ačkoli jednotliví činitelé o nich už hovořili.
Síť tajných vězeňských zařízení začala vznikat krátce po 11. září 2001 a mimo Evropu fungovala i v Pákistánu, Afghánistánu, Egyptě či Jordánsku. Mezi jednotlivými zařízeními převážela zadržené lidi letadla, která používala k mezipřistáním letiště v dalších spolupracujících zemích, mimo jiné v Česku. V České republice podle zpráv médií a nevládních organizací přistálo v roce 2003 několik strojů mířících pro vězně či s nimi například do Afghánistánu či Uzbekistánu.
Kvůli medializaci jednotlivých věznic a sporům s vládami dotčených zemí se začala vězení, kterými prošlo přes 100 lidí, po několika letech postupně zavírat. Začátkem roku 2006 bylo podle senátní zprávy posledních 28 vězňů ve zbývajících dvou tajných zařízeních: v Litvě a Afghánistánu. V září téhož roku prezident George Bush poprvé přiznal, že CIA tajné věznice užívala, a prohlásil, že jsou uzavřeny.
