Americké vojenské námořnictvo zřejmě zachytilo zvuk imploze ponorky Titan nedlouho poté, co v neděli zahájila svůj sestup k vraku Titanicu. Námořnictvo informaci sdílelo s americkou pobřežní stráží, která ji využila k zúžení oblasti hledání zmizelé ponorky, uvedli podle listu The Wall Street Journal američtí obranní činitelé. Ve čtvrtek pobřežní stráž uvedla, že se našly trosky ponorky a že všech pět členů posádky je téměř jistě po smrti. V pátek Kanadský úřad pro bezpečnost v dopravě (TSB) oznámil, že zahajuje vyšetřování osudu ponorky.
Americké námořnictvo zachytilo implozi ztracené ponorky už v neděli. Vyšetřování povede Kanada
Zvuková „anomálie“ byla zaznamenána v blízkosti místa, kde se ponorka nacházela, když ztratila spojení s mateřskou lodí. Předpokládá se, že implozi zachytilo námořnictvo pomocí tajného sonaru s dlouhým dosahem, který má původ v době studené války. Akustický podmořský detekční systém byl vytvořen v 50. letech minulého století ke sledování sovětských ponorek v hlubinách Atlantiku, napsal server BBC News.
Co implozi Titanu způsobilo, není jasné, podle expertů to ale mohlo být lehké narušení jeho vnějšího pláště.
Katastrofická imploze je neuvěřitelně rychlá a nastane během pouhého zlomku milisekundy, popsala stanici CNN Aileen Maria Martyová, bývalá námořnice a nyní vyučující na americké Floridské mezinárodní univerzitě (FIU). „Celá ponorka by se zhroutila sama do sebe dříve, než by si lidé uvnitř vůbec uvědomili, že nastal nějaký problém,“ řekla Martyová. „Nakonec z tolika způsobů, jak můžeme zemřít, je tento bezbolestný,“ dodala.
Podobný názor má i odborník na podmořskou záchranu David Mearns. „Jediné pozitivum na tom je, že to bylo okamžité, doslova v milisekundách. Ti muži si nemohli ani uvědomit, co se děje.“
Podmořský technik a potápěč Pavel Gross zmínil, že tlaková komora ponorky byla vyrobena z karbonu. „To je náročná technika, která vyžaduje nejpreciznější kontroly při výrobě. Tohle všechno zřejmě bylo hrubě zanedbáno a citlivá konstrukce to nevydržela.“
Materiál se podle něj opotřeboval, protože ponorka se k troskám lodi spouštěla opakovaně. V materiálu se nejspíš vytvořily drobné praskliny, které se postupně šířily, a poslední ponor už nevydržel. Posádka podle něj musela slyšet praskání, které předcházelo implozi.
Nehodu čeká vyšetřování
Kanadský úřad pro bezpečnost v dopravě (TSB) v pátek oznámil, že zahajuje vyšetřování osudu turistické ponorky Titan. Před oznámením panovaly nejasnosti ohledně toho, kdo by měl vyšetřování incidentu vést, napsala agentura AP. Zničená ponorka patřila americké společnosti OceanGate Expeditions, registrovaná však byla na Bahamách. Nejbližší pevninou od míst, kde se ztratila, byla Kanada, zatímco na palubě byli lidé z USA, Francie, Británie a Pákistánu.
Kanadská agentura TSB spuštění vyšetřování vysvětlila tím, že loď Polar Prince, která ponorku doprovázela, pluje pod kanadskou vlajkou. Předtím se objevila informace, že vyšetřování povede americká pobřežní stráž, ta to ovšem nepotvrdila.
Kanadské i americké složky se mezitím podle AP stále věnovaly prohledávání oblasti, kde byly ve čtvrtek nalezeny trosky ponorky. Úlomky byly v hloubce přibližně 3800 metrů v blízkosti vraku slavného britského parníku, který se pětičlenná posádka vydala zkoumat.
Není jasné, v jaké hloubce se ponorka v době nehody nacházela. Vrak parníku leží na oceánském dně 3,8 kilometru pod mořskou hladinou a Titan ztratil kontakt s doprovodnou lodí zhruba hodinu a 45 minut po začátku jinak dvouhodinového sestupu. V hloubce, kde leží Titanic, působí tlak 381 fyzikálních atmosfér – tedy několikasetnásobně větší, než na hladině, řekl CNN Rick Murcar z americké Národní asociace jeskynních potápěčů (NACD).
Hlavní otázkou vyšetřování neštěstí nyní bude, zda příčinou bylo selhání konstrukce. Tlak panující v této hloubce by znamenal, že v takovém případě došlo k „velmi silné implozi hlavního těla ponorky“, řekl BBC Blair Thornton z anglické Southamptonské univerzity.
Dostupné informace a nalezené trosky odpovídají „katastrofické implozi“ i podle anglického kontradmirála Johna Maugera. Dálkově řízená plavidla totiž na dně oceánu našla dvě oblasti trosek, z nichž jedna obsahovala záď ponorky a druhá konstrukci na spodní části plavidla, což naznačuje, že se roztrhlo na kusy.
Úřady, které budou pověřené vyšetřováním nehody, se podle bývalého kapitána ponorky britského královského námořnictva Ryana Ramseyho pokusí shromáždit co největší množství trosek.
„Neexistuje žádná černá skříňka, takže nebudeme schopni vysledovat poslední pohyby samotného plavidla,“ uvedl Ramsey, podle kterého se ale jinak postup vyšetřovatelů neliší například od prověřování havárie letadla.
Řeší se také, zda mělo pátrání probíhat jinak. A také širší okolnosti regulace soukromých ponorek v mezinárodních vodách. Jejich provoz se přirovnává k počátkům aviatiky před sto lety. I v létání postupně přišla pravidla, která bezpečnost zlepšila.
Camerona nehoda nepřekvapila
Osud ponorky a její posádky nepřekvapil režiséra Jamese Camerona. Ten se v rámci přípravy filmu Titanic opakovaně potopil k vraku lodi, celkem navštívil oceánské dno třiatřicetkrát. „Překvapila mě podobnost s tragédií Titanicu, kdy byl kapitán opakovaně varován před ledovci na trase lodi, ale přesto při bezměsíčné noci pokračoval plnou rychlostí do ledového pole a mnoho lidí kvůli tomu zahynulo,“ řekl Cameron ABC News. „A vzhledem k tomu, že se velmi podobná tragédie, kdy varování nebyla vyslyšena, odehrála přesně na tom samém místě (…), si myslím, že je to prostě šokující. Je to opravdu neskutečné,“ dodal.
„Jsou tam (v moři) akustické sítě. Něco je výzkum, něco tajné služby. Do hodiny nám potvrdili, že zaznamenali velkou ránu v době, kdy se ponorce přerušil kontakt s lodí. Imploze ponorky,“ řekl Cameron, který před Titanem varoval. „OceanGate neměla dělat to, co dělala. Myslím, že je to naprosto jasné. Mrzí mě, že jsem na to neupozorňoval hlasitěji,“ řekl režisér, který také dostal nabídku na plavbu v ponorce. „Stockton Rush se mě zeptal, zda se tam nechci letos také ponořit. Neměl jsem zájem.“
Nevěřil použitému materiálu. „Věděli jsme, že když ponorka projde tlakovou zkouškou, při prvním ponoru k poškození nedojde. Ale při sedmém už to hrozí. Nevím, kolikátý měla za sebou.“ Cameron také zmínil obavy, že k selhání může dojít postupem času. „A to je velmi zrádné.“ Když se dozvěděl základní informace o Titanu, věděl, že došlo k tragédii. „Do hodiny a půl jsem měl následující informace: Sestupovali, byli v hloubce 3,5 tisíce stop, ztratili spojení a informace o poloze. A to je rozhodující. Zařízení, které udává polohu ponorky při sestupu a na dně, je plně autonomní systém. Je umístěno v oddělené tlakové komoře a má vlastní napájení. Takže když se ve stejnou chvíli přeruší komunikace a informace o poloze, je s ponorkou konec.“
Dva vraky na stejném místě
Režisér dodal, že o tom nepochyboval. „Několik dnů jsem se snažil představit jiné scénáře, ale na nic jiného jsem nepřišel.“ Jediný scénář, který vše vysvětloval, byla imploze, tedy rozdrcení ponorky i posádky vnější silou. „Napsal jsem: Přišli jsme o několik přátel. Došlo k implozi. Právě teď leží kusy ponorky na dně. To jsem poslal v pondělí ráno.“ Cameron také zmínil, že mnoho lidí psalo OceanGate, že musí požádat o certifikát, protože nemůže vozit lidi dolů, že je to nezodpovědné a může dojít ke katastrofě. „Doslova a do písmene. Slovo “katastrofa„ je napsané v dopise.“
Mezi tragédií ponorky a dávným neštěstím Titanicu vidí podobnost. „V obou případech šlo varování, která lidé ignorovali.“ Dodal, že loď neleží na dně oceánu kvůli kvalitě oceli nebo jednotlivých dílů, ale kvůli špatnému mořeplavectví. „Kapitána varovali, že před ním plují ledovce. Byla temná noc a Titanic dál rozrážel oceán. Podle mě v tom byla hamižnost, touha po slávě. A na stejném místě teď leží jeden vrak vedle druhého ze stejného důvodu.“
Existovaly obavy o bezpečnost
Už před tím, než pobřežní stráž oznámila, že ponorka implodovala, si média všímala toho, že neměla potřebnou certifikaci. V roce 2018 upozornil dopisem ředitel námořních operací společnosti OceanGate David Lochridge, že potřebuje další testy, a zdůraznil „potenciální nebezpečí pro cestující Titanu“, napsal server The New York Times (NYT) s odkazem na soudní dokumenty.
Dopis podepsaly více než tři desítky lidí, včetně oceánografů, průzkumníků mořských hlubin, inženýrů a představitelů firem vyrábějících ponorky, napsal server NYT.
Jménem americké Společnosti pro námořní technologie v něm vyjádřili „znepokojení“ týkající se vývoje ponorky a chystaných expedic a také obavy, že „experimentální přístup“ společnosti OceanGate by mohl vést k problémům, a to včetně katastrofických.
Generální ředitel OceanGate Stockton Rush před kamerou v minulosti připustil, že v rámci inovací porušil řadu pravidel. „Chci, aby si mne lidé pamatovali jako inovátora… Porušil jsem nějaká pravidla, abych tohle vyrobil. Myslím, že jsem je porušil na základě logiky a dobře navržené konstrukce, karbonová vlákna a titan se nepoužívají, ale já to udělal,“ řekl.
Jeho klienti chtěli výletem k Titaniku zpečetit pouto otce a syna. Přidat si novou fotku do alba extrémních dobrodružství. Nebo dál mapovat změny, jimiž nejponuřejší vodní hřbitov prochází. Nyní zůstanou i s konstruktérem navždy v blízkosti mrtvých z Titaniku. Dalších obětí neuposlechnutých varování.
Ponorka obsahovala nevyzkoušené technologie
Námořní architekt Matyáš Mačát řekl v pořadu 90' ČT24, že považuje misi samu o sobě za velmi nestandardní, protože se odehrávala ve velkých hloubkách, kde i speciální výzkumné ponorky, léty otestované, mají problémy dlouhodoběji přežívat. Navíc u této posádky by se možná dalo spekulovat o její připravenosti, dodal. „Nicméně tou hlavní věcí bylo to, že ponorka obsahovala spoustu nových technologií, které nejsou ještě na trhu tak dlouho, a mohly přinést nežádoucí situace.“
Projektant lodí Zdeněk Davidek uvedl, že dosud dostupné technické informace ukazovaly, že mnozí pochybovali o dostatečném vyzkoušení použitého materiálu. „Že ponorka neprošla dostatečnými testy a neobdržela certifikaci. Pro mě jako konstruktéra a projektanta lodí je zarážející, že vůbec mohla tato ponorka provádět činnost, kterou prováděla. Tedy, že vozila návštěvníky k prohlídce Titanicu.“
Pochybuje také o tom, že stavba této lodi prošla dozorem příslušného amerického úřadu. „Je to pro mě nepochopitelné, protože i na řekách musí mít plavidla dostatečné oprávnění o technické způsobilosti.“ Zmínil také, že na některé nedostatky upozorňoval v minulosti zaměstnanec firmy, a místo aby byly vzaty v úvahu, tak s ním byl rozvázán pracovní poměr. To podle něho také o něčem vypovídá. „Ponorka jako celek byla pravděpodobně nedostatečně vyzkoušená,“ dodal.
Vrakový potápěč Petr Leitner považuje za zajímavé to, že podmořská imploze je velmi hlučná záležitost. „Slyšelo ji americké námořnictvo, jak potom přiznali, a také ji určitě zaregistrovali na hladině.“ Takže podle něj museli vědět, že s okamžitou ztrátou spojení následoval obrovský výbuch v hlubinách.
Na otázku, proč tedy ještě několik dnů přicházely zprávy o pátrání a úvahy o tom, kolik je v ponorce kyslíku, odpověděl pouze: „Ti, co ví, tak znají vysvětlení.“ Poté ještě dodal, že to bylo zbytečné.
Obama připomněl utonulé migranty
Bývalý americký prezident Barack Obama označil za neobhajitelnou míru pozornosti, které se celosvětově dostalo ponorce Titan ve srovnání se stovkami pohřešovaných z potopené lodi s migranty. O čtvrtečním projevu, který Obama pronesl na konferenci v Řecku několik hodin předtím, než úmrtí posádky ponorky potvrdila americká pobřežní stráž, informovala v pátek agentura Anadolu.
Obama v projevu mimo jiné vyzval k zamyšlení se nad podmínkami, které vedou zoufalé lidi k cestě do Evropy, a řekl, že není možné je i nadále ignorovat.
Obě tragédie se odehrály v rozpětí pouhých několika dnů. Přeplněná loď s migranty se potopila 14. června během plavby z Libye do Itálie v Jónském moři. Podle odhadů bylo na palubě 700 migrantů.
„O potenciální tragédii s ponorkou informují média po celém světě takřka minutu po minutě. Je to pochopitelné, protože všichni chceme a modlíme se, aby se ty lidi podařilo zachránit. Ale že se (ponorce) dostává mnohem větší pozornosti oproti 700 lidem z potopené lodi, je neobhajitelné,“ uvedl bývalý americký prezident na konferenci Nadace Stavrose Niarchose v Aténách v době, kdy ještě probíhalo pátrání po ponorce.