Francouzské lyžařské areály vesměs v očích Čechů představují levné lyžování, avšak s postaršími lanovkami, které trošku vržou a do kopce se táhnou tak pomalu, jakoby se jim ani nechtělo. O tom, jak je tahle představa zastaralého vybavení většinou ze 70. nebo začátku 80. let nepřesná a černobílá, se můžete přesvědčit třeba ve Val Cenis – lyžařském ráji, který s obnovou rozhodně neotálí a do budoucna plánuje i rozšíření.
Lyžařský areál Val Cenis se nerozprostírá jen nad jedním moderním městečkem bez historických kořenů vybudovaným čistě za účelem uspokojení alpchtivých lyžařů, jak je ve Francii zvykem. Na návštěvníky tak nečekají jen moderní hotely, ale i starobylá zástavba, která propůjčuje městečkům na úpatí hor nostalgické kouzlo. Alpami se v oblasti dnešního lyžařského střediska prodíral už v roce 218 před Kristem na svých slonech Hanibal. Ve 12. století se stal průsmyk Mont-Cenis důležitou obchodní tepnou.
Val Cenis jako lyžařské středisko sice vzniklo až s rozvojem cestovního ruchu v 60. letech minulého století, u jeho zrodu ovšem stály tři vesnice – Lanslebourg, Lanslevillard a Termignon, jejichž historie sahá mnohem hlouběji. Oblast byla osídlena už od 3. století, zažila období rozmachu i těžkostí, kdy její rozvoj přibrzdil například hladomor.
Ledovec jen na podívání
Ale zpět k lyžování. Nad trojicí starobylých vesnic vyrostlo lyžařský areál, který dnes nabízí 125 kilometrů sjezdovek, dva snowparky, zóny určené pro milovníky free ridu i několik běžeckých tratí. Vysoko nad údolím mezi strmými alpskými úbočími se nad tím vším rozprostírá i malý ledovec. Je však třeba dodat, že na rozdíl od velkých rakouských bratrů jako je Hintertux nebo Kaprun se na místním Glacier de l' Arcelle nelyžuje, přesto středisko situované povětšinou na severních svazích skýtá jistotu sněhu až do pozdního dubna.
Na své si ve Val Cenis přijdou mladí i staří, milovníci sjezdového i běžeckého lyžování, příznivci širokých alpských sjezdovek i těch užších sevřených pěkně v závětří a ve stínu lesa. Ve srovnání s menšími francouzskými středisky sice do Val Cenis přijíždí mnohem více turistů, rychlé moderní lanovky, ale vesměs zvládají příval turistů odbavovat. Nějaká ta frontička se sice zejména u lanovky Solert ležící přímo v srdci střediska na vesničkou Lanslevillard vytvoří, většinou však nejde o nic dramatického a zdržení se počítá spíše v řádu minut.
Interaktvní plán sjezdovek najdete na webu lyžařského střediska Val Cenis.
Najdou se i liduprázdné sjezdovky
Pokud ovšem považujete lyžování za vskutku individualistický sport a nejraději byste při něm nepotkali ani živáčka, i v tomto případě vám má Val Cenis co nabídnout. Stačí si jen trošičku vybírat. V části areálu ležící přímo nad Termignonem je lyžařů obvykle jen poskrovnu. Řadu lidí možná odradí to, že v této části střediska nevede pohodlná sedačková lanovka, ale jen obyčejná poma, avšak za tu „námahu“ vynaloženou na stání při cestě nahoru to rozhodně stojí. Pod vrcholkem příhodně nazvaným Col de Solliéres se rozprostírá nejslunečnější část střediska. Na své si tu na širokých sjezdovkách přijdou lyžaři i milovníci pěkných horských výhledů.
Dejte si v této části střediska ale pozor. Při pohledu z vrcholu se sjezdovky tváří mírně, až si skoro člověk skoro říká, jestli se inženýři, kteří je projektovali, nespletli, když vedle nich zapíchali červené tyče. Rozjezd je sice pomalejší, brzy se to ale láme a dojezdy ke spodní stanici pom překvapí svou prudkostí. A tak se vracíme k tomu, že se možná přeci jen inženýři spletli, ale trošku opačným směrem. Já osobně bych třeba ke sjezdovce Flambeau, která se chlubí modrými vodícími tyčemi a měla by tak být v podstatě jednoduchá, zapíchala spíš tyče červené.
Val Cenis – optikou fotografa
Taky si z dovolené rádi vozíte tisíce fotek, kterými se pak chlubíte přátelům nebo si je s nostalgickou vzpomínkou na zimu prohlížíte celé léto, když teploty šplhají až k tropickým třiceti stupňům? Já tedy rozhodně ano. A Val Cenis patří k nejfotogeničtějším lyžařským střediskům, která jsem kdy navštívila. Fotografovat můžete nejen okolní vrcholky hor nebo výhledy do hlubokého údolí. Val Cenis jako třešnička na dortu zdobí modravé přehradní jezero. Vyfotit si je můžete pěkně seshora z nejvyšší stanice střediska, vypínající se ve výšce 2800 metrů nad mořem. Anebo můžete sjet jen o kousek níž až takřka na dosah vod jezera do průsmyku Mont Cenis. Obojí rozhodně stojí za to.
A když vás už omrzí lyžování i fotografování, Val Cenis nabízí řadu dalších způsobů dovolenkového vyžití. Nad Lanslebourgem nedaleko jezera i průsmyku Mont Cenis si můžete půjčit třeba psí spřežení a prohánět se v něm po vzoru polárníků zasněženou alpskou přírodou. A už jste někdy zkoušeli taky sněžnice? Nebo skialpy?
