New York – Dvě Američanky se zálibou v tvůrčím psaní zjistily, že jejich skutečný životní příběh je lepší než jakákoliv fikce. Třicetileté ženy z různých koutů USA přivedl do New Yorku kurz tvůrčího psaní. A během úvodního představování zjistily, že jsou sestry.
Lizzie Valverdeová a Katy Olsonová se narodily počátkem 80. let. Jejich matka se o ně nedokázala kvůli těžké životní situaci sama postarat, proto dala obě dívky k adopci. Děti nakonec adoptovaly dvě různé rodiny.
Lizzie vyrostla v New Jersey, Katy na Floridě a v Iowě. Jejich celoživotní záliba v psaní ale svedla obě ženy v lednu 2013 do jednoho kurzu na Columbijské univerzitě.
Během vzájemného představování spolužáků Lizzie krátce popsala svůj životní příběh, včetně toho, že byla jako malá adoptovaná. Katy okamžitě napadlo, že dívka sedící u stolu naproti ní může být její sestra. Informace, které sama o své adopci a matce zjistila, do sebe dokonale zapadaly. Bádáním na internetu přišla i na to, že její biologická matka měla ještě jednu dceru. Pokusila se ji přes internet kontaktovat, ovšem neúspěšně.
Z možnosti, že nyní sedí se sestrou v jedné místnosti, byla ohromená. „Vypadala, jako by měla panický záchvat,“ vzpomíná na reakci své sestry Lizzie.
Olsonová si přesto nebyla úplně jistá a snažila se získat další informace: „Bála jsem se, aby si nemyslela, že ji pronásleduji. Ale nechtěla jsem ji nechat znovu odejít. Nemohla jsem jít domů, bez odpovědi na tuhle otázku.“ Po hodině proto šla za Lizzie, začala ze sebe chrlit otázky na její soukromý život a nakonec jí oznámila, že jsou asi sestry. Lizzie, která dosud netušila, že má sourozence, byla naprosto ohromena.
Lizzie z adopčních papírů zjistila jméno své matky Leslie Parkerové a pátrala po jejím strastiplném osudu - přežila napadení sériovým vrahem, bojovala s drogami a živořila v nuzných podmínkách. Později vychovala tři syny.
Nakonec došlo i na jejich setkání. Parkerová považuje znovuobjevení svých dcer jako uzavření životního kruhu a splnění 30 let modliteb. „Obě jsou krásné a zdravé ženy. Vidím v nich to, čím jsem kdysi chtěla sama být. Jsem ráda, že jsem jim dala naději na lepší život.“
