Jedna z mnoha karlovarských sekcí je poctou americké organizaci Austin Film Society. Od osmdesátých let podporuje originální nezávislé tvůrce a její zakladatel Richard Linklater ji přijel na festival přiblížit osobně. Uvedl v ní svůj kultovní titul Flákač.
Z undergroundu k Oscarům. Richard Linklater je (bývalý) flákač s nezávislým duchem
Richard Linklater: Dělám filmy s nezávislým duchem (zdroj: ČT24)
Spíše než o nezávislých filmech mluví sedmapadesátiletý tvůrce o filmech s nezávislým duchem. Takové označení je podle něho přesnější. „Bez ohledu na rozpočet mají totiž společné hlavně to, že je točí parta lidí, kteří chtějí dělat film vlastním způsobem, a v tom já vidím tu nezávislost,“ vysvětlil ve Varech.
Oficiální svět mě nezajímal
Na jeho druhý autorský film z roku 1991 takový popis určitě sedí. Flákač (Slacker) se počítá k filmovým dílům, která ovlivnila americkou kinematografii devadesátých let. Linklater v něm definoval svůj vypravěčský styl, který pak opakoval – příběh je vystavěn z řetězce setkání během jediného dne.
Flákač (1991, režie: Richard Linklater)
„Byl to opravdu experimentální, zvláštní snímek, ale chtěl jsem ho zkrátka natočit,“ vzpomíná na vznik svého zásadního snímku Linklater. „Měl jsem hotový scénář, ale chyběly mi peníze. Tak jsem poprosil své přátele, jestli by pro mě nechtěli jeden den pracovat zadarmo, abych mohl natočit film, který mám už pár let v hlavě. A teď o téměř třicet let později tento film v České republice vidělo tolik lidí. To je neuvěřitelné.“
Snímek odráží dobu, v níž jeho autor dospíval. „Osmdesátá léta nebyla ve Spojených státech moc dobrým obdobím. Já jsem tehdy navíc patřil k undergroundu, nezajímal jsem se o takový ten oficiální svět – a tento film je toho odrazem. Je to punk-rockový film o mně a mých přátelích, kteří se nezajímají o společností obecně uznávané hodnoty,“ charakterizoval „flákače“.
Dvanáctileté chlapectví
Jako filmař se ovšem neflákal. A možná se nezajímal o společnost, ale společnost se zajímala o něho, i třeba díky vydařeným komediím z hudebního (Škola ro(c)ku) a sportovního (Špatná zpráva pro Medvědy) prostředí.
Všimla si ho i oscarová akademie, i když zatím zůstalo „jen“ u nominací, těch si Linklater svou tvorbou vysloužil pět. Za dva „díly“ své volné trilogie Před úsvitem – Před soumrakem – Po setmění a za mimořádný filmový projekt Chlapectví, které je koncepčně opakem jednodenních příběhů. Natáčel ho dvanáct let, takže herci stárli stejně jako filmové postavy.