Před deseti lety se ve Spojených státech udál jeden z nejdiskutovanějších případů eutanazie. Několik dní po odpojení od přístrojů zemřela Terri Schiavová, která velkou část svého života strávila ve vegetativním stavu. Případ rozpoutal bouřlivé kontroverze, vložil se do něj i tehdejší prezident George Bush. Eutanazie je v současnosti legální jen v několika zemích světa, včetně tří států USA. To ovšem neznamená, že k ní jinde nedochází.
Terri Schiavová „prožila“ posledních 15 let svého života ve vegetativním stavu. Nebyla schopna sama ani polykat. Po krátké srdeční zástavě v roce 1990 utrpěla rozsáhlá poškození mozku. Její manžel a zákonný zástupce Michael Schiavo žádal, aby byl její nedůstojný život ukončen, soudil se proto i s jejími rodiči.
V březnu 2005 byla Schiavové odpojena umělá výživa. Za zachování jejího života se tehdy vzedmula vlna demonstrací, do případu se vložil i americký prezident George Bush a Kongres, který narychlo přijal legislativu, jež mohla smrti Schiavové zabránit. 31. března, po třinácti dnech bez výživy, Terri Schiavová zemřela. Pitva prokázala, že poškození mozku bylo nevratné.
Slovo eutanazie je složeninou řeckého eu (dobrý) a thanatos (smrt). Obvykle je definována jako usmrcení na žádost, nicméně rozlišuje se několik variant:
Aktivní eutanazie: Lékař aktivně usmrtí pacienta podáním medikamentu (obvykle injekčně), který způsobí smrt.
Pasivní eutanazie: Přerušení léčby či umělého udržování pacienta při životě.
Asistovaná sebevražda: Lékař nemocnému poskytne pouze prostředky a znalosti k samostatnému ukončení života.
V Čechách opustí svět „dobrou smrtí“ asi pět tisíc lidí za rok
V České republice se diskuse o eutanazii naposledy rozvířila v souvislosti s případem rumburské seniorky. Ta zemřela poté, co jí zdravotní sestra injekčně aplikovala draslík. Taková situace zřejmě není nijak výjimečná, ač přesná oficiální čísla neexistují. „Podle statistik se u nás provede za rok až 5000 eutanazií,“ řekl v minulosti Českému rozhlasu předseda Společnosti lékařské etiky Jan Payne.
Podle loňského průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) v Čechách s eutanazií souhlasí dvě třetiny lidí, což je mimochodem stejně jako v případě potratů. Proti se vyslovilo 27 procent dotázaných. S eutanazií nesouhlasí především starší lídé a věřící.
Mezi odpůrce eutanazie se řadí i ministr zdravotnictví Svatopluk Němček (ČSSD). „Myslím si, že je to prolomení nějaké hranice, která v naší civilizaci je. Lidský život je posvátný a takto bychom k němu měli přistupovat,“ prohlásil v srpnu loňského roku v Otázkách Václava Moravce. České zdravotnictví by se podle něj mělo spíše zaměřit na paliativní péči a podporu hospiců.
Odpůrci eutanazie často poukazují na její rozpor s Úmluvou o lidských právech a biomedicíně či s Hippokratovou přísahou, která lékařům zakazuje nejen aktivní ukončení života druhé lidské bytosti, ale i asistovanou sebevraždu. Mnozí se také obávají možného zneužití eutanazie jak příbuznými pacientů, tak lékaři či zdravotními pojišťovnami, které léčbu nevyléčitelně nemocných hradí. Častou námitkou je také nejistota diagnózy. Proti eutanazii se v neposlední řadě argumentuje z náboženských a filosofických pozic.
Citace z Hippokratovy přísahy:
„Nepodám nikomu smrtící prostředek, ani kdyby mne o to kdokoli požádal, a nikomu také nebudu radit (jak zemřít). Žádné ženě nedám prostředek k vyhnání plodu.“
Naopak zastánci „dobré smrti“ chápou ukončení života trpících lidí, kteří o smrt sami žádají, jako milosrdenství. Eutanazie je podle nich projevem soucitu a zároveň akt vysvobození. Každý má podle nich právo rozhodovat o svém životě, tedy i o jeho ukončení. Poněkud cynickou se někomu může jevit i argumentace ekonomickými faktory – dlouhodobá péče o těžce nemocné pacienty je nákladná.
Eutanazie ve světě
Eutanazii za účelem zkrácení utrpení pacientů s nevyléčitelnou nemocí zatím legalizovalo jen několik zemí na světě. Platí pro ni přísné podmínky, především nulový výhled na zlepšení zdravotního stavu pacienta. Diagnózu musí potvrdit kromě ošetřujícího ještě alespoň jeden nezávislý lékař, nemocný musí být o svém zdravotním stavu dobře informován, o usmrcení musí v bdělém stavu několikrát požádat.
Země, v nichž je povolena aktivní eutanazie:
Belgie, Lucembursko, Nizozemsko, Švýcarsko, některé státy USA.
Země, v nichž je umožněna pasivní eutanazie:
Dánsko, Francie, Irsko, Finsko, Indie, Kolumbie, některé státy Mexika, ve specifických případech Itálie.
