Lavinové nebezpečí obvykle vyhlašuje Horská služba pouze v Krkonoších a Jeseníkách. Letos však hrozí laviny i v dalších pohořích. Dlouho nevídané množství sněhu napadlo v Krušných horách, záchranáři proto doporučují vyhnout se zejména Velké lavinové rokli u Božího Daru.
I Krušné hory mají svůj lavinový svah. Je nad ním pět metrů sněhu
Když nasněží tolik jako letos, stává se Velká lavinová rokle u Božího Daru nejnebezpečnějším místem Krušných hor. Svah má sklon 37 stupňů. Obvykle ani to neznamená nic zásadního, ale letos ano – v okolí rokle má sněhová pokrývka výšku přes pět metrů. Přes den svah zahřívá slunce a svrchní vrstva sněhu na svahu taje, v noci zase tuhne.
„Ve sněhu je několik ledových desek, po kterých by za určitých podmínek mohla lavina sjet,“ varoval lavinový preventista krušnohorské Horské služby Jan Šimeček. Připustil přitom, že takové množství sněhu, jaké je nyní v Krušných horách, není obvyklé. „Je to dáno tím, že napadlo velké množství sněhu a padalo většinou za velkého větru,“ podotkl. Horská služba varovala kromě lavinové rokle i před vstupem na další místa s velkým sklonem – zhruba nad 35 stupňů.
I když jsou laviny v Krušných horách neobvyklé, občas i tam padají. Před čtrnácti lety to na vlastní kůži zažil Jaroslav Formáček, s nímž se utrhlo patnáct metrů široké sněhové pole. „Deska se mnou jela dolů do údolí, bylo to jako na klouzačce,“ zavzpomínal. Tím to ale neskončilo. Když se jedna sněhová vrstva zastavila v údolí, utrhla se další, která muže zavalila. Nakonec jej díky mobilnímu telefonu včas našli a vyprostili horští záchranáři.
I v Krkonoších je mnoho sněhu, jejich svahy bývají nejnebezpečnější
Horská služba lavinovou rokli, která je asi kilometr od nejbližší cesty, průběžně kontroluje. To ani šťastný konec laviny z roku 2005 však nevylučuje, že by další takový případ skončil tragicky. Úmrtí v lavinách se ostatně Česku nevyhýbají, i když k nim dochází převážně v Krkonoších. Naposledy v roce 2015 zemřel v lavině na Studniční hoře skialpinista, další dva lidé utrpěli zranění.
I v Krkonoších je přitom nyní velké množství sněhu. Na dně Labského dolu je ho nejvíce od roku 2005, kdy ochranáři začali hloubku pokrývky v lokalitě měřit. Vědce z národního parku přitom zajímají i vlastnosti sněhu, které mohou zjistit jedině tak, že se prohrabou až k zemině, tedy do hloubky přes 2,5 metru.