V Británii by byl jedním z mnoha, v Česku mu jeho anglický vzhled vysloužil velkou oblibu filmařů. Zámek Hrádek u Nechanic má na kontě přes tři desítky pohádek, filmů i seriálů. Coby Večernice se v zahradách šlechtického sídla procházela Libuše Šafránková, interiéry zámku vám budou jistě připadat důvěrně známé zase ze snímku Andělská tvář. Hrádek ale láká také zahraniční štáby. Například jeho Zlatý sál posloužil jako kulisa k americkému hororu Z pekla s Johny Deppem v hlavní roli. Tak neváhejte a pojďte i vy objevit kouzlo romantického hraběcího sídla na východě Čech.
Žádné četné přestavby jako bývá zvykem na jiných zámcích – anglický nádech získal Hrádek u Nechanic hned při své výstavbě. Hrabě František Arnošt Harrach při budování svého reprezentačního sídla v polovině 19. století sáhl po návrhu v duchu tudorovské gotiky. Kromě starých vzorů ale vetkl zámku do vínku také modernost – samozřejmostí je výtah, který dopravuje jídlo z kuchyně přímo do jídelny. Moderních trendů se drželi i Františkovi dědicové. V roce 1914 zavedli do zámku elektřinu a za modrou koupelnu z roku 1940 by se nemusela ani dnes nejedna bohatá panička stydět.
Na reprezentačních prostorách zámku Harrachové nešetřili. Tak například motivy vytlačené do kožených tapet na stěnách jednoho z prvních sálů, do kterého návštěvníci při prohlídce zámku zavítají, nechali pozlatit. Odtud sál získal i své jméno – Zlatý. V prostorách zámku najdeme hned dvě jídelny, nechybí tu ani herna s kulečníkem. Majestátní a nesmírně propracovaná je také celá řada portálů a dveří v zámeckých interiérech. A také schodišti, které spojuje reprezentační přízemí se soukromými pokoji v prvním patře zámku, vetkli zruční řezbáři nezaměnitelný styl a ducha.
Jako za hraběcích časů
Přestože zámek v roce 1945 na základě Benešových dekretů zabavil Harrachům stát, dodnes to tu působí domácky. Na rozdíl od blízkých Slatiňan, kam památkáři za minulého režimu sváželi všechno, co na sobě mělo koně, zatímco ostatní inventář mizel v nenávratnu, zámek Hrádek u Nechanic o své původní vybavení nepřišel. Nábytek, který dnes mohou turisté v jednotlivých pokojích obdivovat, se příliš neliší od dobových konfiskačních fotografií.
Jediné, co zámek za minulého režimu změnil, byla barva. Místo typické červené získal žlutou fasádu. S tou si pak v roce 1978 zahrál i v pohádce Princ a Večernice. Dnes už je ale opět červený – snad dokonce i víc než pověstná jihočeská Červená Lhota.
Zámecké „nepohodlí“
Během hodinu a půl trvající prohlídky projdou návštěvníci jak reprezentačními prostory Hrádku, tak hraběcími pokoji a zavítají i do kaple. Jediné, co snad lze správci zámku vytknout, je přehnané zaujetí přezůvkami. Pantofle, dle jejich stavu poněkud staršího data, si turisté mohou zout pouze na schodištích. Ani tam, kde podlahy pokrývají zátěžové koberce, které zcela jistě nepochází z 19. století, průvodci turistům od vyšmajdaných trepek, často „zkrášlených“ pořádným žralokem, nedovolí ulehčit.
I tak ale prohlídka hraběcího sídla stojí za to. A hezký pohled je na zámek i z osmnáctihektarového parku. Avšak ten dnes mohou vychutnávat hlavně sportovci – park se totiž změnil v golfové hřiště. A tak dávejte pozor, abyste při lovu té nejlepší fotografie „rudé perly“ východních Čech nedostali do hlavy pořádnou šlupku golfovým míčkem. Choďte tedy raději jen po vyznačených cestách.
